V Německu se pravděpodobně schyluje k zavedení nové daně. Pokud spolková vláda vyslyší hlasy nejméně devíti spolkových zemí, slazené nápoje budou předmětem odvádění zvláštní spotřební daně. Důvodem je mimo jiné fakt, že ačkoli se výrobci v Německu dobrovolně zavázali obsah cukru v nápojích snížit, cukru v nich je nadále mnohem více, než by odpovídalo zásadám zdravého stravování. O požadavku devítky spolkových zemí informoval odborný deník Deutsches Ärzteblatt.

Braniborsko, Hamburk, Brémy, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Dolní Sasko, Porýní-Falc, Sársko, Sasko a Durynsko. Těchto devět spolkových zemí v uplynulém týdnu vyjádřilo svůj požadavek na zavedení spotřební daně na nealkoholické nápoje, které obsahují cukr.

Požadavek na zdanění slazených nealkoholických nápojů je výsledkem jednání ministerské konference na ochranu spotřebitele, která se konala v uplynulém týdnu v bavorském Řeznu.

Dobrovolný závazek výrobců příliš nefunguje

Vlády zmíněných spolkových zemí mimo jiné upozornily na to, že se výrobci slazených nealkoholických nápojů dobrovolně zavázali, že obsah cukru budou postupně snižovat na přijatelnou úroveň. Jenže zatím obsah cukr neklesl dostatečně, cituje odborný deník Deutsches Ärzteblatt aktuální iniciativu.

Německá aliance pro nepřenosné nemoci (DANK – Deutsche Allianz Nichtübertragbare Krankheiten) loni publikovala studii, v níž je mimo jiné zmapováno, jak se vyvíjel obsah cukru v nealkoholických slazených nápojích. Ukázalo se, že v letech 2015 až 2021 klesl jen o dvě procenta.

V roce 2018 se přitom výrobci nápojů zavázali, že do roku 2025 obsah cukru v nealkoholických slazených nápojích sníží nejméně o 15 procent v porovnání s rokem 2015, uvedl deník Deutsches Ärzteblatt.

Mohlo by vás zajímat

V Německu zatím asi neprůchodné

Otázkou ale je, zda požadavek devíti spolkových zemí najde adekvátní odezvu ve spolkové vládě. Za zavedení spotřební daně na slazené nápoje se staví spolkový ministr zemědělství a výživy Cem Özdemir (Zelení). Jenže jeho postoj je ve spolkové vládě menšinový. Özdemir se již loni na podzim nechal slyšet, že naráží na odpor „sice malé, ale velmi finančně silné lobby“. Zvláštní zdanění slazených nápojů navíc odmítá jiná vládní strana, a to FDP (Svobodní).

V Německu se vede diskuse o zavedení zvláštní daně na slazené nápoje po vzoru Velké Británie. Ta svou spotřební daň tohoto typu zavedla v roce 2018. Výše daně je stanovena podle množství přidaného cukru v nápoji.

Podle Özdemira toto zdanění sice nevedlo ke snížení spotřeby slazených nápojů ve Velké Británii, ale motivovalo výrobce, aby obsah přidaného cukru v nápojích redukovali. Výrobci ve Velké Británii musí odvádět 0,24 libry z každého litru slazeného nápoje, který obsahuje více než 8 gramů přidaného cukru na 100 mililitrů. Pokud je množství cukru v rozmezí 5 až 8 gramů na 100 mililitrů, daň je stanovena ve výši 0,18 libry na litr.

Podle portálu Obesity Evidence Hub přitom nedošlo k masivnímu zdražení těchto nápojů, jak by se dalo na první pohled očekávat. Výsledná cena v obchodech se zvýšila jen u nápojů, které obsahovaly více než 8 gramů přidaného cukru na 100 mililitrů. Cena vzrostla v průměru o 0,075 libry na litr.

Více než 50 zemí světa slazené nápoje zdaňuje

Portál Obesity Evidence Hub uvedl, že opatření vedlo k výraznému snížení obsahu cukru v nápojích, a to v průměru o 45 milionů kilogramů cukru ročně. Zároveň se snížil podíl doslazovaných nápojů na celkové nabídce nealkoholických nápojů v obchodech. Mezi lety 2015 a 2019 došlo k poklesu tohoto podílu ze 49 na 15 procent. To nakonec vedlo k poklesu spotřeby zdaňovaných nápojů o více než 35 procent, přičemž k největšímu poklesu došlo u domácností manuálních pracovníků.

Velká Británie ale není zdaleka jedinou zemí, kde spotřební daň na slazené nealkoholické nápoje existuje. V současné době ji uplatňuje více než 50 zemí světa. Z evropských zemí to je dále například Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Maďarsko, Irsko, Lotyšsko, Norsko, Polsko, Portugalsko nebo Španělsko.

Některé země šly stejnou cestou jako Velká Británie, tedy stanovily daň podle obsahu cukru v nápojích, jiné pak uvalily tuto daň ad valorem, tedy procentem z prodejní ceny (podobně jako je tomu u DPH). Najdeme však i kombinaci obojího (například v Ekvádoru). V České republice taková daň zatím neexistuje, byť se o ní čas od času v náznaku určité debaty vedou.

Zdeňka Musilová