Práce zdravotní sestry v sociálních službách není jednoduchá. Pojí se s velkou dávkou samostatnosti, rychlým rozhodováním, ale také schopností práce v multidisciplinárním týmu a mnohdy i specifickým přístupem k ošetřovaným. Zdravotnictví jako takové se potýká s nedostatkem sester, sociální služby nejsou výjimkou. Jak na tom je domov pro seniory Sue Ryder, probral Zdravotnický deník s jeho manažerkou Kristýnou Kadlecovou, která v něm působí od roku 2016.
Máte aktuálně dostatek zdravotních sester?
V současné chvíli nám chybí jeden úvazek ze sedmi.
S jakými překážkami v jejich náboru nejvíce bojujete?
Je jich více. Co se týká mezd, nejsme samozřejmě jako nezisková organizace finančně schopni konkurovat nemocnicím nebo jiným zdravotnickým zařízením. V domově pro seniory musí sestry také být samostatnější, než je ve zdravotnických zařízeních zvykem. To ne každý zvládne, někdo nad sebou potřebuje lékařský dohled. Další překážka se týká cílové skupiny. Klienti u nás umírají a sestry jsou vzdělávané k tomu, aby zachraňovaly. Situace, při kterých nejsou výkony zachraňující život přínosné, mohou být také náročné.
Může být překážkou i to, že je v sociálních službách práce zdravotních sester „méně odborná“ v porovnání třeba se sestrami na některých nemocničních odděleních?
Asi může být, ale spousta sestřiček v nemocnicích dělá i pečovatelskou práci. Některé sestry mají na starost hygienu, výměnu inkontinenčních pomůcek a tak dále, to u nás nedělají. Pokud chce někdo dělat vyloženě super zdravotnické odborné výkony, být u operací, tak k nám nepůjde. Z pohledu sester je v domově pro seniory základní péče, v některých oblastech se tolik neposouvají, v jiných zase ano. Pak záleží, jestli jsou pro ně relevantní. Zároveň se snažíme, aby sestra dělala svou odbornou práci, nesuplovala pečovatele. Chceme ji využít na odborné výkony, když už ji máme.
Jaké jsou z vašeho pohledu výhody a nevýhody práce sestry v sociálních službách?
Občas se to prolíná. Například samostatnost – to je něco, co někomu vyhovuje, jinému ne. Jako velkou výhodu vidím to, že se sestra v sociálních službách může nějakým způsobem realizovat. To, že u nás není neustále doktor, ji nutí k většímu přemýšlení a improvizaci. Nedělá jen to, co řekne doktor, přemýšlí nad klientem ze svého pohledu. Zároveň ale není úplně sama. To mi přijde velmi výhodné, že fungujeme jako multidisciplinární tým, o který se sestra může opřít. Jinde je primární zdravotní péče, tady jsou všechny odbornosti důležité. Celý tým včetně zdravotních sester zná klienta lépe než lékař a právě tým přináší lékaři zásadní podněty o klientovi.
Nemocnice nebo ambulance často nevidí vývoj člověka a jeho zdravotního stavu. U nás je to díky dlouhodobé péči a práci s klienty jinak, můžeme s nimi jít jejich životní příběh až do úplného konce. To opět může být výhodné i nevýhodné. Obecně je tahle otázka výhod a nevýhod práce sestry v sociálních službách o nastavení každého člověka. Ty, které tuto práci chtějí dělat, v ní musí vidět smysl. To je zásadní.
Jak hodnotíte současné kompetence zdravotních sester a co by se na nich podle vás mohlo změnit?
Řešíme zvýšení kompetencí sester ve smyslu, že by nemusela každou věc konzultovat, ale že je schopna se s lékařem na některé situace předpřipravit. Například když lékař řekne, že pokud u klienta nastane určitý symptom, může sestra podat určitý lék, aniž by lékaři volala. Myslím si, že sestry by si to dokázaly samy vyhodnotit a lék podat, podle současné legislativy ale musí indikovat lékař. Je to v pořádku, sestrám by to na druhou stranu mohlo přinést i větší pocit nejistoty, kdyby měly o léčebném postupu rozhodnout samy.
