Jedna chyba a celý váš život se může od základu změnit. Už nikdy nemusíte chodit, zvládnout se postarat sám o sebe a být samostatný. Než se učit žít s handicapem, není lepší si vzít helmu, zapnout bezpečnostní pás, odpustit si riskantní kousky bez jištění? To je poselství, které se už rok úspěšně daří šířit VZP mezi českými dětmi a dospívajícími. V rámci projektu VZPoura úrazům tak lidé, kteří sami kvůli zbytečné chybě skončili s celoživotním postižením, obrážejí školy, dětské domovy i tábory, aby se podělili o zkušenost a rady, jež mohou zachránit život či zdraví.
Když loni na konci léta VZP ohlásila start projektu VZPoura úrazům, vyslala do škol tři ambasadory se zdravotním postižením, kteří měli děti od mateřských školek po střední seznámit s tím, jak snížit rizika úrazů na minimum. Dnes už je ambasadorů sedm, přesto ani ti nestíhají uspokojovat poptávku. K tomu se připravují na to, že místa, kde besedy pořádají, rozšíří ještě o vysoké školy.
„Absolvovali jsme proto kurz první pomoci, abychom na vysoké zabrousili i do toho, jak postupovat, když se vám třeba topí kamarád. První, co vás napadne, je skočit pro něj – jenže ho nezachráníte a ještě se utopíte sami. Záchranáři proto hodně zdůrazňují, abychom se nejdříve rozhlédli a zajistili svou bezpečnost, než začneme zachraňovat někoho dalšího,“ přibližuje ambasadorka Jarmila Onderková. Ta je na vozíku už 26 let poté, co ve svých 20 letech unavená po práci jela na akci s kamarády, kousek od domova upadla do mikrospánku a skončila s autem v příkopě, kde ji našli až druhý den ráno.
Na besedy ambasadoři jezdí ve dvou, aby se mohli doplňovat či zaskočit v případě zdravotních problémů. Setkání, které je formou uzpůsobeno věku dětí, trvá hodinu a půl, přičemž ambasadoři na úvod vysvětlí, jak oni sami k handicapu přišli – včetně přiblížení na maketě páteře či názornější ilustrace pomocí panenky. „Není těžké si nějaký takový úraz pořídit. Jsou to běžné věci, jako je pád z výšky, autonehoda, nehoda na motorce nebo skok do bazénu,“ říká Pavel Bambousek, který je stejně jako Jarmila Onderková ambasadorem od začátku projektu. Sám 13 let chodí o berlích nebo jezdí na vozíku poté, co v 17 letech pro ukrácení chvíle lezl po mostní konstrukci a spadl z výšky deseti metrů.
Bezprostřední zkušenosti s úrazy mívají už děti na prvním stupni
Není to ale zdaleka pouze o biflování toho, na co si dát pozor. „Nesnažíme se jen děti poučovat, ale také je do besedy aktivně zapojit. Ptáme se jich i na jejich zkušenost s úrazy a dost často jsme zaskočeni tím, že není žádný výjimka, když má za sebou někdo hodně nehezký zážitek i na prvním stupni – buď prodělali vážný úraz s dlouhodobější hospitalizací, nebo jim třeba umřel rodič při autonehodě,“ přibližuje Pavel Bambousek.
Součástí besedy je pak také praktická část, kdy si děti mohou na vozíku vyzkoušet situace, s nimiž se vozíčkář musí denně potýkat – například dostat se přes práh dveří nebo si ke stolu dovézt talíř s jídlem. „Najednou si uvědomí, že i obyčejné věci nejsou legrace. Část úrazů je dána tím, že je člověk ve špatnou dobu na špatném místě. Ale jestli budeme připoutaní v autě, budeme mít na kole helmu nebo polezeme někam bez jištění, to ovlivnit můžeme,“ dodává ambasador. „Pracovala jsem jako zdravotní sestra a nikdy mi nepřišlo výjimečné, že člověku jdete pomoci, když se nemůže umýt nebo chce na záchod. Když jsem se ale ocitla v pozici pacienta a přišli za mnou, že mě jdou umýt či pomoci vleže na záchod, bylo to psychicky velmi náročné. To zdůrazňuji hlavně puberťákům na středních školách, kteří si při adrenalinových sportech myslí, že se jim nemůže nic stát. Jenže stačí málo a budou řešit to, jak se umýt a vyprázdnit,“ popisuje Jarmila Onderková.
