Aktivní zapojení zdravotních pojišťoven do inovací, podpora start-upů ze zdravotního pojištění nebo ze státních podpůrných fondů. A zajištění centrální infrastruktury pro sdílení zdravotních dat a standardizovaných zdravotních zpráv. To jsou podle dodavatelů technologických řešení oslovených Zdravotnickým deníkem recepty na rychlejší vstup některých inovací na tuzemský trh. Shodli se na tom generální ředitel společnosti Aireen Matěj Adam a jednatel společnosti Medicalc software Václav Vachta.
Co by se podle vás mělo legislativně a systémově změnit, aby se vstup některých inovací na tuzemský trh urychlil?
Matěj Adam, generální ředitel společnosti Aireen: Pro jakékoli inovace ve zdravotnictví jsou zásadní dvě věci – akceptace ze strany lékařů a úhrada ze zdravotního pojištění.
Ohledně akceptace inovací lékaři si myslím, že v našem prostředí lze spolupracovat s celou řadou odborníků, kteří jsou na špici svých oborů a mají velký zájem o další rozvoj medicíny a péči o pacienty. Z hlediska úhrad je to už ale horší. Myslím, že v českém systému chybí pevně zakotvený mechanismus podpory zavádění inovací typu umělá inteligence třeba formou pilotních nasazení.
Start-upy, které inovace přinášejí, v drtivé většině nemají jiné existující zdroje příjmů než samotnou novinku či inovaci. Na rozdíl od třeba farmaceutických firem tak nemají z čeho financovat několikaleté ověřování a certifikaci. Velmi by pomohl transparentní a nějakým způsobem spolehlivý mechanismus – pokud splním předem daná kritéria, vím, že se se svou inovací dostanu do pilotního provozu s úhradou. To by také umožnilo start-upům daleko efektivněji získávat peníze od investorů, pokud by mohli doložit „jistotu podpory“ z podobného pilotního systému financování ze zdravotního pojištění. Podobný systém funguje třeba v Německu.
Václav Vachta, jednatel společnosti Medicalc software: Legislativně potřebujeme zejména připravovanou novelu zákona o zdravotních službách, kde je upravena telemedicína.
Mohlo by vás zajímat
Systémově jsou důležité dvě věci. Jednak aby ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s podřízenými organizacemi zajistilo centrální infrastrukturu pro sdílení zdravotních dat a standardizovaných zdravotních zpráv, nastavilo standardy a naplnilo předpoklady zákona o elektronizaci zdravotnictví.
A pak také to, aby se do podpory inovací aktivně zapojily zdravotní pojišťovny, aby se domluvily a zvolily stejný postup podpory v úhradovém systému. Aby na dočasné bázi podpořily projekty elektronizace v úhradovém systému – například zavedení interoperability, zavedení telemedicínských nástrojů, on-line objednávání a podobně.
A jaké jsou podle vás největší bariéry rychlejšího vstupu některých inovací na tuzemský trh?
Matěj Adam: Z hlediska start-upů ve zdravotnictví je to nepochybně časový rozdíl mezi vývojem inovace a ukončením certifikace, což je běžně až dva roky. Pokud by se podařilo zavézt kroky systematické podpory překlenutí tohoto – z hlediska investorů velmi dlouhého – období, tak by to řadě projektů velmi pomohlo.
Ve skandinávských zemích existuje jednoduchá a rychlá možnost kapitálového vstupu do start-upů ze strany státních podpůrných fondů – s vědomím rizika, že třeba většina nevyjde, ale určité procento ano. A hlavně s vědomím, že získané znalosti a zkušenosti zůstanou. Je to vlastně investice do vzdělání našich vlastních odborníků.
Václav Vachta: Často chybí ochota inovace zavádět, protože není nikdo, kdo by za ně byl ochotný platit. Pacient si nepřiplatí, pro zdravotnické zařízení jsou to náklady, pro lékaře často změna stylu práce. Bez podpory plátců to nepůjde.
Jakub Němec
