Ministerstvo zdravotnictví připravilo po prosincové dohodě s protestujícími lékaři návrh, který stanovuje platové koeficienty odměňování zdravotníků. Podle Sekce mladých lékařů ČLK ovšem nevycházejí z takzvaného Hegerova memoranda. Sekce v čele s novým ambiciózním předsedou Daliborem Veselým proto ve spolupráci s Lékařským odborovým klubem navrhuje jiné koeficienty, které začínají na 1,5násobku průměrného platu. Uskuteční se další protesty mladých lékařů? Jakých změn chce nový předseda v českém zdravotnictví dosáhnout a jak chce oslovit další členy sekce? Dalibor Veselý odpovídal Zdravotnickému deníku.
Nedávno jste byl zvolen novým předsedou Sekce mladých lékařů ČLK. Na jakou agendu se chcete v době svého předsednictví zaměřit?
Určitě je potřeba pokračovat v nastartovaných projektech. Musíme si pohlídat změny spojené s novelou zákoníku práce, které jsme si prosadili. Rozhodně se jedná o 416 hodin přesčasů, které prolomovat nechceme. Myslím, že v rámci stability systému je v novele též vhodné ponechat 24hodinové služby, které sice nejsou ideální, ale jsme ochotní je sloužit. S tím se pojí bonifikace minimálně 20procentního příplatku za dalších 12 hodin, které jsou navíc k té standardní 12hodinové službě, neboť je nutné zohlednit náročnost takto dlouhé nepřetržité práce.
Asi nejžhavějším tématem teď zůstává návrh zákona o odměňování zdravotnických pracovníků, který přichází s platovými koeficienty navázanými na průměrnou mzdu, ty budou platit nejen pro lékaře. Předložené návrhy z dílny ministerstva zdravotnictví bohužel řešením rozhodně nejsou.
Můžete to specifikovat?
Jsou tam koeficienty, které nereflektují aktuální peníze v nemocnicích. Dělat zákon, v němž má lékař garantováno, že bude mít o deset až třicet tisíc méně, než aktuálně má, je k ničemu. Společně s Lékařským odborovým klubem jsme navrhli jiné koeficienty, které vycházejí z takzvaného Hegerova memoranda (To v roce 2011 uzavřeli tehdy protestující lékaři s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem, mělo jim zaručit 1,5 až 3násobek průměrné mzdy – pozn. red.). Začíná se na 1,5násobku průměrného platu a jde to pro atestované specialisty až do trojnásobku. Z naší strany je teď snaha, abychom našli nějaký kompromisní návrh, ale problémem je, že poskytovatelé nám nedávají žádná čísla. Tvrdí nám, že ty peníze nemají, ale žádné výpočty nepředložili. Ministerstvo má vlastní výpočty, ale ani ty jsme neviděli. Naším cílem není položit české zdravotnictví, ale když řekneme naše stanovisko a druhá strana si založí ruce a řekne: „My s tím zákonem nesouhlasíme“, tak v tu chvíli opravdu nevíme, jak dále postupovat. V tuhle chvíli to vypadá na velký oříšek.
Jak se k vámi stanoveným koeficientům staví ministerstvo a poskytovatelé?
Ministerstvo se tím teď zabývá a budeme to řešit na dalším jednání 27. června. Část poskytovatelů se zdá otevřená jednání, část však veškeré snahy o kompromisní řešení bojkotuje. My ale máme příslib od vlády, že zákon bude.
Nicméně i tak jsou ve hře opětovné protesty mladých lékařů…
Je to tak.
Od kolika lidí máte zpětnou vazbu o tom, že by se do nich chtěli zapojit?
Dotaz jsme v naší skupině vznesli před pár dny formou dotazníku, který stále běží. Hranice odpovědí je teď kolem tří tisíc, možná je to víc. Víc než 75 procent by se protestu účastnilo. U nás by nebylo složité udělat to podobně jako vloni, to znamená formou výpovědí z přesčasů. My jsme na to připravení. Zároveň k ničemu dojít nemusí, je to všechno o domluvě a nalezení kompromisu.
Tak to vezmeme obráceně. Co by se muselo stát, aby k žádným protestům nedošlo?
To je snadné. Neprolomit 416 hodin přesčasů, udržet 24hodinové služby s příplatky a nastavit rozumné platové koeficienty pro zdravotníky, které odráží aktuální realitu. Tak, aby to bylo úměrné délce studia a náročnosti povolání. Lékař po škole na Slovensku má platový koeficient 1,5 a 2,5, když je atestovaný. Když to zvládnou tam, tak proč bychom to nezvládli taky u nás?
Na co se chcete zaměřit v oblasti vzdělávání?
Vzdělávání lékařů je rozhodně Achillovou patou českého zdravotnictví. Praktičtí lékaři pro dospělé mají dobré vzdělávání, které je krátké a efektivní, i proto je teď tento obor mezi mladými lékaři velmi populární. Chtěl bych začít diskusi o tom, jak se k tomu vzdělávání postavit jinak. Některé stáže na takzvaných vyšších pracovištích probíhají tak, že stážisté celou dobu sedí v běžné ambulanci a ze specializovaných výkonů neviděli žádný. Tudy cesty ke zlepšení úrovně českého zdravotnictví určitě nevede.
Hodně cílíte na sociální sítě. Jak chcete oslovit další mladé lékaře?
Hodně to potáhneme přes různé vzdělávací akce. Chceme rozhodně přijmout víc členů a mít víc aktivních mladých doktorů v sekci. Druhou věcí je spolupráce s odbornými společnostmi, které mají různé podskupiny, jako je například PS Kardio 35 (lékaři v postgraduálním vzdělávání se zaměřením na dosažení kardiologické specializace – pozn. red.) nebo Mladí praktici. Velmi rádi bychom tyto skupiny zvali na naši půdu a čerpali od nich nápady. Sekce mladých lékařů ČLK by se mohla stát mediátorem dobrých nápadů mladých doktorů z různých oborů. Společně bychom pak prosazovali systémové změny. Tohle je věc, kterou beru osobně za jednu z výzev.
Vnímáte v souvislosti se svým zvolením velkou zodpovědnost za změny, které nastanou?
Není jednoduché nastoupit do vedení po osobnostech jako je současný viceprezident ČLK Jan Přáda nebo zakladatelka sekce Monika Hilšerová. Aktuální předsednictvo má dobrý drive, a to mě těší. O zdravotnictví se zajímám celý svůj život. Hlavní moje devize je v tom, že ty chyby vidím a znám. Teď půjde o to, jestli se mi podaří dobře komunikovat a udržet si vlnu, která přináší změny a doufat, že když to budu dělat svědomitě, tak důstojně navážu na Moniku a Honzu.
Nela Slivková
