Zaměstnavatelé by měli začít více podporovat své zaměstnance v dodržování prevence. Mají tak činit v rámci nově plánovaného institutu podpory zdraví, který by měl být tak trochu náhradou za zrušení povinných vstupních prohlídek u méně rizikových povolání. Přichází s tím novela zákona 373/2011 o specifických zdravotních službách, u níž ministerstvo zdravotnictví nyní vypořádalo připomínky. Novinky úprava přináší také v oblasti asistované reprodukce, genetického testování, ozařování, ochranného léčení či záchytek.

„Chceme zrušit povinné vstupní pracovnělékařské prohlídky v některých profesích, kde jsou nesmyslné. Konstrukce péče o prevenci, která je jedním z pilířů reformy zdravotnictví, je spojena i s další legislativou, kdy chceme bonifikovat ty, kdo se pravidelně preventivních programů účastní,“ uvedl při představení novely novinářům ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.

Na druhou stranu bude zachována možnost si jak ze strany zaměstnavatele, tak zaměstnance prohlídku vyžádat. Pokud přitom bude zaměstnanec přijat bez zdravotní prohlídky, bude na něj pohlíženo jako na zdravotně způsobilého do doby, než by byl prokázán opak. Na tomto místě ovšem připomínková místa varovala před nárůstem sporů o náhradu škody, potažmo před tím, že budou za obtíže způsobené faktory pracovního prostředí označovány stavy, které měl pracovník už před nástupem do zaměstnání (připomínkám k této problematice jsme se věnovali zde).

„Záleží na tom, co si zaměstnavatel zvolí – zda si prohlídky nechá nadále zavedené, nebo se v rámci hodnocení rizik na pracovišti rozhodne, že je omezí nebo třeba prodlouží intervaly. Roli tu ovšem hraje i finanční zátěž. Závodní lékař posuzuje rizika na pracovišti, přičemž vychází z výpisu ze zdravotnické dokumentace. Ten si zaměstnanec musí u svého lékaře vyzvednout a zaplatit za něj zhruba 300 až 400 korun. A pak je tu samotná prohlídka, která například u řidičů neprofesionálů, tedy těch, kdo občas jedou služebním automobilem, stojí tři až čtyři tisíce,“ popisuje ředitel odboru ochrany veřejného zdraví na ministerstvu zdravotnictví Matyáš Fošum.

Na změnu by měla navázat také úprava náplně preventivních prohlídek u praktika tak, aby reflektovala nejen moderní poznatky, ale také pohlaví, věk a další individuální rysy pacienta. Zároveň novela zákona o specifických zdravotních službách přichází s novým institutem ochrany zdraví, v jehož rámci by měl zaměstnavatel získat mandát k motivaci svých pracovníků k návštěvě pravidelných preventivních prohlídek a screeningů.

Mohlo by vás zajímat

„Zaměstnavatel dnes hodnotí rizika na pracovišti, ale už ne rizika v komunálním prostředí – tedy třeba obezitu a náchylnost ke kardiovaskulárním chorobám. K tomu nemá mandát. Může se tak stát, že bude bez zaměstnanců ne proto, že by byli v pracovní neschopnosti pro rizikové faktory, ale kvůli civilizačním chorobám a dalším komplikacím, které zaměstnavatel nemůže preventovat. Naším záměrem bylo tyto dva světy sloučit a vytvořit programy podpory zdraví, kde zaměstnavatel může motivovat k prevenci, zvyšování kondice a zdravotní gramotnosti,“ vysvětluje Fošum.

Zatímco v původní verzi novely byly tyto programy povinné pro zaměstnavatele i zaměstnance, v opřipomínkované verzi zůstal institut v dobrovolné rovině. Na to, že je takový přístup v zájmu zaměstnavatele, si ministerstvo nechalo udělat studii, podle níž firma s více než tisíci zaměstnanci může podporou prevence snížit nemocnost o 16 procent a získat tak pět milionů ročně navíc (nemluvě o deseti milionech pro státní rozpočet).

