Dokáže úspěšně léčit pacienty se všemi typy krevních nádorů. Řeč je o Klinice hematoonkologie, špičkovém pracovišti Fakultní nemocnice Ostrava. Má vlastní výzkumnou laboratoř Blood Cancer Research Group a vytvořila systém práce na klinických studiích, které uplatňuje při léčbě. Klinika hematoonkologie FNO vznikla v roce 2013 a během první dekády se postarala o 15 tisíc pacientů a provedla 600 transplantací. Navíc disponuje akreditací Evropské transplantační komise, certifikátem pro klinické studie typu First in Human a nově i prestižní akreditací JACIE. Nemocnice tak reaguje na dynamický rozvoj tohoto oboru. Více o něm v rozhovoru vypráví přednosta kliniky Roman Hájek.
Práce v oboru hematoonkologie je tedy pro lékaře velkou výzvou?
Je to tak. Jsou obory, které se vyvíjí pozvolna. Vývoj v našem oboru je ale v posledních deseti letech opravdu překotný a musím říct, že v posledních třech letech to nabralo ještě úplně jinou rychlost. Říkáme tomu imunoterapeutická tsunami. Jedná se o oblast moderní imunoterapeutické léčby, což jsou geneticky modifikované CAR-T buňky. Zkoumáme je a doufáme, že do hry dostaneme naše vlastní akademické studie. Jde o metody léčby, které jsou skokově lepší. Je jisté, že řada z nich povede k vyléčení pacientů tam, kde jsme si mysleli, že to nebude možné. Obor se tak dynamicky posunuje, že je to až neuvěřitelné. V podmínkách, které máme, jdou věci velice obtížně stíhat, protože kapacita personálu je naplněna a léčba a starost o nemocného je významně intenzivnější. Platí to u většiny standardních nemocných na lůžku na úrovni jednotky intenzivní péče.
Péče v hematoonkologii vyžaduje dobře sladěnou spolupráci lékařů a sester, kteří se starají o pacienty. Jak funguje tým na vaší klinice?
Tým musí pracovat dobře a spolehlivě dohromady, což si myslím, že se pořád děje. Z našeho pracoviště se neodchází. A pokud ano, tak pouze z důvodu těhotenství nebo stěhování do zahraničí. Stav personálu je ale stále víc a víc na hranici akceptovatelnosti. Jsme totiž jediné hematoonkologické centrum takové úrovně v Moravskoslezském kraji. Ve srovnání s dobou před dvaceti nebo třiceti lety je přitom pacientů až trojnásobně více. Proto potřebujeme posílit.
Funguje i spolupráce s Lékařskou fakultou Ostravské univerzity? Mají studenti zájem věnovat se hematoonkologii?
Působí u nás studentský tým, který se podílí na práci s odbornými registry. Věříme, že někteří se v budoucnu rozhodnou pracovat v tomto dynamickém oboru. Není to ale jednoduché. Hematoonkologie není prioritou studentů. Většina z nich ji totiž považuje za velice komplikovanou a nehrnou se do ní. Dnes tady máme čtrnáct studentů. Vytvořili jsme s nimi významnou interakci, tak uvidíme, zda si někteří tento obor oblíbí tak, že u nás zůstanou.
Jak jste už zmínil, vývoj v hematoonkologii jde neskutečně dopředu. Daří se vám díky tomu prodlužovat životy pacientů?
Dříve někteří pacienti měli před sebou několik měsíců života. Když ale vydrželi a dostali se až k imunoterapii, tak dneska mají před sebou několik let. Jistě, když je to pokročilé stádium, zpravidla je nevyléčíme, ale pointa je v tom, že pokud se léky posunou do časnějších fází léčby, tak vytvoří velice účinnou vstupní strategii léčby. A to povede k vyléčení řady nemocných.
Počty úspěšně léčených pacientů tedy stoupají navzdory tomu, že nádorových onemocnění v populaci současně přibývá?
U každého typu nádoru to jsou nějaká procenta směrem nahoru. Incidence roste pozvolna, zatímco prevalence narůstá v řadě případů významně, při srovnání delších časových intervalů někdy i skokově. Prevalence znamená, že pacienti žijí déle, že léčba je úspěšná. Je to dramaticky vidět, přestože čelíme obrovskému množství pacientů. A všichni ještě nejsou vyléčeni. Máme diagnózy, kde vyléčíme 90 až 95 procent pacientů první léčbou a už nikdy žádnou další nebudou potřebovat. Mluvím teď o dvou nebo třech diagnózách. Klíčové diagnózy tak daleko sice ještě nejsou, v budoucnu ale budou.
-red-
