Říci pacientovi, že jeho zdravotní stav nevypadá dobře, nebo oznámit příbuzným, že jejich blízký zemřel. To jsou velmi náročné úkoly, se kterými si zdravotnický personál musí poradit. V současné době se rozvíjejí nástroje, které zdravotníkům umožňují složité komunikační situace natrénovat. Na praktický trénink náročné komunikace ve zdravotnictví cílí i start up ComGuide propojující umělou inteligenci s virtuální realitou.
Důvodem stížností na zdravotnická zařízení je v 60 procentech nevhodná komunikace ze strany zdravotníků. Sdělování nepříznivé diagnózy také velké množství lidí pracujících ve zdravotnictví považuje za jednu z nejvíce stresujících situací. I z těchto důvodů je nutné komunikační dovednosti trénovat – ať už při studiu medicíny a dalších zdravotnických oborů nebo přímo v praxi. Zdravotnický deník oslovil instituce a projekty, které přišly do styku s tréninkem komunikace pomocí virtuální reality (VR).
Studenti, čerství doktoři i zkušené sestry
O nácvik komunikačních dovedností je velký zájem už v generaci nejmladších zdravotníků, jak dokládá lékař a zakladatel projektu Po medině Martin Palička. Účastníci Po medině Kempu mají v programu na výběr desítky témat, málokterým workshopem ale projde nominálně více účastníků, než právě nácvikem komunikačních dovedností. „Je to jedna z našich tradičních programových priorit a lektoři ComGuide jsou etablovanou součástí lektorského týmu,“ říká Palička s tím, že Kemp nabízí nácvik jak ve standardně lektorované verzi, tak právě ve spojení s virtuální realitou.
„Zpětná vazba se konkrétně u ComGuide dá rozdělit do dvou úrovní. V první převažuje ,wow‘ efekt z prvního kontaktu s velice realistickým prostředím a emočně náročnou situací ve virtuální realitě, ta druhá už nejčastěji zkušenost s VR má a tehdy bývá oceňován odborný přínos workshopu,“ doplňuje Palička.
Mezi partnery projektu patří mimo jiné vysoké školy. „Lékařská fakulta Ostravské univerzity byla jednou z lékařských fakult, ve které probíhaly první pilotní testy, které firmě následně napověděly, jak začlenit praktický nácvik ve virtuální realitě do výuky komunikace mediků i studentek a studentů všeobecného ošetřovatelství a dalších nelékařských studijních programů. ComGuide testovali jak studenti pregraduálního vzdělávání, tak toho postgraduálního v rámci předmětů lékařské etiky a sociálního lékařství. Zpětná vazba studentů, zejména pregraduálního vzdělávání, byla pozitivní,“ informuje tisková mluvčí fakulty Hana Hanke.
Propojení má s projektem ComGuide také Centrum paliativní péče. „Přímo nespolupracujeme, ale někteří naši lektoři jsou v jejich aktivitách zapojení. Zároveň jsme v minulosti pomohli s napojením ComGuide na evropské konsorcium, které tuto technologii dál rozvíjí,“ říká ředitel Jan Blinka. Zdůrazňuje, že technologie virtuální reality se v oblasti paliativní péče využívá stále více, a to jak ve vzdělávání, tak přímé péči. „Její vývoj, který považujeme za slibný, sledujeme,“ dodává.
Spolupráci naopak přímo navázaly některé nemocnice, například jihlavská. Komunikaci ve virtuální realitě si v krajské nemocnici vyzkoušely už loni v listopadu sestry z oddělení geriatrie a následné péče. „Díky virtuální realitě a nasazení brýlí si testovaly reakce na pacienty, sdělování zdravotního stavu a tak dále. Sestry reagovaly na věty virtuálního pacienta a procvičovaly si tak práci s emocemi,“ popisuje mluvčí Nemocnice Jihlava Monika Zachrlová.
I když se sestřičky prý nechaly po školení slyšet, že ony samy diagnózu nesdělují, pro oblast trénování komunikace jako takové bylo podle Zachrlové školení přínosné. Ve spolupráci se start-upem plánuje nemocnice pokračovat, tentokrát v oblasti paliativní péče.
