Sociálně-zdravotní služby bez dotací? Nelimitujme úhradu, navrhuje MPSV

Sněmovní zdravotnický a sociální výbor včera projednaly návrh změnového zákona upravujícího sociálně-zdravotní pomezí (více jsme psali např. zde). Úpravu ovšem zkritizovala opozice, která poukazuje na to, že materiál šel na vládu s rozpory a vyvolává řadu otazníků, takže by bylo na místě ho dopracovat. Vůbec největší debatu ovšem vyvolal pozměňovací návrh, který připravilo MPSV a jenž umožňuje, aby sociálně-zdravotní zařízení, které nepobírá dotace, mohlo od klientů vybírat nelimitovanou úhradu.

Zatímco sociální výbor včera probíral návrh tři hodiny, kdy opozice jednání chtěla přerušit a vrátit k přepracování (neúspěšně), na zdravotnickém výboru o návrhu poslanci diskutovali přes hodinu.

„Po více než dvaceti letech snah MPSV i ministerstva zdravotnictví se podařilo připravit společný návrh změnového zákona, který je součástí reformy služeb dlouhodobé péče. Vycházeli jsme z návrhů, které byly připraveny v uplynulých obdobích, a zároveň jsme si dělali analýzu toho, kde jsou největší problémy. Návrh, který předkládáme, na zjištění reaguje,“ načrtává vrchní ředitelka sekce rodinné politiky a sociálních služeb MPSV Zdislava Odstrčilová.

Součástí návrhu je zejména zavedení nové zdravotně-sociální služby pro klienty, kteří potřebují zároveň jak zdravotní, tak sociální péči. Podle prozatímních dat ÚZIS totiž dnes v nemocnicích pobývají zhruba tři tisíce osob, které by potřebovaly právě typ služby, jež návrh zamýšlí zavést.

Z materiálu ovšem není nadšena opozice, která poukazuje na to, že šel do vlády s desítkami rozporů. „Nemáme k němu prováděcí vyhlášky, není jasné, jaké bude personální či technické zabezpečení – to všechno se zpracovává,“ poukazuje Jana Pastuchová (ANO), podle níž je zároveň problém, že by v novém typu služby měly být ty nejkvalifikovanější sestry S3, kterých je ovšem zásadní nedostatek.

Mohlo by vás zajímat

Dôležité je dať ľuďom nádej. Pacientov posilňuje, keď môžu poradiť naivným klaunom a cítia sa vďaka tomu lepšie, tvrdí zdravotný klaun Pavel Mihaľák

„Nejedná se o dokonalý zákon, ale po dvou letech jsme došli do bodu, kam se zatím nikdo před námi nedostal. Věříme, že to samo o sobě je posun. Kdyby to bylo jednoduché, povedlo by se to dříve. Je tu tedy určitě řada míst, která vnímáte jako problematická, a v tomto smyslu očekáváme také pozměňovací návrhy, kde spoléháme na vaši expertízu,“ vzkázal poslancům náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník.

Přístup do zdravotní dokumentace ošetřovatelé nezískají

Co se týče personálních standardů tak, jak je nyní ministerstvo připravuje, je sestra S3 v zařízení navrhována jedna, a to s úvazkem 0,2, což kopíruje nastavení domácí péče. „Vnímáme ale argumenty ze strany poskytovatelů i poslanců, že je třeba dbát na realitu v terénu. Jsme proto otevřeni tomu, že bychom přišli podzákonné normy, na kterých se pracuje v rámci připomínkového řízení, představit,“ říká Pláteník.

Dotazy padaly také na ustanovení umožňující, aby ošetřovatelé mohli dostávat údaje ze zdravotnické dokumentace. „Rozhodně nemáme v úmyslu jakýmkoliv způsobem prolamovat ochranu zdravotnické dokumentace. Systém, jak je navrhován, umožňuje sdílení informací v rozsahu nezbytném pro danou míru podpory. Nechceme, aby si kdokoliv, kdo není zdravotník, mohl listovat ve zdravotnické dokumentaci. Jde o věc managementu zařízení, aby nastavil procesy a komunikační kanály k zajištění zdravotních a sociálních potřeb,“ vysvětluje Václav Pláteník s tím, že by věc dle návrhu opozičních poslanců bylo možno ošetřit ještě informovaným souhlasem klienta při přijetí do daného zařízení.

„Pro předávání informací sociálním pracovníkům bylo zvoleno řešení, které méně zasahuje do soukromí pacienta a více chrání osobní údaje. Nově je stanoveno, že zdravotníci těmto pracovníkům smějí sdělit informace v rozsahu nezbytném pro jejich část péče. Ne tedy žádné diagnózy a podobně, ale jen informace potřebné k tomu, aby pracovník mohl náležitě poskytnout svou část péče. Jde o obdobu řešení, kterou máme v zákoně už 12 let – u lidí, kteří pečují doma, tedy blízcí, má poskytovatel oprávnění sdělit informace potřebné pro poskytnutí osobní péče,“ doplňuje vrchní ředitel pro legislativu ministerstva zdravotnictví Radek Policar.

