Jeden pacient, více receptů na totéž. Nezřídka se vyskytující případ lékových duplicit řeší lékárníci vcelku pravidelně. Přitom by stačilo, aby předepisující lékař v rozhraní systému eRecept nahlédl do lékového záznamu. Ten totiž obsahuje seznam veškerých pacientovi předepsaných léků a funguje již od června 2020. Někdy tak ale lékaři nečiní a hrozí nejenom opakované vydání stejného léku, ale i zdravotní rizika vyplývající z potenciální nevhodné kombinace předepsaných léčiv.
O tom, jak lékový záznam funguje, jak ho využívají ambulantní specialisté a co na něj říkají zdravotní pojišťovny, jsme psali nedávno. Nyní jsme zjišťovali, jak lékový záznam využívají praktičtí lékaři. Zdravotnickému deníku jejich jménem odpovídal člen pracovní skupiny pro elektronizaci při Sdružení praktických lékařů Tomáš Nosek.
„V dnešní době je lékový záznam součástí prakticky všech ambulantních informačních systémů. Myslím, že praktičtí lékaři jsou v tomto oproti ostatním oborům poměrně progresivní a že jej využívají poměrně často,“ ocenil míru využívání lékového záznamu praktickými lékaři Nosek. Upozornil však na to, že ne ve všech ambulantních informačních systémech je implementace optimální a rychle dostupná. Pozastavil se i nad tím, že lékový záznam stále není dostupný záchranným službám. I tam by přitom mohl být záchranářům při zajišťování zraněných pacientů prospěšný.
Pokud jde ale o kontrolu předepisovaných léků praktickými lékaři, nelze říct – přestože počet nahlédnutí do lékového záznamu podle údajů poskytnutých Zdravotnickému deníku Státním ústavem pro kontrolu léčiv (SÚKL) v průběhu let narůstá – že by k ní docházelo ve sto procentech případů. Jakou to může mít příčinu? „Myslím, že jde hlavně o ne vždy šťastnou implementaci, která nekopíruje dostatečně vhodně klinický proces a dále i časovou náročnost. Dále i fakt, že lékové interakce, pokud vím, stále nejsou standardní součástí lékového záznamu a je třeba užívat služby třetích stran, které implementují dodavatelé informačních systémů a jejich využití je často významnou nákladovou položkou. V neposlední řadě jde i o osobnost lékaře a jeho přístup k výpočetní technice,“ nastiňuje škálu příčin Nosek.
„Nadměrné užívání léků je standardem“
S tématem se propojuje i míra (nad)užívání léků v české populaci, ktera je podle Noska vysoká. „Při dnešní polypragmazii (podávání mnoha léků současně, případně po příliš dlouhou dobu nebo v nadměrných dávkách pozn. red.), která je prakticky standardem, je otázka nevhodné kombinace léčiv velice komplexní problematikou. Lékař často volí a musí volit menší zlo a mnohdy má pouze omezené informace. Navíc pokud vidí pouze lékový záznam a není dostupná dokumentace pacienta, nemusí být zřejmé proč vlastně byla daná kombinace léčiv nasazena,“ upozorňuje.
Šíře funkcionalit a vnitřních mechanismů lékového záznamu tak jsou zásadní pro správnou indikaci. „Je otázkou, zda umí informační systém při předpisu receptu upozornit na to, že byla stejná účinná látka předepsána jinde a že ji s největší pravděpodobností pacient ještě má. Dále je otázkou, zda umí informační systém snadno vhodně zobrazit i seznam léků, které pacient aktuálně s vysokou pravděpodobností užívá a nabídnout doplnění do trvalé medikace pacienta,“ zamýšlí se dále Nosek.
V tomto ohledu navrhuje se nechat inspirovat podle jeho slov velmi zdařilou implementací softwaru pro výměnu zdravotnické dokumentace eZpráva, který tyto informace z lékového záznamu umí velmi přehledně zobrazit. Nabídne pohled na to, zda je lék předepisován dlouhodobě či zda jde o první předpis (přechodná či nová trvalá medikace), do kdy předepsaná medikace vydrží, pokud ji pacient užívá dle doporučení a ukáže i které léky již pacientovi mohly dojít (opět za předpokladu, že je užíval dle doporučení).
„Osobně myslím, že lékový záznam v primární péči funguje poměrně dobře a o mnoho více než nyní od něj očekávat v blízké budoucnosti nelze,“ shrnuje na závěr své dojmy z lékového záznamu Tomáš Nosek ze Sdružení praktických lékařů.
-fk-
