Eliminace duplicit, minimalizace chyb i zabránění podvodům – to všechno jsou výhody elektronického poukazu, které ovšem nebude možné vytěžit naplno, dokud nebude povinný. V posledním roce opakovaně deklarují jeho podporu ministerstvo zdravotnictví, Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) i zdravotní pojišťovny, věc se ale stejně nepovedlo dotáhnout, i když návrh legislativní úpravy je připravený. Nyní se ovšem na parlament řítí salva úprav zdravotnické legislativy, a s trochou štěstí by zavedení povinného ePoukazu mohlo být schváleno formou pozměňovacího návrhu. Problematice se věnovala konference Zdravotnické prostředky 2024, jejímž partnerem byl Zdravotnický deník.
„SÚKL je příznivcem zavedení povinného ePoukazu, ale musí tomu předcházet změna legislativy. V tuto chvíli zůstává možnost předepisování prostředků přes ePoukazy nepovinná, což funguje od května 2022. Množství předepsaných poukazů ve srovnání s recepty je ovšem diametrálně odlišné, protože aktuálně máme kolem dvou milionů předepsaných ePoukazů, ale více než půl miliardy předepsaných eReceptů,“ uvádí ředitel SÚKL Tomáš Boráň.
Hlavní výhodou ePoukazu je minimalizace chyb při vyplňování, jednotná evidence, eliminace duplicitní preskripce, rychlejší proces schvalování dražších pomůcek ze strany zdravotních pojišťoven či minimalizace prostoru pro podvody s listinnými poukazy. Stále se totiž objevuje „vekslování“ s vyplněnými papírovými poukazy, které někdo od dodavatele sesbírá a „vypere“ přes určitou lékárnu nebo výdejnu zdravotnických prostředků (psali jsme zde).
Oproti eReceptu, kde lze na jeden napsat dva přípravky, je ale na ePoukaz možno předepsat jen jeden zdravotnický prostředek. Lékový ústav přitom vydává seznam míst, kde je možné na ePoukaz prostředek vyzvednout. To lze podobně jako u eReceptu buď prostřednictvím sms, aplikace, mailu nebo papírové průvodky. Analogicky jako u léků také funguje úložiště ePoukazů.
„Lékový ústav je na to technicky připraven, zbývá jen legislativní krok, aby se to stalo povinným,“ dodává Tomáš Boráň s tím, že zavedení povinného ePoukazu může lékovému ústavu pomoci také s přehledem o výdeji i v kontextu výpadků.
Ochotu zavést povinný ePoukaz přitom už před půl rokem potvrdilo na summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví jak ministerstvo zdravotnictví, tak Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP).
„Nemám ani obavu, že by proti byli předepisující lékaři, protože odpor ze strany České lékařské komory byl v době zavádění povinné elektronické preskripce u léčiv, kdy ale malí poskytovatelé zdravotních služeb, typicky lékaři v seniorním věku, nebyli připraveni po stránce IT vybavení a nechtěli si zřizovat speciální přístupy. U ePoukazu se ale recyklovala stejná technologie, takže jsem nezaznamenal, že by to medicínská veřejnost kritizovala. Je to tedy jen o tom to udělat,“ konstatuje expert na zdravotnické právo Jakub Král ze společnosti Porta Medica Legal.
Najde se vhodný nosič a předkladatel?
Už na technologickém summitu přitom poslanec a šéf správní rady VZP Tom Philipp deklaroval ochotu předložit v tomto smyslu i pozměňovací návrh ve sněmovně. Od té doby se ovšem podle Krále v Poslanecké sněmovně neocitl vhodný nosič pro úpravu zákona o zdravotnických prostředcích.
„Teď jsme ale v segmentu zdravotnických prostředků zaznamenali menší kauzu v souvislosti s novelou zákona o regulaci reklamy. Ministerstvo průmyslu a obchodu přišlo s mininovelou, ministerstvo zdravotnictví do toho promítlo návrhy, které byly s odbornou veřejností dva roky diskutovány, pak se strhla menší mela, kdy to bylo nejdřív odmítnuto, ale pak částečně přijato. Jestli se povede prosadit dohodu, že se část změn vloží do zákona o regulaci reklamy a část do zákona o zdravotnických prostředcích, měli bychom v Poslanecké sněmovně nosič. Pak už by to stačilo povinný ePoukaz jen načíst,“ navrhuje Jakub Král.
Ochotu k zavedení povinného ePoukazu deklaruje opět i ministerstvo zdravotnictví. „Je čas. Máme ovšem skutečně problém s nosičem. Novela zákona o regulaci reklamy se nerodila snadno – původně to měla být hlavně transpozice týkající se náhrad mateřského mléka, nakonec se z toho ale stala velká novela. Nicméně zde pouze zákonem o regulaci reklamy promítáme změnu do problematiky zdravotnických prostředků. Každopádně je zdravotnických materiálů ve Sněmovně několik v různých fázích projednávání, takže je to o tom přesvědčit někoho, aby věc předložil jako pozměňovací návrh. Je to v zásadě připravené a napsané,“ říká k tomu náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček.
A znovupotvrzení hlasu pro povinný ePoukaz zaznívá i z největší tuzemské zdravotní pojišťovny. Na druhou stranu ale náměstek ředitele VZP Jan Bodnár připomíná, že si změna přece jen nějaké úsilí vyžádá. „Určitě tyto aktivity vítáme. Nicméně implementační problémy tu jsou. Vnitřní elektronické systémy, kterých má VZP sto, totiž musí být navázány na nové mechanizmy, jde nyní třeba o změnu ohledně započitatelných doplatků (To se týká jen léčivých přípravků, nikoli zdravotnických prostředků – pozn. red.). To jsou ohromné náklady na změny informačních systémů, o kterých se nehovoří,“ podotýká Jan Bodnár.
Nový zákon snad umožní rychlé úpravy kategorizačního stromu
A když jsme u poukazových prostředků, na závěr ještě připomeňme, že se chystá také legislativní změna, která vyjme kategorizační strom z přílohy zákona o veřejném zdravotním pojištění do samostatného zákona. Důvodem je, že jinak není možné provádět pravidelné aktualizace vzešlé z podnětů kategorizační komise – každé otevření zákona 48/1997 s sebou totiž nese množství pozměňovacích návrhů a obšírnou debatu. Díky vynětí do samostatného zákona by mělo být možné dělat aktualizace alespoň jednou ročně.
Do úpravy se tak snad konečně promítnou i komisí navržené změny za několik let zpátky. Ty se budou týkat například senzorů pro diabetiky, inkontinenčních pomůcek či sluchadel. Problematice jsme se věnovali zde.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