Nejen komunikace
Na lékařské fakultě v Ostravě virtuální realitu zapojují i jinými způsoby. Už přes rok využívají v simulačním centru SIMLEK při výuce takzvanou hybridní virtuální realitu, která studentům pomáhá porozumět složitostem lidské anatomie. „Základem inovační technologie jsou speciální polopropustné brýle pro virtuální realitu, díky kterým mohou studenti vidět nejen samotné virtuální modely, ale zároveň i skutečné okolí. Tento hybridní přístup činí obraz přirozenějším a pomáhá tlumit případné nepříjemné vjemy, které mohou vznikat v plně virtuálním prostředí,“ informuje Hanke s tím, že virtuální trenažér využívá fakulta i ve výuce studentů stomatologie a virtuální realitu při výuce fyzioterapie a ergoterapie.
„Aktuálně také chystáme projekt virtuální cvičné nemocnice, v rámci kterého jsme vytvořili 3D interaktivní model Virtuální nemocnice, který zahrnuje přímo reálné scény našeho simulačního centra SIMLEK. V jednotlivých scénách budou moci studenti nacvičovat například příjem pacientů po hromadné nehodě, ošetření pacienta s respiračním selháním, budou moci přihlížet laparoskopické operaci nebo spontánnímu porodu,“ vyjmenovává mluvčí, jaké další možnosti fakulta v oblasti využití virtuální reality nabízí.
Autentický prožitek
S virtuální realitou se nesetkali poprvé ani v Jihlavě. Technologii tam využívají dobrovolníci, kteří brýle půjčují přímo pacientům. Co se týče VR jako nástroje nácviku komunikace, je ComGuide pro zařízení ale jedinečnou spoluprací. „Nevzpomínám si, že bychom něco takového kdy měli,“ říká Zachrlová.
Unikátnost projektu v oblasti propojení nácviku komunikačních dovedností s virtuální realitou potvrzuje také Martin Palička. „V oblasti nácviku komunikačních dovedností jako takových pak určitě stojí za zmínku MedicRise paní doktorky Mechúrové,“ říká.
Blinka jako hlavní pozitiva vzdělávání v oblasti komunikace ve zdravotnictví formou virtuální reality vidí možnost využití distančního režimu, kdy účastníci nemusí nikam cestovat, a přístupnost tréninkových programů. „Virtuální realita také dokáže efektivněji simulovat prostředí reálné nemocnice nebo akutní situace ve srovnání s hranými scénkami, a přináší tak autentičtější prožitek,“ podtrhuje.
Podobně to vidí také Palička: „Za zásadní pozitivum považuji především autentické vystavení zdravotníka emočně velmi intenzivní zkušenosti s následným předáním klíčového know-how a jeho další procvičení v průběhu kurzu. Toto je něco, k čemu se z pochopitelných důvodů studenti zdravotnických oborů pravděpodobně dříve než s nástupem do praxe nedostanou.“
Obsah ve stínu formátu
Oslovení odborníci ale v souvislosti s virtuální realitou zmínili také několik mínusů. „K (dočasným) negativům patří, že technologie zatím není na takové úrovni, aby avataři plně reagovali na podněty uživatele, takže interakce běží spíše podle předem připraveného scénáře nežli ,spontánně‘,“ říká Blinka.
Způsob tréninku pomocí simulace ve virtuálním světě je podle něj navíc pro mnoho lidí stále neobvyklý, což může ovlivnit jejich zážitek a plynulost učení – kdy jsou víc překvapení z technologie samotné než z toho, co se prostřednictvím ní učí. „Nicméně, s rozvojem umělé inteligence a větším rozšířením této technologie se dá očekávat její další zdokonalování a širší přijetí,“ myslí si.
„Za negativum bych osobně považoval finanční nákladnost při tvorbě jednotlivých scénářů, což je ale spíše otázka na autory Comguide,“ domnívá se Martin Palička.
Za lékařskou fakultu v Ostravě pozitiva i negativa shrnuje mluvčí Hanke: „Zavádění virtuální reality klade nemalé nároky na pedagogy, ať už z hlediska zavádění technologických novinek do výuky, tak ještě větší personalizace ve vztahu vyučující – student. Navzdory tomu všemu ale jednoznačně převažují pozitiva. Výuka formou konkrétních příběhů, zkušeností a možností si něco „virtuálně“ vyzkoušet je něco, co studenty nejen baví, ale utkví jim to v paměti, což je pak důležité pro jejich následnou praxi.“
Ilona Hobzová
