Celosvětově jsou zápaly plic třetí nejčastější příčinou úmrtí a ročně na ně zemře zhruba 600 až 800 tisíc dospělých. Následkem pneumonie umírá každé páté dítě mladší pěti let. Každoročně je tak u 1,6 milionu dětí příčinou smrti toto závažné onemocnění. Vyplývá to z údajů Světové zdravotnické organizace (WHO). Zápaly plic zabíjí mnohem častěji než třeba AIDS. Přesto je pneumoniím věnována jen malá pozornost. Upozornit na závažnost tohoto problému chce také Světový den pneumonie, který připadá na 12. listopadu.
Žijeme v době dostupného očkování i antibiotik, máme k dispozici mnoho moderních léčebných postupů, a přesto se pneumonie netýkají jen zemí třetího světa, byť právě tam zabíjí nejčastěji. Ale i u nás může tato diagnóza znamenat smrt a to obvykle těch nejslabších, ať už malých dětí nebo starých lidí.
Umírají senioři, ale i mladí lidé
Zápal plic může zabít i mladého zdravého člověka, pokud je jeho příčinou „banální“ chřipka. „Chřipka je v současnosti jednou z mála virových infekcí, které jsou schopné vyvolat obtížně zvládnutelnou pneumonii a vést až k náhlému úmrtí,“ popisuje Jan Kynčl, vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotní ústavu. Tento virový zápal plic je i přes lékařskou péči pro polovinu nemocných smrtelný. „Primární virová pneumonie neboli virový zápal plic se může vyskytovat i u mladých zdravých lidí, typickým příkladem byla pandemie španělské chřipky, kdy po 1. světové válce nejčastěji umírali lidé ve věku 18 až 40 let,“ vysvětluje Tomáš Richter, primář Geriatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Obdobná situace nastala i při poslední chřipkové pandemii v roce 2010. „Primární virová pneumonie má jako komplikace chřipky velmi závažnou prognózu,“ dodává.
Nejčastější příčinou zápalu plic ale není virus chřipky, byť ten může i dalším mikroorganismům značně usnadnit následnou infekci. Velmi častým scénářem je, že člověk onemocní chřipkou či jiným infekčním onemocněním způsobeným viry, je oslabený, a tak se u něj objeví další infekce, která už způsobí zápal plic. Nejčastějšími viníky jsou bakterie Haemophilus influenzae typu B a zejména Streptococcus pneumoniae. „Sekundární bakteriální pneumonie, tedy infekce bakteriemi napadajícími oslabenou plicní tkáň, jsou častější u seniorů nad 65 let a pacientů s chronickými onemocněním, například u kardiaků, diabetiků, hypertoniků nebo pacientů s oslabenou imunitou,“ vysvětluje geriatr s tím, že mezi takové nemocné patří třeba pacienti užívající léčbu potlačujících jejich vlastní imunitní systém, například lidé po transplantaci nebo pacienti s onkologickým onemocněním. Studie publikovaná v Journal of Infectious Diseases v roce 2005 uvádí, že riziko pneumokokového onemocnění je 10x vyšší u pacientů s chronickým onemocněním srdce a 7x vyšší s chronickým onemocněním jater. Šestkrát vyšší riziko je pak u nemocných, kteří současně trpí diabetem 2. typu.
Zápaly plic pak mohou seniorů zabíjet i tehdy, když se objeví jako následná komplikace jiných zdravotních problémů. „Známý mechanismus vzniku pneumonií u seniorů je: uklouznutí na ledovce, fraktura krčku stehenní kosti, a přes úspěšnou operaci v nemocnici úmrtí na zápal plic,“ přibližuje docent Rastislav Maďar, prezident Fóra infekční, tropické a cestovní medicíny a současně odborný garant očkovacích center Avenier. Častá je podle něj i situace, kdy k těžkým pneumoniím dochází v různých ústavních zařízeních, ať už to jsou domovy seniorů, léčebny dlouhodobě nemocných nebo lůžková oddělení nemocnic. Právě zde patří pneumonie způsobené pneumokoky k nejčastějším infekčním onemocněním, které se ne vždy daří zvládnout pomocí antibiotik.
Úmrtím se dá předcházet očkováním
Pneumonie patří k preventabilním onemocněním, kterým je možné přecházet a to jak u dětí, tak u dospělých i seniorů. V případě onemocnění dětí v zemích třetího světa uvádí UNICEF jako nezbytná preventivní opatření vedoucí ke snížení počtu nemocných i úmrtnosti dostatečnou výživu zajišťující nutriční potřeby organismu, výlučné kojení po dobu prvních šesti měsíců života a také očkování. To v případě dětí může zabránit úmrtím dvěma způsoby. Děti je možné očkovat proti primárním původcům pneumonií, jako je Haemophilus influenzae typu B a Streptococcus pneumoniae. Očkování proti první bakterii je v Česku pro děti povinné s tím, že ochranu zajišťuje tzv. hexavakcína podávaná během prvního roku života. Očkování proti pneumokokové infekci je pak dětem hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, ale povinné není. Úmrtnost na zápaly plic u dětí ale prokazatelně snižují i další očkování chránící před rozvojem dalších infekčních chorob, u nichž pneumonie patří k možným komplikacím. Podle doporučení UNICEF se to týká například očkování proti černému kašli a také spalničkám. Také očkování proti těmto chorobám je v Česku povinné.
Vakcinace má velký význam také při prevenci pneumonií u seniorů a to nejen v případě, když jsou očkování oni sami. „Výborné je, že očkování dětí proti pneumokokům snižuje výskyt pneumokokových infekcí i u starších osob, které jsou s nimi v kontaktu. Vakcinace dětí tedy částečně chrání i neočkované prarodiče,“ popisuje docent Maďar. Nově od 1. 9. 2015 mají nárok na hrazené očkování proti pneumokokovým infekcím také čeští senioři, ti ale o této možnosti zatím příliš nevědí, byť jim vakcínu může zajistit jejich praktický lékař. Často si senioři také neuvědomují význam očkování proti pneumokokům právě pro ně.
„Invazivita bakterie Streptococcus pneumoniae je natolik silná, že prolomí ochrannou imunitu a i přes léčbu může člověk zemřít. Hlavní důvod závažného průběhu spojeného s úmrtím je síla bakterie a nedostatečný výkon imunitního systému. Proto je řešením posílení imunity u seniorů nebo oslabených osob účelně voleným očkováním. Očkovací látka zvýší potřebnou složku imunity tak, že je schopna boj s bakterií vyhrát, “ popisuje profesor Roman Chlíbek, vědecký sekretář České vakcinologické společnosti ČLS JEP a současně vedoucí Katedry epidemiologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Podle něj by zvýšení proočkovanosti seniorů jednoznačně vedlo k snížení úmrtnosti a také nákladů na jejich hospitalizaci i léčbu. „V některých zemích, kde je vysoká proočkovanost dětí proti pneumokokům, pozorují pokles onemocnění nejenom u očkovaných dětí, ale také u dospělých a seniorů. Je to dáno tím, že děti jsou často zdrojem nákazy pro dospělé. U nás tento efekt bohužel nepozorujeme, možná to souvisí s ne ještě zcela dostatečnou proočkovaností dětí,“ dodává. V současnosti je proti pneumokokům očkováno 77 % dětí, ale jejich rodiče a prarodiče už podle profesora Chlíbka nepovažují toto očkování za důležité. „Například v USA je proočkovanost v kategorii 19-64 let 21,2 % a u seniorů starších 65 let dokonce téměř 60 %. O těchto číslech si můžeme nechat jenom zdát,“ konstatuje.
Ludmila Hamplová