MPSV: Nebraňme dětem připlatit rodičům nadstandardní zařízení

Největší debatu ovšem vyvolal pozměňovací návrh předložený poslankyní ODS Janou Bačíkovou a dalšími, který vypracovalo MPSV. Podle něj by pro zdravotně-sociální zařízení (a to nejen pro nový typ, ale i různá další využívající odbornost 913, tedy sestry v sociálních službách), která nejsou součástí sítě a nepobírají tedy dotace, neplatily limity úhrad, například to, že klientům musí nechat 15 procent jejich příjmu.

„Opakovaně se na nás obraceli lidé s tím, že by pro svého rodinného příslušníka chtěli stacionární službu, která by byla nadstandardní. Taková nabídka ale neexistuje, nebo je v šedé zóně, kdy lidé dávají bokem dary. Tady proto říkáme, že pokud služba nebude čerpat žádné veřejné finance, nechť nemá limity pro úhrady. Tím vzniknou nové kapacity, díky nimž se i lidé, kteří nejsou tak movití, snadněji dostanou na pobytové lůžko. Nicméně naší prioritou je setrvání člověka v domácím prostředí, tedy podpora terénních, ambulantních a odlehčovacích služeb, a případně podpora síťových služeb s limitovanou úhradou,“ vysvětluje Zdislava Odstrčilová, podle níž bude muset být úhrada v v těchto „nelimitovaných“ zařízeních transparentní, tedy předem veřejně známá.

Jana Pastuchová ovšem na tomto místě poukazuje na to, že v daném ustanovení chybí vyloučení toho, aby takovýto poskytovatel dostal dotaci na vybudování zařízení. „Za veřejné peníze by se objekt vystavěl, ale pak by si tam každý dělal, co chce,“ upozorňuje Pastuchová.

Zároveň vzniká problém, že takováto zařízení se budou koncentrovat v atraktivních lokalitách. „Dovedu si představit, že bude podnikatelsky zajímavé postavit tyto domy v prstenci kolem Prahy a Brna, protože děti, které to budou doplácet, budou chtít mít seniory blízko. Proto bych chtěl vědět, jaká bude regulace i ve smyslu rozmístění po ČR,“ ptá se Jan Kuchař (STAN). Jiří Mašek (ANO) proto apeluje, aby byla stanovena síť těchto služeb.

„Co se týče zdravotně-sociálních služeb, hraje prim kraj, který rozhoduje o své síti a plánuje, jaké kapacity těchto služeb potřebuje – jedná se i o lůžkovou péči. Výběrová řízení děláme na ministerstvu, nicméně jsme krajům nabízeli, jestli si je nechtějí dělat samy. Řekly ale, že bude lepší, když to jako ústřední orgán budeme dělat my,“ říká k tomu Václav Pláteník.

Hrozí vysávání chudších krajů?

Podle Zdislavy Odstrčilové navíc u nového typu zdravotně-sociální služby nebude pro zdravotní pojišťovny platit kontraktační povinnost, takže se bude standardně soutěžit. Jedna věc je tedy korigování sítě ze strany kraje, druhá ze zdravotních pojišťoven. Ty přitom na svých bedrech ponesou větší část nákladů na tyto služby, které budou hrazeny formou ošetřovacího dne, další část jejich příjmu pak bude tvořit příspěvek na péči a úhrada klienta.

Jenže podle poslanců mají tyto regulace svoje limity. „Ve chvíli, kdy je zařízení postavené, probíhají obrovské tlaky. A když se řekne, že tu nejsou lůžka, kontrakt se stejně dotáhne,“ podotýká David Kasal (ANO), podle kterého je při nastavení sítě nutno zohlednit stáří populace v daném regionu či návaznost na zdravotní služby, a zamyslet bychom se měli i nad otázkou, zda se senioři budou za péčí stěhovat napříč regiony, tedy zpravidla do okolí Prahy a Brna, nebo bude daná spádovost.

„Je úplně jedno, kdo to bude soutěžit – bude se soutěžit to, co bude postaveno, ne to, co budeme chtít někde mít. A pokud na vybudování půjdou dotace, bude někde spádovost ekonomicky zajímavější. Zároveň mohou v atraktivních lokalitách vznikat pětihvězdičková zařízení, která si natáhnou bonitní klienty, ovšem i zdravotní sestry z postižených krajů,“ obává se Jan Kuchař s tím, že i tato zařízení by tak měla mít nějak zastropovanou úhradu klienta.

Michaela Koubová