Téměř 1500 osob s diabetem v Česku ročně zemře kvůli tomu, že se navzdory jasné diagnóze nedostanou ke správné léčbě. Vychází to z dat, která na 2. ročníku sympozia Zdravotnického deníku věnovanému ekonomice a managementu diabetologie, prezentoval ředitel společnosti Value Outcomes Tomáš Doležal. Vysoká prevalence diabetu ale není typická pouze pro Českou republiku, nýbrž zatěžuje zdravotnické systémy prakticky v celém vyspělém světě. Co však v tuzemsku oproti zahraničí chybí, jsou data, která by umožňovala monitorovat progres učiněný v boji s tímto civilizačním onemocněním, s nímž se jen v Česku potýká na milion osob.
„To, jak se nám bude dařit včasně diabetiky zachycovat a kompenzovat, bude rozhodovat o tom, kolik za 10 či 20 let české zdravotnictví a česká ekonomika na ně bude vydávat financí,“ uvodil Doležal svou přednášku na téma „Diabetes – kompenzace a ekonomika“.
Náklady na léčbu diabetiků jsou obecně vysoké a v čase rostou. Na německých datech Doležal ilustroval, že většinu nákladů tvoří nepřímé náklady – tedy ty, které se pojí se ztrátou produktivity, pracovní neschopností či předčasnými úmrtími. Na tomto místě Doležal upozornil, že diabetes postihuje čím dál tím mladší osoby v produktivním věku.
Vysoké zůstávají i přímé náklady, které platí zdravotní systém. Velmi přitom rozhoduje míra komplikovanosti pacienta. „Ukázalo se, že čím je komplikovanější diabetik, ať už z pohledu náročnosti terapie, výskytu komplikací nebo špatné kompenzace, tak stojí násobně více, než diabetik nekomplikovaný a kompenzovaný,“ uvedl ředitel Value Outcomes. S odkazem na starší data od Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra poukázal na to, že v tomto období poklesl podíl nákladů na léky pod 50 procent, přičemž většina zbytku nákladů šla zejména do lůžkové péče, hospitalizací a pozdních komplikací. Doležal popsal i vztah mikro a makrovaskulární komplikace s nákladovostí diabetika. „Potvrdila se zahraniční data, že když už má pacient přidružené onemocnění a zároveň mikro a makrovaskulární komplikaci, tak stojí čtyřikrát až pětkrát více, než diabetik, který tyto komplikace nemá,“ vypočítal.
Nejen český problém
Určujícím faktorem v nákladovosti léčby diabetu je míra kompenzace. Ta podle Doležala není v Česku ideální. S odkazem na průřezovou analýzu 11 tisíc chronických pacientů s diabetem dále uvedl, že průměrná hodnota glykovaného hemoglobinu u mužů i žen v Česku je kolem 53 až 54 mmol/mol, což prý znamená, že minimálně polovina jich je nad touto hodnotou.
Jak Doležal upozornil, diabetes a jeho negativní vliv na zdraví populace i rozpočty pojišťoven není specifickým problémem České republiky, ale bojuje s ním takřka celý vyspělý svět, neboť je více zatížen rizikovými faktory, jako jsou nadváha či obezita a s nimi související nízká fyzická aktivita a špatné stravovací návyky. „Vcelku špatně jsou na tom Britové, Turci i Francouzi a Španělé,“ jmenoval.
Černá díra na ztracené roky života?
Ředitel Value Outcomes se následně podíval na závěry dvou analýz, z nich ta první modelovala potenciální přínosy ze zlepšené kompenzace. Vyplynulo z ní, že ve 20letém horizontu by mohlo dojít k úspoře 18,3 miliardy korun pro zdravotní pojišťovny. Navíc může být zabráněno 4073 úmrtím, 6725 případům makulárního edému, 2242 amputacím a tisícům dalších komplikací.
Novější analýza, která je spíše globálním prevalenčním mortalitním modelem vycházejícím z epidemiologických dat národních států, pak modelovala prevalenci diabetu v zemích Evropské unie. Vyšlo z ní, že ačkoliv je v Česku vysledován mírně klesající mortalitní trend, prevalence extrémně narůstá. Výsledkem je nejvíce DALYs (ztracených let v důsledku onemocnění) na 100 tisíc obyvatel ze všech sledovaných zemí. „Je to dáno prevalencí a rizikovým profilem pacientů,“ vysvětlil Doležal.
Kromě toho na grafu, znázorňujícím podíl pacientů dle vykázané farmakoterapie, ilustroval i vývoj medikamentózní léčby v letech 2019 až 2023. Z grafu vyplynulo, že dominantním zůstává metformin. S tím souvisí i podíl diabetiků, kteří jsou dle dané komorbidity skutečně léčeni SGLT2 inhibitory. U těch, které ohrožuje srdeční selhání, je to třetina. Pacienti s komorbiditou CKD (onemocněním ledvin) dokonce čtvrtina a u těch s aterosklerotickou kardiovaskulární chorobou ještě méně – jen kolem 20 procent. „Máme tu co dohánět. Je to otázka diskuze o tom, co brání tomu, proč jasně indikovanou léčbu nedokážeme dostat k většímu počtu pacientů,“ zamýšlel se Doležal.
Na základě těchto dat jeho společnost následně dopočítala, kolika komplikacím a úmrtím by se dalo zabránit, pokud by se dodržovaly doporučené postupy. „Během jednoho roku kvůli podléčenosti zbytečně na kardiovaskulární příhody zemře 1500 lidí, dalších 650 prodělá infarkt myokardu a stovky jsou zbytečně hospitalizovány,“ konstatoval smutnou statistiku Doležal, který si závěrem posteskl, že v České republice obecně vzato chybí data, která by ukazovala, zdali a jak se daří zlepšovat kompenzace českých diabetiků, což je určující faktor v úspěšné léčbě i pro snižování nákladů.
-fk-