Proočkovanost proti chřipce v Česku nedosahuje ani deseti procent, ačkoliv by ideálně měla být 25 procent. Tolik ovšem není ani v nejrizikovější skupině seniorů, kde se dnes pohybujeme kolem 20 procent. Výsledkem jsou zbytečné komplikace, dekompenzace chronických onemocnění i úmrtí, o nákladech nemluvě. Jednou z podstatných překážek je přístup široké veřejnosti. Na ten bychom se měli zaměřit dlouhodobými kampaněmi, na nichž se budou podílet i sociologové, aby informace skutečně padly na úrodnou půdu. Problematice se věnoval kulatý stůl Zdravotnického deníku s názvem Očkování proti chřipce: přínos z pohledu kardiovaskulární prevence a cesty ke zvýšení proočkovanosti, který se konal 18. října v Praze.
„Do doby covidu byla chřipka v našich podmínkách jedinou infekcí, jejíž dopad bylo možné pozorovat na křivce celkového počtu úmrtí. Podle dat, která máme ze zahraničí, zároveň lze říci, že to, co dělal covid v době pandemie, se již srovnalo, a zase začíná mít navrch spíše chřipka. Ta vyvolává významné počty nemocných i zemřelých, ročně jde o zhruba 1500 úmrtí, která s ní lze dát do souvislosti. To je obrovské množství,“ konstatuje vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí Státního zdravotního ústavu Jan Kynčl.
A k tomu jsou tu ekonomické dopady – podle čísel z roku 2012 přišlo jedno onemocnění chřipkou celkem na 55 tisíc (náklady zdravotních pojišťoven, náklady na volně prodejné léky, ztráta na výdělku, náklady zaměstnavatele). Pokud má přitom onemocnění závažný průběh, kdy pacient skončí v nemocnici na JIP, mohou se jen náklady pojišťoven vyšplhat na desetitisíce za den.
Proti závažnému průběhu chřipky se přitom můžeme chránit očkováním, což také ve vyspělejších státech dělají. V Česku se nám ale dlouhá léta nedaří hnout se z místa – stále máme celorepublikově proočkovanost do deseti procent. Cílem by přitom mělo být zhruba 25 procent.
„Náznakem toho, že se něco děje, je, že v nejrizikovější skupině pro toto onemocnění, tedy u seniorní populace, se proočkovanost trochu zvedá a dostává se lehce nad dvacet procent. Pořád ale máme v porovnání s jinými evropskými státy co dohánět. A bohužel ani letos nepozorujeme, že by zájem o očkování byl jiný. Na začátku září to vypadalo, že se chodí očkovat více lidí, ale už jsme se zase dostali zpátky,“ popisuje současnou situaci hlavní hygienička a ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková.
Riziko nákupu vakcín by měl sdílet stát a pojišťovny
Ve vyspělých státech je přitom běžné, že u rizikové populace seniorů se proočkovanost pohybuje kolem 75 procent, což je číslo, k němuž bychom měli směřovat i u nás. K tomu nás ale čeká ještě hodně velký kus cesty.
Jak tedy proočkovanost zvyšovat? Podle hlavní hygieničky by měli i sami lékaři přistupovat k očkování zodpovědněji, protože stále jsou tací, kteří se k problematice stavějí velmi vlažně a ovlivňují tak veřejné mínění. Zároveň je třeba stabilně dostávat k široké veřejnosti informace o očkování a o rizicích chřipky. „Nejenže předejdou infekci chřipkou, respektive zamezí jejímu těžkému průběhu, ale očkování chrání i před dalšími komplikacemi, ať už v oblasti kardiovaskulárních onemocnění, cukrovky nebo dalších. Očkování proti chřipce tedy není jen o tom, abychom zvládli respirační sezónu,“ poukazuje Macková.
Bohužel tu stále zůstává mnoho bariér, které vyšší proočkovanosti brání. „Je tu řada překážek, které zatím nejsme schopni efektivně vyřešit. První z nich je pocitová. V minulosti jsme tu měli řadu očkování povinných, a stále je máme, ale chřipka mezi ně nikdy nepatřila. Naše populace to vnímá tak, že tedy není důležitá – proč se očkovat proti chřipce, vždyť je to nějaká viróza, která přejde. Jenže je to úplně jinak,“ přibližuje místopředseda výboru České vakcinologické společnosti ČLS JEP Roman Prymula.
Překážkou je také to, že riziko nákupu vakcín nesou částečně na svých bedrech praktičtí lékaři. Pokud totiž praktik objednanou vakcínu nevyočkuje, musí řešit její likvidaci a případně jednat o vrácení peněz. Rizika nese i farmaceutická firma.
„Nastavený systém v podstatě očkování brání. Praktický lékař je téměř jediným, kdo očkovat může, ale na nákupu vakcín je finančně zainteresován. Čím méně vakcín nakoupí, tím pravděpodobněji je všechny vyočkuje, a pak logicky zájem o očkování být nemůže,“ pozastavuje se předseda výboru České kardiologické společnosti a přednosta Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol Petr Ošťádal.
„Systém by se měl změnit. Měli bychom sdílet riziko na více úrovních, tedy i na úrovni pojišťoven a státu. Pak by toho praktici naočkovali více,“ podtrhává Prymula.
Vakcíny je přitom potřeba objednávat hodně dopředu – už nyní se blíží objednávka na příští rok, aby farmaceutické firmy vyrobily dostatečné množství. „Když bude víc lidí, kteří budou chtít být očkováni, mělo by být vakcín více – což znamená, aby je sem někdo dovezl. Distribuce očkování proti chřipce má ale jiný režim než ostatní vakcíny, protože výroba je daná i tím, že Světová zdravotnická organizace připravuje složení vakcíny na danou sezónu, teprve pak se vyrábí. Pokud si tedy připravíme nástroj, kterým bychom mohli zvýšit proočkovanost, ale nebudeme mít čím, tak by to mělo negativní dopady na to, jak veřejnost očkování vnímá,“ upozorňuje Macková.
