Praxe poskytování osobní asistence v současné době není optimální, a proto bude nutné se na ni v příštím období zaměřit. V některých případech dochází dokonce k porušování pravidel. Osobní asistence má být nepřetržitá, ale často se setkáváme s tím, že péče je klientům poskytována různě, a i když je dostupná, tak pouze částečně. Na kulatém stole v Poslanecké sněmovně s názvem Hranice péče: Interakce mezi sociální a zdravotní péčí na příkladu zkušeností konkrétních pacientů a jejich rodin na nepříjemnou praxi upozornila náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zdislava Odstrčilová.
„Ačkoliv má být osobní asistence poskytována nepřetržitě, dochází k tomu, že je pouze částečná. Nejde tedy jen o nedostatek kapacit, ale také o způsob, jakým je péče poskytována,“ upozornila na kulatém stole, který uspořádali zástupci vlády ve spolupráci s pacientskou organizací Parent Project v Poslanecké sněmovně, na problém náměstkyně ministra Jurečky Odstrčilová.
Co se týče kapacit terénních ambulantních a odlehčovacích služeb, v příštích letech MPSV plánuje jejich výrazné posílení s cílem navýšit jejich dostupnost klientům. Ministerstvo práce a sociálních věcí v tomto ohledu podle Odstrčilové intenzivně spolupracuje s Ústavem zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), aby prostřednictvím sběru dat získalo co nejpřesnější obraz o aktuálních potřebách a možnostech poskytování těchto služeb.
Ministerstvo práce a sociálních věcí také vyhlásilo mimořádnou dotační výzvu pro letošní rok, která umožňuje právnickým i fyzickým osobám poskytujícím sociální služby žádat o dotaci ze státního rozpočtu. Dotace se týkají zajištění péče prostřednictvím terénní sociální služby osobní asistence u osob, jejich potřeba péče přesahuje více než 80 hodin měsíčně, v situacích snížené úhrady za poskytnutou péči.
„Narážíme na problém nedostatečných kapacit a vlastně ani nemáme přesný přehled o tom, kde a jaké kapacity chybí. V rámci vládní novely zákona o sociálních službách chceme lépe definovat potřeby kapacit v síti klíčových poskytovatelů sociálních služeb,“ doplnila Odstrčilová.
Podle další náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zuzany Freitas Lopesové je za poslední dva roky nejvýznamnější změnou navýšení příspěvku na péči. „Kromě navýšení příspěvku pro druhý, třetí a čtvrtý stupeň na konci letošního roku, je nejvýznamnější novinkou zavedení pátého stupně, označovaného také jako 4+. Další změny v legislativě zahrnují zvýšení příspěvku na mobilitu a navýšení pro osoby, které používají přístrojové vybavení. Chystá se proto ještě další úprava, která sice zatím neprošla legislativním procesem, ale bude se týkat příspěvku na zvláštní pomůcku, konkrétně na automobily a plicní ventilátory,“ nastínila Freitas Lopesová. Zmínila také poslední novelu zákona o sociálních službách. Jednalo se o poslanecký návrh, který podal sám ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Novela klade důraz na terénní ambulantní formy poskytování sociálních služeb a možnost čerpat služby především v domácím přirozeném prostředí.
Resort práce a sociálních věcí cílí také na lepší koordinaci péče v obcích s rozšířenou působností a na komplexní přístup k řešení situace rodiny jako celku. Klíčové změny se týkají posuzování zdravotního stavu a platnosti posudků. „Lékařská posudková služba každoročně vydává přibližně 4 tisíce posudků, avšak nedostatek lékařských kapacit představoval problém. Od roku 2023 jsme proto začali zapojovat nelékařské zdravotnické pracovníky, kteří mohou s posudky pomáhat. V rámci dalších organizačních změn dochází ke sloučení pracovišť, která byla dříve rozdělena mezi Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ) a MPSV. Ministerstvo také pracuje na novém systému posuzování invalidity, přičemž se inspiruje systémem v Německu,“ nastínila Freitas Lopesová.
Boj s nemocí i se systémem
Koordinace zdravotní a sociální péče, dostatek informací, zdravotnické prostředky, dostupné sociální a zdravotní služby a sociální podpora – nastavení spravedlivého systému je pro budování kvalitnější života u pacientů s postižením klíčové. U kulatého stolu na to apelovala ředitelka pacientské organizace Parent Project Jitka Reineltová.
I přes vládní snahy je systémových bariér, které řeší rodiče dětí se svalovou dystrofií, stále celá řada. Ať jde o vzdělávání či zdravotnické pomůcky. „Potýkáme se s bezbariérovostí škol, nedostatkem kompetentních asistentů i vyčlenění dětí z volnočasových aktivit. Na zdravotnické prostředky se vztahují vysoké doplatky a čeká se na ně dlouho,“ popsala nedostatky Jitka Reineltová.
Významnou bariéru představuje především vyčlenění ze sociálních služeb kvůli potřebě zdravotní péče – osobní asistenti například nemohou pacientovi ani nasadit masku k neinvazivní plicní ventilaci či kašlacímu asistentu a přístroj zapnout. V neposlední řadě je stále problematické také posuzování pro přiznání příspěvku na péči v různých krajích či dokonce chybné posuzování zdravotního stavu.
Nela Slivková