A protože setkání probíhají formou besedy, mohou se žáci zeptat na cokoliv, co je zajímá. „Od eutanázie po sex a možnost mít rodinu se ptají úplně na všechno,“ říká ambasadorka. Velmi otevřenou atmosféru i větší prostor pro vyzkoušení pomůcek si pak Jarmila Onderková i Pavel Bambousek chválí při besedách na letních táborech, kterých ambasadoři během prázdnin navštívili patnáct.
Dosud se přitom v rámci projektu povedlo 193 výjezdů, nejčastěji do základních (143), ale i středních (24) a mateřských (osm) škol. Ostatně, poměrně velká část úrazů se stane přímo ve školách, i když počty klesají – zatímco v roce 2012 tam bylo evidováno 57 266 školních úrazů, loni jich bylo 53 695 (nejvíce, dvě třetiny na základních a tři čtvrtiny na středních školách, se stanou v tělocvičně, více než třetina přímo při tělesné výchově). Ambasadoři navštívili také tři dětské domovy a zmíněné letní tábory. Právě letní měsíce jsou přitom tradičně dobou, kdy dojde k nejvyššímu počtu úrazů.
Celkem tak ambasadoři v rámci projektu najezdili 96 tisíc kilometrů do 180 měst a obcí po celé republice. Během 386 odpřednášených hodin se jim pak podařilo edukovat více než 14 tisíc dětí. Školy si přitom besedy mohou rezervovat na webu projektu – k nadcházejícímu školnímu roku bude systém spuštěn po prázdninové přestávce v příštím týdnu.
Ubývá hospitalizací i úmrtí
Na prevenci dětských úrazů se ovšem nezaměřuje jen VZP. Směřoval na ně už Národní akční plán prevence dětských úrazů na léta 2007-2017, který na problematiku cílil napříč resorty. Krajské hygienické stanice tak v jeho rámci pořádaly konference, výuku dopravní výchovy a akce, jako jsou Dny zdraví či Týden mobility. V letech 2013 až 2015 navíc byly z dotačního programu sekce hlavního hygienika podpořeny čtyři projekty zaměřené na prevenci dětských úrazů, stejně tomu bylo i v letošním roce.
Dětskou úrazovost přitom sleduje Národní registr úrazů zřizovaný ministerstvem zdravotnictví. Díky němu je možné analyzovat příčiny úrazů, charakter postižení, průběh léčby, její úspěšnost a případné další následky. Díky těmto informacím pak je možné provádět cílenou prevenci.
Dobrou zprávou je, že preventivní aktivity skutečně odvádějí svou práci – dětských úrazů totiž ubývá. V posledních letech tak je jak méně ošetřených v ambulancích, tak méně hospitalizovaných. Jen u VZP se snížil počet hospitalizovaných dětí po úrazech za sedm let téměř o pětinu. Na následky úrazu pak v roce 2013 zemřelo dle ČSÚ 175 dětí a dospívajících do 19 let, o rok později to bylo 156 dětí a loni 136 dětí.
„Je to dáno obecnou prevencí a zvyšujícím se důrazem na bezpečnost dětí, jako jsou helmy, zvýšená bezpečnost vozidel a podobně,“ vysvětluje náměstek VZP Petr Honěk. I na číslech VZP je přitom vidět pomalý klesající trend počtu úrazů a spolu s ním i snižující se náklady za péči. Loni tak dala největší česká zdravotní pojišťovna za ošetření dětí po úrazech 516 milionů, zatímco o rok dříve to bylo 535 milionů korun. V minulém roce pak nejvíce zaplatila za hospitalizaci dvouletého chlapce vystavenému žíravině (2,8 milionu), dále za komplikovanou zlomeninu bérce včetně kotníku u 13leté dívky (2,1 milionu) a za léčbu popálenin 12letého chlapce (1,3 milionu).
Michaela Koubová
