Naše zdravotnictví má spoustu problémů, které je potřeba rychle nebo ještě rychleji řešit. A potom má segmenty, které fungují velmi dobře. Je skutečně záhadou, proč vláda, ministerstvo a koaliční poslanci neřeší ty skutečné problémy (např. dlouhodobě neudržitelný bismarkovský systém zdravotního pojištění) a místo toho chtějí „napravovat“ a měnit právě to, co posledních několik let funguje velice dobře. Například záchrannou službu – pozemní i leteckou.

Začněme tou pozemní. Tu již zhruba 13 let zřizují a řídí kraje. Systém funguje, kraje se to naučily, o „své“ záchranky se starají a do jejich vybavení investovaly v uplynulých letech nemalé finanční prostředky. Nikdo v tom nevidí problém. Nikdo, až na poslance Brázdila (ANO), který z těžko pochopitelného důvodu přišel s návrhem řídit záchranky centrálně státem, nejlépe asi z ministerstva financí. Toho se ihned chytila komunisticky centralistická Česká lékařská komora, která by nejraději centrálně určovala mzdy i soukromníkům – a problém je na světě. Na ministerstvu totiž v jeho totální personální devastaci záchrankám nerozumí vůbec nikdo, takže místo aby Brázdilův nesmyslný nápad okamžitě shodilo ze stolu několika jasnými, srozumitelnými a přesvědčivými argumenty, bude se jím prý zabývat…proč nerozvrtat něco, co dobře funguje. Očekávám v tomto smyslu vypsání zakázky na nějakou podrobnou analýzu, nejspíš hrazenou z fondů EU, aby si na tom ministr Němeček mohl připsat alespoň nějaké politické body za čerpání dotací.

A co letecká záchranka? Tu úspěšně provozují v posledních letech na většině území soukromníci. Výjimkou jsou základny v  Plzni a Praze, kde leteckou záchranku zajišťuje stát pomocí armády resp. policie. Sice různé systémy, ale oba fungovaly a dosud fungují velmi dobře. U armády a policie sice bývá občas problém s vyúčtováním (převody peněz mezi resorty) a i z právního hlediska je situace poněkud komplikovaná, ale dosud se to vždy vyřešilo. Žádné stížnosti na leteckou záchranku neslyšíme.

Jenže soukromníkům na konci roku vyprší smlouva a ministerstvo tak dlouho nebylo schopno připravit nový kvalitní tendr na další období, až už bylo pozdě. Toho mistrně využil Andrej Babiš, aby svým typicky nekonkrétním způsobem („zdravotnictví je černá díra“) celý tendr shodil a následně přišel s nápadem, že by celou leteckou záchranku mohl kompletně zajišťovat stát. Co na tom, že ani vojáci ani policisté nemají dost potřebných vrtulníků a záchranářů? Co na tom, že skutečná cena za tyto služby je u armády i policie nejasná, protože v minulých letech se počítala úplně jinak než u soukromníků? A jak dlouho asi bude armádě, která není schopna mnoho let vysoutěžit ani maskáče, trvat nákup potřebných speciálně vybavených vrtulníků? Zřejmě nepodstatné otázky. Pro Andreje Babiše je totiž hlavní dokázat (pokolikáté už?) neschopnost ministra Němečka. To je sice snadný úkol, protože dosavadní Němečkovy ministerské výsledky jsou opravdu tristní, ale ohrozit kvůli tomu fungování letecké záchranky je přeci jenom trochu přes čáru.

Před měsícem vláda ze zoufalství pověřila ministerstvo zdravotnictví vypsáním tendru alespoň na přechodné období čtyř let (od 1.1.2017) a přípravou analýzy stavu po roce 2019. To už je opravdu Kocourkov. Logickým výsledkem je, že jeden z dosavadních soukromých provozovatelů v reakci na vládní kroky prohlásil, že v takových podmínkách provozovat leteckou záchranku nadále nehodlá a svoji společnost raději pošle v lednu příštího roku do likvidace. Jak a zda vůbec bude letecká záchranka po 1.1.2017 fungovat, je tedy nyní skutečně ve hvězdách.

A tak zatímco při nástupu nové vlády před dvěma lety jsme tu měli dobře fungující pozemní i leteckou záchrannou službu, nyní jsou obě kvůli ministerské neschopnosti a koaliční řevnivosti v nejistotě a ohrožení.

Jaká jsou řešení?

1. Okamžitě odmítnout iracionální plán na zestátnění pozemní záchranné služby.

2. Okamžitě dohodnout se stávajícími provozovateli prodloužení zajištění letecké záchranky za stávajících podmínek na další 3 roky (2017-2019).

3. Do konce roku 2016 připravit kvalitní tendr na poskytování letecké záchranné služby (nejméně na období 2020-2030) a nejpozději do podzimu 2017 tento tendr vysoutěžit. Případní uchazeči totiž musí mít dostatek času na přípravu zajištění služeb od 1.1.2020. Delší období a větší objem zakázky má také naději na přilákání zahraničních soukromých provozovatelů LZS. Ministerstvo si v tomto ohledu musí uvědomit, že nákup vrtulníků není to samé jako nákup injekčních stříkaček nebo služebních aut. Další věcí jsou podmínky soutěže. Zde by měl stát po uchazečích mj. požadovat stejnou kvalitu služeb na celém svém území. Ne jako dosud, kdy v některých částech republiky se létá 24 hodin denně, zatímco v jiných jen přes den. A tak by se dalo pokračovat dále.

Sečteno a podtrženo – ministerstvo má práce jako na kostele, ale zatím nedělá prakticky nic. Důvodem je zejména špatné vedení a personální devastace úřadu. Otázkou zůstává, zda má Svatopluk Němeček vůbec na to, aby ministerstvo znovu rozhýbal a nadále řídil. Ale to už je otázka pro premiéra Sobotku.

Ferdinand Polák (ODS)