Udržitelnost financování zdravotnických systémů i návrat výzkumu a vývoje na evropskou půdu – to jsou témata, na kterých se shodnou evropské farmaceutické firmy i politici. Podle generálního ředitele Roche ČR Jamese Rouse by s vývojem léčiv v EU pomohlo to, kdyby Evropa měla koordinovaný systém sběru dat z reálné klinické praxe. Ani pro farmaceutické firmy totiž není jednoduché tyto údaje získávat, což může ve finále vést k tomu, že lék nepotvrdí v reálné praxi účinnost jako v klinickém výzkumu. Pokud bychom přitom dokázali tato data sbírat, byl by to nástroj i pro zdravotní pojišťovny k měření účinku léčby a tedy většímu využívání risk-sharingových smluv, kdy část rizika nese farmaceutická firma. Problematice se věnoval čtvrtý ročník summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví, který se konal 22. října v Praze.
„Farmaceutické firmy i zdravotní systém usilují o společnou věc – zlepšit stav pacientů. Pokud se to nepovede, nikdo nic nezíská. Zásadní tak je udržitelnost zdravotnictví, a musíme se ptát, jak spolupracovat ve chvíli, kdy je léčba inovativnější, dražší a má větší efekt. Jak to do budoucna budeme hradit? Měl by tu fungovat risk-sharing založený na outcome-based smlouvách (platba dle výsledku). Dobrou zprávou je, že se blíží léky, které v dohledné budoucnosti změní způsob léčby pacientů. Tou špatnou je, že v celé Evropě, a podobné je to v USA, tlak na finance vzrůstá. Cestou je začít diskuze s farmaceutickými společnostmi dříve, aby byl přehled o tom, které léky se blíží a jaký dopad budou mít. Obzvlášť důležité je také koordinovat legislativu napříč Evropou,“ načrtává James Rouse, který připomíná, že velká část financí, které farmaceutické firmy vydělají, jde zpátky na výzkum a vývoj dalších léčiv.
Právě koordinace v EU začíná hrát čím dál větší úlohu, a právě ona může na kontinent navrátit výzkum a vývoj. V minulosti se totiž řada léčiv vyráběla v Evropě, během posledních deseti či patnácti let se ale jak výroba, tak klinické studie přesunuly do Spojených států, Číny a dalších zemí. Přitom právě farmaceutický průmysl je obrovským přínosem pro ekonomiku, o čemž jsme ostatně už psali např. zde či zde, o zajištění dodávek léčiv nemluvě.
Proto vidí téma jako prioritu i český ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. „Chceme dostat výrobu a výzkum zpět do Evropy, výrazně podpořit evropské výrobce a producenty, včetně výroby aktivních látek, a chceme, aby průmysl přistupoval k evropskému trhu jako k jednotnému, kde nejsou hranice a kde jsou si všichni občané z hlediska dostupnosti zdravotní péče a inovativních léků rovni. Pak máme šanci se posunout, ufinancovat to a udělat v tom systém,“ myslí si ministr Válek.
Válek také souhlasí s tím, že by farmafirmy měly mít odpovědnost v rámci risk-sharingu. „Často vycházíme z předběžných dat, která skýtají naději, ale pokud se ukáže, že naděje byla lichá, odpovědnost dnes nese občan, a to není možné. Takže je potřeba podporovat inovativní průmysl a inovativní léky, ale zároveň se na to dívat i z ekonomického pohledu,“ říká k tomu Válek.
Risk-sharingové dohody vítají také pojišťovny, ty, které jsou skutečně založeny na platbě za výsledek, jsou ale zatím spíše ojedinělé. „Většina risk-sharingových dohod je dnes postavena na tom, že máme nějaké zastropování, jen málo jich zahrnuje platbu za výsledek, kdy bychom se byli schopni s partnerem dohodnout na tom, jak bude hodnocena účinnost léčivého přípravku a případně jak bude řešen zjištěný problém,“ načrtává ředitel VZP Zdeněk Kabátek.
„Nejvíce kontraktů je těch jednodušších, maximálně do deseti jich je takových, kde skutečně realizujeme dohodu na platbě za výsledek. Definovat správné parametry není vůbec jednoduché,“ potvrzuje zdravotní ředitelka České průmyslové zdravotní pojišťovny Renata Knorová.
Podle Kabátka je kamenem úrazu stanovení tvrdých parametrů pro hodnocení účinnosti léku. „Nejsme schopni si vzájemně odsouhlasit, co bude rozhodujícím parametrem pro to, abychom řekli, že lék skutečně byl pro pacienta přínosný. Je to hodně o datech,“ dodává Kabátek.
Jak se vrátit do čela pelotonu
Evropský farmaceutický balíček a s ním související problematika by podle Válka měly být i prioritou polského předsednictví, které odstartuje v lednu. „Byli jsme na vrcholu pelotonu výzkumu a vývoje. Vlastními chybami jsme pozici ztratili a bude těžké se vrátit, ale pokud to neuděláme, poškodíme občany EU,“ dodává Vlastimil Válek.
Jeho slova James Rouse kvituje. „Jako generálního ředitele by mi nic neudělalo větší radost, než tu vidět víc klinických studií, výroby i inovací. Právě inovace jsou přitom cesta kupředu. Potřebujeme nové myšlenky a způsoby, jak spolupracovat,“ podtrhává Rouse.
Soustředit pozornost bychom podle něj měli zejména na oblast dat, která má obrovský potenciál. „Budovat registry a sbírat real-world data je těžké. Viděl jsem to u řady onemocnění. Když chcete být schopni poskytnout důkazy o účinku pro jakoukoliv léčbu, není to o tom, že by to farmaceutické společnosti nedělaly, ale nastavit všechny nezbytné kroky a získat data je velmi těžké. Není přitom vhodné to dělat pouze v Česku, je třeba tak učinit napříč státy a různými pacienty v různém věku. Tato aktivita by měla být koordinovaná napříč Evropou, což v současnosti není,“ konstatuje Rouse.
Pokud by v EU existovala možnost jednoduše a koordinovaně sbírat data z reálného života, byla by to podle Jamese Rouse motivace pro farmaceutické společnosti, aby investovaly do klinického vývoje v Evropě. A plátci by tak zároveň získali možnost měřit reálné výsledky léčby.
Data, prevence, spolupráce
I proto James Rouse zdůrazňuje důležitost dlouhodobého plánování. Jen tak nezůstaneme krok pozadu – ruku v ruce se sledováním dat a inovací je totiž třeba zajistit, abychom i do budoucna měli dostatek odborníků, kteří s nimi budou umět zacházet, ale také zvládnou analyzovat účinek léčby, která na základě toho bude hrazena.
Důležité tak je správně rozhodnout, kam v rámci zdravotnictví investovat. Zásadní je přitom podle Rouse zahájení léčby chronických onemocnění v co nejčasnějším stadiu, a proto je třeba maximálně podporovat primární péči a prevenci. Důležitým trendem je také možnost léčit pacienta doma, k čemuž jsou třeba léky, jejichž použití je jednoduché. A v dnešní době samozřejmě hraje zásadní roli digitalizace.
„Budeme potřebovat inovace, protože při současném nastavení pravděpodobně není většina zdravotnických systémů připravena na to, kam se bude medicína v příštích deseti, dvaceti či třiceti letech vyvíjet. V nějakém bodě bude muset přijít změna, a já nevím, jak bude vypadat. Bude ale pravděpodobně zahrnovat data, primární prevenci a spolupráci,“ dodává Rouse.
Michaela Koubová
Foto: Martin Cápal