„Zrušením povinné vstupní prohlídky šetříme zaměstnavatelům obrovské peníze. Za to od nich chceme, aby nástroji, které mají k dispozici, stimulovali své zaměstnance k prevenci. Může jít o placené volno či další benefity nabízené pracovníkům i jejich rodinným příslušníkům,“ vysvětluje Válek. Osvědčenou praxí ze zahraničí je například to, že zaměstnanec, který se nechá na podzim očkovat proti chřipce, dostane den dovolené navíc.

Odlehčení pro dětské praktiky i rodičovské peněženky

Posuzování zdravotní způsobilosti ale není třeba jen při vstupu do zaměstnání, ale i při vzdělávání či při sportu. „Spousta povinností, která v zákoně je, je historická a vznikla za předchozího politického režimu. V rámci antibyrokratického balíčku jsme se kriticky zamysleli nad tím, zda je třeba, aby se například pediatr zatěžoval posuzováním zdravotní způsobilosti ke vzdělávání nebo sportu, a udělali jsme některé úpravy,“ přibližuje Matyáš Fošum.

Co se týče vzdělávání, je současná praxe taková, že před přijetím uchazeče ke studiu na střední škole se vyžaduje posouzení zdravotní způsobilosti, a to i u oborů, které nemají zdravotní kontraindikaci. Nově by měla tato povinnost odpadnout, pokud není stanoveno zdravotní omezení. Zároveň bude možné sloučit posuzování zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a k praktické přípravě, s výjimkou praxe, v rámci které může být student přiřazen k rizikové práci nebo profesnímu riziku.

Podobně je tomu s posuzováním způsobilosti ke sportu, kdy dnes i neprofesionální sportovci, kteří chodí jednou týdně do oddílu, musí mít každoročně posudek. Ten by podle návrhu ministerstva měl být potřeba jen ve chvíli, kdy se jedná o sportovní profesionály, u nichž je posouzení zdravotní způsobilosti nezbytné. Cílem obou změn je snížení administrativní zátěže praktických lékařů i finanční úspora rodičů za výpisy ze zdravotnické dokumentace.

A když jsme u snižování byrokratické zátěže, součástí novelizace je i úprava zákona o ochraně veřejného zdraví, která se zaměřuje na služby péče o tělo (kadeřnictví, masérny, solária) a ubytovací služby. Ty dnes mají povinnost předkládat krajským hygienickým stanicím ke schválení svůj provozní řád.

„Provozní řád koluje po internetu, každý si ho vytiskne a někteří ho dokonce zapomenou při předložení podepsat. Navrhujeme toto zrušit, protože to krajským hygienickým stanicím jako dozorovým orgánům ušetří spoustu času – vystavení jednoho rozhodnutí na hlavičkovém papíru zabere 30 až 40 minut. Epidemiologicky významné služby přitom provozuje 151 tisíc osob, u ubytovacích služeb hovoříme o desítce tisíc subjektů,“ načrtává rozsah byrokratické zátěže Fošum. Provozovatelé budou i nadále muset mít provozní řády, které mají zajistit, aby nedošlo k poškození veřejného zdraví. Jejich vypracování a hlavně kontrolu dodržování bude ale hygienická stanice provádět až posléze v rámci běžené dozorové činnosti.

Konec soutěžení o dárkyně vajíček

Další oblastí, kterou novela ošetřuje, je asistovaná reprodukce a genetické testování. V oblasti asistované reprodukce bude formou vyhlášky limitována maximální výše náhrady za dárcovství vajíček, přičemž za porušení bude hrozit pokuta až půl milionu korun.

