Zdravotní pojišťovny sdružené v Svazu zdravotních pojišťoven vítají, že úhradová vyhláška není výrazně prorůstová, jak tomu bylo v předchozím období. Jejich současná finanční situace není jednoduchá a navržené znění úhradové vyhlášky jí minimálně výrazně nezhoršuje – byť si podle zdravotní ředitelky České průmyslové zdravotní pojišťovny Renaty Knorové pojišťovny dokážou představit, že by vyhláška mohla představovat jen úplný základ s tím, že by pak plátci dále s poskytovateli péče vyjednávali o rozdělení dalších prostředků. To by mohlo být například podmíněno plněním stanovených cílů, což by se líbilo ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi. Pojišťovny se každopádně snaží s prostředky hospodařit efektivně, což spočívá i v kontrole toho, zda jsou používány tak, jak by měly. Dnes ale plátci narážejí na to, že scházejí odborníci, kteří by jim s tím pomáhali. Ti, kteří by se chtěli do týmu pojišťoven přidat, budou vítáni, řekla Renata Knorová na konferenci Ekonomika zdravotnictví.
„Stran úhradové vyhlášky vítáme to, že není prorůstová jako v minulém roce. Vnímáme některé reakce poskytovatelů zdravotních služeb v tom smyslu, že by si představovali více. My bychom zase, minimálně za svazové pojišťovny, uvítali, aby úhradová vyhláška do budoucna garantovala pouze základ, to znamená, aby byla na finančně garantujícím sto procentním objemu předchozího roku. Pak by se nám více otvírala možnost vyjednávání. Dnes prostor nemáme, protože naše disponibilní zdroje jsou téměř vyčerpané – což si ostatně můžete přečíst i v důvodové zprávě k úhradové vyhlášce,“ konstatuje Renata Knorová.
Ačkoliv je na tom VZP ekonomicky lépe než svazové pojišťovny, s pohledem Renaty Knorové se ztotožňuje i ředitel největší české zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek.
„Podoba úhradové vyhlášky tak, jak ji dnes známe, je umění možného – je to kompromis mezi tím, co nám dovoluje stav ekonomiky, a zároveň korektně reaguje na požadavky jednotlivých segmentů. Pro jakoukoliv pojišťovnu obecně platí, že čím větší prostor bude pro její vlastní dohody, tím lépe – snáze pak může řídit jednotlivé segmenty poskytovatelů s ohledem na potřeby klientů,“ míní Zdeněk Kabátek.
I ministr zdravotnictví Vlastimil Válek přitom uznává, že úhradová vyhláška obecně není úplně ideální nástroj pro rozdělování peněz v rámci veřejného zdravotního pojištění.
„Je to sice nástroj zajímavý a umožňuje rozdělovat obrovskou částku peněz, ale jde také o nástroj velmi nešťastný, který se často stává součástí politického handrkování, a ne debaty o zkvalitnění péče o pacienty. Jako hlavní handicap vidím to, že jednání probíhají každoročně, a ne v dlouhodobějším horizontu, navíc se zdravotnictví nedaří odpolitizovat. Posledních deset let tu neseděl ministr, který by řekl, že nemáme podporovat primární péči – to je dlouhodobá shoda, ale když se podíváte na úhradovou vyhlášku, tak tam trend nenajdete. A nenajdete ho ani v dlouhodobější podpoře rezidenčních míst, která by měla logiku. Proto musí nastat konsenzus na dlouhodobém vývoji,“ podtrhává Vlastimil Válek.
Podle něj by bylo na místě meziroční nárůsty v segmentech podmiňovat zlepšováním parametrů. Místo toho ale doposud mnohdy vyhláška přidala třeba 15 procent, aniž by se řeklo, že se například zvýšila dostupnost péče, její kvalita, nebo se zkrátily čekací lhůty – tedy že z navýšení měl něco také pacient. To ovšem v úhradové vyhlášce zcela schází.
Kde hledat efektivitu
Možná i to je jedním z důvodů toho, v jakém ekonomickém stavu jsou nyní zaměstnanecké zdravotní pojišťovny. „Situace na trhu veřejného zdravotního pojištění, kde Svaz zdravotních pojišťoven sdružuje 40 procent trhu, není v současné době vyrovnaná. Doby, kdy byly svazové zdravotní pojišťovny těmi, kdo měl na účtech uloženy významné sumy v rezervách, což stále ještě slýcháme od některých zástupců poskytovatelů, dávno pominuly,“ shrnuje současnou situaci Renata Knorová.
Zdravotní pojišťovny se přitom snaží hledat maximum racionálních úspor například v rámci lékové politiky. Plátci se sice účastní správních řízení u léků na SÚKL, nicméně ty se týkají jen léků pro ambulantní použití. „Opakovaně voláme, že bychom rádi viděli HTA (hodnocení zdravotnických technologií, pozn. red.) i pro nemocniční použití. V tom jsme ale zatím neúspěšní,“ konstatuje Knorová.
Další úkol zdravotních pojišťoven je i kontrola, zda jsou léky používány správně a oprávněně. Podle Knorové přitom bývá problém z vykázané péče poznat, zda inovativní nákladný lék skutečně byl podán liniově správně, v čase potřeby a v souladu s podmínkami úhrady, nemluvě o omezené možnosti sledování přínosu léčby.
„Pak se musí chodit na kontroly konkrétní zdravotnické dokumentace. A tam bohužel narážíme na to, že nemáme dostatek odborníků v jednotlivých profesích, ať už mluvíme o onkologii, gastroenterologii či revmatologii, kteří by byli adekvátním partnerem odborníka u poskytovatele zdravotních služeb tak, abychom mohli s kontrolovaným lékařem debatovat o tom, zda byla léčba podána správně. Míst, kde se může odborník – zdravotník ve zdravotní pojišťovně uplatnit, je hodně, ale stejně jako scházejí lékaři a sestry v terénu, tak scházejí i ve zdravotních pojišťovnách. V době, kdy jsem nastoupila do zdravotní pojišťovny, se tato práce dokonce „nosila“. Dnes mladých kolegů moc nemáme. Pokud tedy někteří budou ochotni spolupracovat, budeme jen rádi,“ vyzývá ty, kdo se rozhodují o svém dalším působení, Knorová.
Michaela Koubová
Foto: Martin Cápal