Větší kompetence jsou také otázkou vzdělání, které je u zdravotních sester různorodé – od středních škol přes vyšší odborné školy až po bakalářský či magisterský stupeň. Také záleží na jejich praxi. Například v otázce praktických sester, které nemohou dělat určité výkony bez odborného dohledu, nám to dost komplikuje situaci. Taková sestra u nás nemůže sloužit noční, protože v tu dobu nemá odborný dohled. Ale dokážu si představit, že může být dostatečně kvalifikovaná a mít tolik zkušeností, že by to zvládla. Je to legislativní problém. Kvalifikace na papíře je jedna věc, ale konkrétní zaměstnanec, který má roky zkušeností a zvládne to, je věc druhá.
Měly by být naopak nějaké kompetence sester svěřeny pečovatelům?
Vím, že se vedou debaty o tom, jestli by pečovatelé mohli rozdávat léky nebo dělat základní sesterské úkony. Já jsem proti tomu. Myslím si, že by jednotlivé profese měly dělat to, na co mají vzdělání. Jiné je to v terénních službách, kde se hodně řeší to, proč může podat léky rodina a pečovatel ne. My tu ale máme sestry i pečovatele, a jsem toho názoru, že každý by měl dělat svou práci. Pokud by k něčemu takovému došlo, pečovatelé by rozhodně potřebovali další vzdělání a informace, které teď nemají a nemají je ani kde získat.
Jsou nějaké kroky v oblasti sester v sociálních službách, které byste uvítali od ministerstva zdravotnictví nebo ministerstva práce a sociálních věcí?
Bylo by dobré, kdybychom jako nezisková organizace mohli ohodnotit sestry podobně jako nemocnice. Nevím, jestli to někdy reálně může nastat. V oblasti dotací, grantů a s tím souvisejícího vzdělávání pak hodně narážíme na to, že není propojená zdravotní a sociální oblast. U nás nerozlišujeme, jestli jde o vzdělávání zdravotnického pracovníka, sociálního pracovníka nebo pečovatele. Když pak žádáme o finance, značně nám takové rozdělení komplikuje cestu. Přestože sestry v současné době nemají povinnost vzdělávat se, posíláme je na školení, která nám přijdou relevantní, a snažíme se získávat peníze z veřejných zdrojů i od dárců. Nějakým způsobem se to daří, ale ideální to není. Aby se tyhle problémy eliminovaly, bylo by vhodné zdravotní a sociální část více propojit a nahlížet na ně jako na celek, dlouhodobá péče v domově pro seniory je komplexní a tím pádem multidisciplinární.
Jak se v posledních letech proměnila práce v sociálních službách? Je například náročnější vzhledem k rostoucímu počtu lidí s různými onemocněními?
Práce v sociálních službách se proměnila, protože se proměňují klienti. Stále častěji přicházejí lidé v už horším stavu, než v jakém přicházeli dříve. Myslím si, že je to hodně dané rozvojem terénních služeb, díky kterým lidé zůstávají co nejdéle doma. To je samozřejmě v pořádku, ale u nás jsou pak na tom hůře, potřebují víc pečovatelské práce i zdravotní složky. Často jde o lidi, kteří byli doma izolovaní a nebyli schopni dojít ke svému lékaři, natož ke specialistovi. Mohou být tedy po zdravotní stránce zanedbaní. Nemají například v pořádku medikaci, protože vše, co jim doktor dříve napsal, v průběhu let brali nebo nebrali a nikdo to nekoordinoval.
Lidé jsou u nás také mnohem kratší dobu než dříve, jeden nebo dva roky, někdy jen měsíce. I to je pro personál včetně sester velký rozdíl, protože klienty nestihneme poznat tak, abychom jim mohli dát plnohodnotnou péči tak, jak jsme byli zvyklí – mít čas se s nimi sžít a poznat je. To má následně dopad i na závěr života. Když neznáme kompletní klientovy preference a nemáme vytvořený vztah s ním ani jeho rodinou, je to komplikace.
Mnohem častěji také přicházejí klienti s psychiatrickými diagnózami, které neměli za celý život diagnostikované. Nejsou tedy stabilizovaní, nemají medikaci, když k nám přijdou, začnou se po nějaké době poruchy chování nebo osobnosti ukazovat a těžko se s tím vypořádáváme. Začít v jejich věku s terapií není úplně relevantní. Můžeme sice přijít s medikací, často ji ale odmítají a péče je pak složitější.
Sue Ryder je česká nestátní nezisková organizace. Od roku 1998 nabízí komplexní služby (domov pro seniory, osobní asistence 7 dní v týdnu v čase od 7.00 do 20.00 hodin, bezplatné poradenství poskytované celorepublikově – telefonicky, e-mailem, osobně, poradenský portál www.neztratitsevestari.cz, paliativní péče).
Ilona Hobzová