„Mezi centry jsou dnes velké rozdíly. Chceme to zastropovat, aby nedocházelo k nežádoucí konkurenci a poskytovatelé nelákali dárkyně na kompenzaci nákladů. Budeme vycházet z evropského doporučení, kde se částka pohybuje kolem tisíce euro,“ načrtává ředitelka odboru zdravotní péče ministerstva zdravotnictví Venuše Škampová. „Náhrada dnes není regulovaná, takže dárkyně může dostat 50, 60 či 70 tisíc, které „přebijí“ riziko, které podstupuje. My chceme, aby cena byla jasně daná a nedala se zvyšovat. Zdůrazňuji, že cena není za to, že osoba prodala část svého těla nebo si nechala udělat rizikový invazivní výkon, ale jde o kompenzaci za hospitalizaci, kdy člověk nemůže do práce. Cena by neměla být nástrojem pro firmy, jak nalákat mladé ženy, aby si vydělaly darováním vajíček,“ dodává Vlastimil Válek.

Zároveň bude legislativně omezeno, že žena může darovat za život maximálně šestkrát, což bude kontrolovatelné díky národnímu registru reprodukčního zdraví. Krok vychází z doporučení odborné společnosti, protože při rostoucím počtu dárcovství stoupají rizika pro zdraví dárkyně.

„V literatuře nejsou popsány případy, že by někdo zemřel při dárcovství semene, ale mohou nastat smrtelné komplikace při odběru vajíček,“ vysvětluje Vlastimil Válek, který připomíná, že dárcovství vajíček není nijak jednoduchý proces – nejprve je potřeba provést hormonální stimulaci a pak vajíčko odebrat formou biopsie.

Novela také upřesňuje, co je a není považováno za genetické vyšetření, u něhož musí být odborník na genetiku, přičemž je jednoznačně stanoveno, že za genetické vyšetření není považován test otcovství (na ten stačí certifikovaná laboratoř). Pozornost se věnuje také novorozeneckému screeningu.

Ochranné léčení se zaměří na snižování rizik

Dále se upravuje oblast lékařského ozařování, kde dochází převážně k technickým změnám vycházejícím z transpozice evropské směrnice stanovující bezpečnostní standardy. Mění se také frekvence požadovaných klinických auditů – v současnosti se požaduje interní audit nejméně jednou za rok a externí minimálně jednou za pět let, nově by ovšem tyto lhůty měly být aplikovány jen na nejrizikovější oblasti lékařského ozáření. Ulevuje se i povinnosti zdravotnických zařízení pořizovat některé typy ochranných pomůcek při ozařování, které se dnes vzhledem ke změně medicínských postupů vesměs nepoužívají.

Ke změnám by dále mělo dojít v oblasti ochranného léčení. „Je potřeba udělat úpravy v souvislosti s modernizací léčby, kdy by se měly zavádět metody zaměřené spíše na eliminaci rizik než pacientovy choroby, která zpravidla není zcela vyléčitelná. Velká pozornost by ještě měla být věnována důvodu ochranného léčení – momentálně připravujme ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí novou koncepci ochranného léčení. Navíc chystáme poměrně významný evropský projekt, který by se měl objevit na podzim a bude se týkat právě nastavení hodnocení a eliminaci rizik při ochranném léčení,“ objasňuje Venuše Škampová.

Nově by ambulantní poskytovatel měl soudu hlásit každou absenci osoby s nařízenou ambulantní ochrannou léčbou, pokud se tato osoba řádně s odůvodněním neomluvila. Upravují se také práva pacienta či nutnost poskytnout mu informace o předpokládané době léčení a možnostech změny formy péče. Vypouští se i povinnost vymáhat náklady na ochranné léčení u lidí bez pojištění, protože jde o velmi zatěžující proces s vesměs nulovou efektivitou.

Změn mají doznat také záchytky, kde dojde k bližší specifikaci poskytovaní zdravotních služeb s ohledem na současnou aplikační praxi. Měly by tedy být upřesněny podmínky, za kterých je možné umístit osobu na záchytku, kdy není u inkriminované osoby vyžadován souhlas s pobytem.

Michaela Koubová