V září Světová zdravotnická organizace ohlásila urychlení výzkumu, jehož výsledkem by měl být lék na ebolu. Uplynuly tři měsíce a v Africe se rozbíhají první testovací programy.
Ebola je jednou z nejnebezpečnějších chorob na světě. Je vysoce nakažlivá a může zabít až devadesát procent nemocných. V zasažených komunitách vyvolává hrůzu a paniku. Letos si její epidemie vyžádala podle údajů Světové zdravotnické organizace (WHO) 5165 obětí, mnoho z nich mezi zdravotnickým personálem.
V současné době proti strach nahánějící ebole neexistuje žádná konkrétní léčba ani očkování. Léčba se standardně omezuje na podpůrnou terapii symptomů, spočívající v rehydrataci pacienta, udržování krevního tlaku a prokysličení. Samostatně se léči případné další infekce a choroby vzniklé v souvislosti s nákazou ebolou.
Navzdory obtížné diagnostice eboly v časných fázích nemoci by lidé, kteří vykazují její symptomy, měli být izolováni. Podpůrná léčba může probíhat při použití ochranného obleku, dokud nemoc není laboratorně prokázána ze vzorků pacienta. Epidemie eboly je oficiálně považována za skončenou po 42 dnech od výskytu posledního potvrzeného případu.
Smrtící už během diagnostikování
Než může začít léčba eboly, je třeba ji diagnostikovat. Jenže diagnostika eboly je obtížná. Prvotní symptomy v podobě zarudlých očí a vyrážek jsou nejen v Africe v podstatě běžné. Ebolu lze s určitostí diagnostikovat pouze laboratorně celkem různými testy. Tyto testy představují značné riziko a měly by být prováděny v podmínkách s maximální biologickou ochranou. Nedostatečná ochrana má na svědomí již řadu případů nákazy mezi lidmi. Stále častěji se proto v poslední době mluví o možnosti používat při práci s nakaženými (nebo potenciálně nakaženými) roboty a další pokročilou techniku.
„Obzvláště ohrožení nákazou jsou zdravotníci, takže jednou z našich priorit je kromě léčby samotné také školení zdravotnické personálu, aby se omezilo riziko, že se nakazí během péče o pacienty,“ uvedl Henry Gray, krizový koordinátor Lékařů bez hranic během epidemie eboly v Ugandě v roce 2012.
„Musíme vždy zavést extrémně přísná bezpečnostní opatření, abychom zajistili, že žádní zdravotníci nebudou vystaveni viru, ať už při styku s nakaženými pacienty nebo s kontaminovaným zdravotnickým materiálem.“
Jsou to právě Lékaři bez hranic, jejichž nemocnice se stávají dějištěm velké medicínské bitvy (Na interaktivní prohlídku rizikové zóny ebolového střediska se můžete vydat prostřednictvím tohoto linku). Na nemocných, kterých jsou stále ještě tisíce, se budou zkoušet jak léky, tak vakcíny. Zatímco léky by měly zachraňovat život nešťastníkům, kteří krvácivou horečkou již onemocněli, vakcíny chtějí zabránit nákaze samotné.
Nadějné vlaštovky
Suma, kterou mezinárodní organizace investují do vývoje léků proti ebole, se pohybuje v řádech stovek milionů dolarů. Jen loni seškrtala například americká vládaz rozpočtu na výzkum infekčních chorob přes 13 milionů dolarů a z rozpočtu zdravotnictví dokonce pět procent, nyní se částky navyšují. Spěchá se. Poslední erupce epidemie vyděsila svět natolik, že by veřejné mínění jakékoliv otálení netolerovalo. A výsledky se začaly dostavovat. Ostré testy přímo v epicentru nákazy by měly zajistit účinný lék v lednu roku 2015.
Farmaceutický gigant GlaxoSmithKline (GSK) ve spolupráci s Public Health Agency of Canada připravil experimentální vakcínu. V Africe je jí k dispozici dvacet tisíc dávek. Je založená na využití protilátek obsažených v krvi šimpanzů, kteří se nakazili a jejich organismus vyšel z boje s ebolou vítězně. Kromě laboratoří ve Spojených státech a v Kanadě se vakcína testuje v Mali.
Kromě této vakcíny pokračují ostré testy léku Zmapp. Tento přípravek pro pasivní imunizaci (do těla se vpravují protilátky) byl objeven teprve před rokem. Vyzkoušeli ho lékaři, kteří se sami ebolou v Africe nakazili. Kvůli složité výrobě ale pro další nemocné Zmappu není dostatek. Prozatímní výsledky preparátu jsou sporné. Dva američtí a jeden britský zdravotník se po podání Zmappu z eboly uzdravili, španělský kněz a liberijský lékař navzdory léčbě nemoci nakonec podlehli. Výroba jedné dávky Zmappu trvá půl roku a producent tohoto léku dostal pětadvacet milionů dolarů na urychlení jeho vývoje.
Pak je tu také pokračovací výzkum léku, který působí přímo antiviroticky – lamivudinu. Nápad použít tuto látku dostal lékař Gobee Logan. Ten se inspiroval v odborném časopise, který ebolu porovnával s virem HIV. Oba viry se v lidském těle replikují nápadně podobným způsobem. Logan zkoušel svým ebolou nakaženým pacientům podat látku acyclovir, ale ta se ukázala jako neefektivní. Na zdravotníkovi, který se nakazil ebolou, poté vyzkoušel látku lamivudine. Do dvou dnů viděl příznaky uzdravování a zdravotník přežil.
Celkem lékař podal lamivudine patnácti pacientům na venkově Libérie, kde pracuje. Třináct z nich přežilo. Přitom v západní Africe úmrtnost lidí nakažených ebolou dosahuje 50 procent. Právě do pokračování vývoje léku založeného na lamivudinu se také rozhodl investovat GlaxoSmithKline. Ten totiž na bázi lamivudinu vyrábí široce rozšířené léky jako je Zeffix, Heptovir, Epivir. Světová zdravotnická organizace považuje právě léky na bázi lamivudinu za jeden z nejnadějnějších směrů výzkumu – a testování v Africe bylo zahájeno, zatím s neznámými výsledky.
Podle profesora infekčních chorob z London School of Hygiene and Tropical Medicine Davida Heymanna je možné začít počítat s tím, že by se lidstvo mohlo účinného léku (nebo vakcíny) proti ebole dočkat okolo Vánoc. Heymann se domnívá, že i pokud by selhaly právě zkoušené léky „první vlny,“ zjištění z jejich testování by mohla významně urychlit vývoj sér „druhé vlny.“ Jejich výzkum běží už teď naplno. Jen tým Davida Heymanna minulý týden získal od britské vlády dotaci ve výši 1,34 milionu liber.
„Je tu jedna věc, kterou si za peníze nikdo nekoupí,“ poznamenává Heymann. „Je to promarněný čas. Kdyby autority ebolu nepodceňovaly, mohli jsme být ve výzkumu daleko dál, než jsme nyní. A lidé nemuseli umírat.“
Ondřej Fér