Upozornění, že chřipka není nachlazení, nefunguje
Roli hraje také nedostatečná propagace očkování hlavně ze strany státu. V Česku obvykle proběhne v září několik tiskových konferencí, jinak je ticho po pěšině. Místo toho by bylo vhodné, aby edukace veřejnosti byla soustavná. Zároveň by ale měla běžet více kanály, protože, jak se ukazuje u klíšťové encefalitidy, která má poměrně masivní mediální kampaň, dopad je bez toho omezený. Na druhou stranu například zprávy o tom, že přibývá covidu, vedly nyní velmi rychle k většímu zájmu o očkování. „Dvakrát za týden jsem zvyšoval objednávku vakcín na covid, protože najednou byl zájem podstatně větší,“ konstatuje předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.
Že kampaně mají svůj vliv, potvrzuje i Barbora Macková: „Vyzkoušeli jsme si to u antibiotické rezistence, kdy běžela dva roky po sobě kampaň díky spolupráci v rámci projektu Norských fondů. Když se o tom letos nemluví, paměť ochabuje. Jedna věc je ale kampaň mediální, ovšem možnosti, jak informace k lidem dostat, se už zlepšují. Veřejnost si zvyká, že máme Národní zdravotnický informační portál, kde je obrovská spousta materiálů a lidé si sem chodí pro ověřené informace. Součástí strategie očkování pak je hledání cest, jakými informace k veřejnosti dostávat, a připravujeme se i na diskuzi s pojišťovnami, protože variantou je distribuce informací podobně, jako to nyní funguje u screeningů,“ načrtává.
Jak ovšem poukázal sociologický průzkum mezi českou veřejností, lidé o očkování proti chřipce vědí – jenže se řídí více emocemi než rozumem a nevyužívají ho. Proto by případná kampaň měla být připravena ve spolupráci se sociology, aby skutečně zafungovala.
„Pokud řekneme, že je tu očkování proti chřipce, tak to fungovat nebude, a naše zkušenost je taková, že propagační materiály k očkování proti chřipce nerozhodnuté spíše odrazují. Proto je potřeba vzít k tomu odborníky. My jsme lékaři, ne sociologové. Zrovna teď děláme instant research v sociologické oblasti, jestli, pokud vysvětlíme široké veřejnosti, že očkování má dopad i na některé z neinfekčních nemocí a jejich epidemiologii, nebude výsledek lepší, než když budeme vysvětlovat, že chřipka není nachlazení. To totiž nefunguje,“ konstatuje přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol a člen výboru Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP Milan Trojánek.
Ten připomíná, že komplikace chřipky mohou být jak primární, tedy způsobené přímo virem (pneumonie, myozitida, myokarditida), tak sekundární, kdy v době chřipkových epidemií dramaticky stoupá také spotřeba antibiotik. Jsou tu ale i neinfekční komplikace, což je právě téma, na které by šlo zaměřit kampaň. „Infarktu se bojí každý Čech, zatímco chřipky ne. Kardiologové přitom mají velmi silná data o tom, že prodělání infekce zvyšuje riziko infarktu myokardu. A podobná data máme i na další neinfekční nemoci,“ dodává Trojánek (tématu se budeme podrobně věnovat v dalším vydání ZD).
Dáváme horentní sumy na náročnou léčbu, pacienty pak ale může zabít chřipka
Edukace ovšem není na místě pouze u široké veřejnosti, ale také specificky u zdravotníků. I oni jsou totiž proočkováni pouze z 20 procent. To má dvojí význam – jednak neočkovaní zdravotníci nejsou vzorem pacientům, jednak je ale také mohou ohrozit. S tím má svou zkušenost i Roman Prymula z doby, kdy působil ve FN Hradec Králové.
„Když léčíte hematoonkologicky nemocné jedince, kteří mají velmi narušenou imunitu, může takováto nákaza vést k tomu, že je zahubíte. A stalo se, že se na takovéto oddělení chřipka dostala, ačkoliv tam byly dlouhodobě zakázané návštěvy, kdy to tam nemohl přinést nikdo jiný než zdravotníci. Takže investujete vysoké statisíce až miliony korun do náročné hematoonkologické léčby, a pak pacienti zemřou na chřipku,“ pozastavuje se Prymula.
Co se týče praktických lékařů, kteří nesou očkování na svých bedrech, ti sice sami bývají ze všech odborností proočkováni nejvíce a je jen minimum ordinací, které by své pacienty vůbec proti chřipce neočkovaly, ovšem potenciál je mnohem větší.
„Na začátku problému vidím malou poptávku pacientů po očkování. Denně sedím v ordinaci a snažím se lidi přesvědčovat, ale kapacity jsou omezené. A doktor není dráb, který by měl lidi k něčemu nutit. Měl by jim říct, co je pro ně dobré, a nechat je si vybrat. Určitě ale je prostor v denním provozu na to více myslet,“ poukazuje Petr Šonka.
Zásadní tak ve výsledku je změnit přístup Čechů ke svému zdraví. „Zatímco chce každý v Česku vydělávat jako na Západě a jezdit stejným autem jako na Západě, málokdo se chce starat o své zdraví jako na Západě a nechat se očkovat jako na Západě,“ uzavírá Petr Ošťádal.
Kulatý stůl se konal za laskavé podpory společnosti Sanofi s.r.o.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
