Ke konci května Asociace děkanů lékařských fakult České republiky (ADLF) vydala prohlášení, němž upozornila na negativní vývoj ve financování výuky lékařství a dalších zdravotnických oborů. Podle představitelů fakult si kolegové ve zdravotnických zařízeních přijdou až na trojnásobné mzdy oproti akademikům, což povede k tomu, že potenciální pedagogové budou upřednostňovat lékařskou praxi před vyučováním, a to se může negativně projevit na kvalitě výuky. Zdravotnický deník se v návaznosti na to podíval, jak situaci vnímají na jednotlivých fakultách, a též na reálné platy tamních pedagogů. Oslovili jsme také politické představitele, aby nám sdělili, jak požadavek ADLF vidí oni a co pro zlepšení situace mohou coby zákonodárci udělat.
Co říkáte na požadavek ADLF navýšit financování lékařských fakult?
Poslanec a místopředseda sněmovního výboru pro zdravotnictví Tom Philipp (KDU-ČSL): Požadavek ADLF na navýšení financování lékařských fakult považuji za naprosto oprávněný. Současné finanční prostředky nejsou dostatečné k zajištění potřebné kvality vzdělávání a udržení špičkových akademických pracovníků. Není důstojné, aby LF musely brát zahraniční studenty především z důvodů získání vyšších finančních prostředků. Pokud nedojde k navýšení finančních prostředků hrazených za studenta, bude ohrožena kvalita vzdělávání, což bude mít dlouhodobé negativní dopady na celý zdravotnický systém.
Senátor a předseda senátního výboru pro zdravotnictví Roman Kraus (ODS): Požadavek ADLF považuji za oprávněný.
Děkani tvrdí, že pokud nebudou přijata razantní opatření, do deseti let může být ohrožena „existence lékařských fakult“. Myslíte, že je situace tak vážná?
Philipp: Ano, situace je skutečně tak vážná. Opakovaně na to také upozorňuji. Nedostatečné financování vede k nedostatku zdrojů pro kvalitní výuku, modernizaci výukových materiálů a infrastruktury, a udržení kvalifikovaných akademických pracovníků.
Kraus: Nedokáži zhodnotit vážnost situace. Každopádně podporuji snahu o řešení, dokud je čas. Akutní řešení ve chvíli, kdy systém kolabuje, nebývají dobrá a účinná. To ve zdravotnictví vidíme opakovaně.
Máte představu, jaká je mzda akademických pracovníků na různých pozicích na lékařských fakultách? Považujete tuto práci za dostatečně finančně atraktivní?
Philipp: Ano, mám představu o mzdách akademických pracovníků na lékařských fakultách, a musím konstatovat, že nejsou dostatečně finančně atraktivní, zvláště v porovnání s platy lékařů v nemocnicích a v soukromém sektoru. To odrazuje mnohé talentované odborníky od akademické kariéry, což vede k nedostatku kvalitních pedagogů a vědců.
Kraus: V době, kdy jsem byl ředitelem Fakultní nemocnice Brno, byly platy klinických lékařů signifikantně vyšší než platy na lékařské fakultě, tedy méně finančně atraktivní.
Co mohou zákonodárci učinit pro to, aby zajistili dostatek kvalitních pedagogů na lékařských fakultách? Měli by se do toho vkládat, nebo je to výhradně věc vedení fakult/univerzit?
Philipp: Zákonodárci, a především ministerstvo školství, by měli aktivně přispět k řešení této situace. Jedním z kroků by mělo být navýšení rozpočtu pro lékařské fakulty, což umožní zvýšení mezd akademických pracovníků a investice do modernizace výukových a výzkumných kapacit.
Kraus: Je to částečně věc univerzit a lékařských fakult, jak jsou peníze mezi jednotlivými fakultami univerzity rozdělovány. A pak státního rozpočtu a ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jak dedikuje finanční prostředky univerzitám, které lékařské fakulty mají.
Měly by být mzdy tamních pedagogů navázány na mzdy lékařů v nemocnicích, jak požadují děkani?
Philipp: Ano, navázání mezd akademických pracovníků na mzdy lékařů v nemocnicích je rozumným krokem (například jednotná tabulka). Tím by se zajistila konkurenceschopnost akademických pozic a zvýšila by se atraktivita akademické kariéry pro lékaře a další odborníky. To by vedlo k udržení kvalitních pedagogů na lékařských fakultách a ke zvýšení kvality vzdělávání budoucích lékařů.
Kraus: Můj názor je, že mají vzniknout univerzitní nemocnice, nejlépe jako akciové společnosti, které budou jediným zaměstnavatelem všech lékařů (samozřejmě i ostatních pracovníků nemocnice). Nikoliv jako dnes, kdy lékaři mají úvazky dělené – částečně nemocnice, částečně lékařské fakulty. Financování takových nemocnic musí být vícezdrojové. Příkladem je Všeobecná nemocnice Lékařské univerzity ve Vídni.
U oborů preklinických je to složitější. Existují lékařské univerzity, které jsou zaměstnavatelem všech, nebo tito pracovníci jsou jen zaměstnanci LF, navázáni na rozpočet. Finanční atraktivita těchto preklinických oborů (např. anatomie, fyziologie atd.) je nízká a to skutečně může ohrozit výuku mediků.
-fk-
