V roce 2026 by se měla v Česku stát standardizovaná elektronická dokumentace běžnou praxí. Podobně by měly za dva roky najet do plného provozu další projekty v oblasti elektronizace, jako je například telemedicína či interoperabilita. Ministerstvo zdravotnictví už přitom vysoutěžilo pět dodavatelů, kteří budou mít celou sadu komplexních projektů na starosti. První piloty by měly odstartovat už letos. Na III. ročníku summitu Technologie a inovace ve zdravotnictví to řekl ředitel Národního centra elektronického zdravotnictví na ministerstvu zdravotnictví Petr Foltýn.
„Máme v celém systému naprosto nekonzistentní data, která si mezi sebou zařízení nejsou schopna předávat. Jsme v situaci, která je naprosto nedůstojná proti jakémukoliv jinému segmentu. Jako součást projektů bychom se měli přiblížit k benefitům a klíčovým výhodám, které bude konzumovat jak pacient, tak zdravotníci. Obávám se ale, že v určité fázi projektů se dostaneme do souboje se samotným zdravotnictvím, protože jestli je zdravotnictví něčím komplikované, tak je to konzervatismus – zažité zvyklosti, procesy a systémy fungování. Proto bude potřeba podpora veřejnosti, která si o data a elektronickou cestu říká,“ uvádí Petr Foltýn.
Elektronizace totiž bude moci pacientům nabídnout centrální přístup k datům a službám včetně portálu, mobilní přístup k vlastní zdravotní dokumentaci a k dostupným službám rezortu, elektronické objednávání na vyšetření a informace o čekacích lhůtách či centrální evidenci, kde budou například dříve vyslovená přání či informované souhlasy. Ministerstvo už přitom spustilo aplikaci EZKarta, která ale zatím funguje jen v omezeném módu v podstatě jako očkovací průkaz.
„Zájem o systémy a komponenty se v poslední době zkoncentroval do jednoho bodu – a to jsou mobilní aplikace. Pokud dnes máte pocit, že dnes v EZKartě není nic, co by vás zajímalo, tak už je to podrobováno hluboké analýze. V horizontu jednoho roku by se mělo objevit devět komponent, které by měly být zajímavější. Jedním z benefitů má být elektronické objednávání na vyšetření. To ale bude vyžadovat nesmírně obsáhlou agendu, která bude zkoumat kapacitu zdravotnických zařízení, schopnost nabídnout termín, délku pobytu či podobu žádanky o objednání,“ objasňuje Foltýn.
Závazné standardy elektronické dokumentace v roce 2026
Ministerstvo zdravotnictví nyní připravilo řadu projektů, které by konečně měly elektronizaci českého zdravotnictví nakopnut.
Asi vůbec největší metou je standardizovaná elektronická dokumentace. „Základní standard, tedy propouštěcí zpráva a další tři komponenty, bude vydán ve věstníku v lednu 2025, ale ještě nebude plně závazný. Předpokládáme, že plně závazný by byl v roce 2026 – to je deadline, kdy se základní typy dokumentů stanou standardizovanými. Tak budou připraveny sítě, které umožní distribuci zdravotnické dokumentace v celém resortu. Klíčový problém zdravotnictví je v tuto chvíli ten, že neexistuje nic. Všechno se musí zvednout ze země a komponenty se v nějaké fázi musí propojit. To je klíčový úkol, kterého když dosáhneme, nepůjde již o povinnost, ale o benefit. Pacient se pak bude systémem pohybovat jednodušeji. A v roce 2026 by se tyto věci měly stát běžnou praxí,“ popisuje Petr Foltýn.
Další z projektů se zaměří na telemedicínu, která by měla získat definici základních parametrů také standardy. Plánují se i nové registry a související sdílené služby, přičemž už dnes je dohodnuto, že součástí bude informace o způsobilosti k řízení motorových vozidel či o vlastnictví zbrojního průkazu.
V neposlední řadě se také musíme připravit na nařízení EHDS (Evropský prostor pro zdravotní data), které už počítá s elektronickou zdravotnickou dokumentací, jíž pak budeme sdílet s dalšími státy. „Tento projekt se přibližuje fázi schvalování. Předpoklady postupu jsou v roce 2028, zatím na to ale nejsme připraveni,“ konstatuje Petr Foltýn.
Aby ale vůbec bylo možné projekty v oblasti elektronizace realizovat, jsou nezbytné finance (které se v tuto chvíli daří alokovat) a také lidské zdroje na úrovni státu ve smyslu projektového řízení a implementace. Proto nyní vzniká návrh zjednodušující agendu dostupnosti klíčových IT odborníků. Na dotažení elektronizace zdravotnictví je ale nezbytná také podpora odborné veřejnosti, klíčových aktérů a politické reprezentace.
Rizikovými faktory jsou čas a kapacity
Příprava na sérii projektů začala v roce 2022 a dnes už jsou podepsány veškeré potřebné smlouvy. „Podepsal jsem pět rámcových smluv s pěti partnery, kteří mají další své subkomponenty a budou realizovat všechny projekty,“ říká Petr Foltýn s tím, že dodavatelé byli oznámeni letos v únoru.
Komplexní projekty vycházejí z dokumentů Zdraví 2030 a Digitální Česko a opírají se o standardy HL7, IDE a principy eGovernmentu. Základními komponentami jsou projekty podpory digitálních služeb, projekty podpory zajištění a rozvoje interoperability a projekty pro podporu dostupnosti mobilních služeb (EZKarta). Dále jsou to projekty pro rozvoj telemedicíny, sekundární využití zdravotních dat a EHDS, posílení kybernetické bezpečnosti rezortu, podpora při zajištění služeb výměnných sítí a projekty interoperability u poskytovatelů, kastumizace aplikací a informačních systémů.
Co se týče harmonogramu, měly by být ostré verze projektů realizovány do konce roku 2026. Nyní je třeba vytvořit metodiku projektového řízení a metodického rámce enterprise architektury a letos by měly proběhnout pilotní projekty kmenových registrů, Display tool a připravují se také certifikační autority. Tento a příští rok by dále měly být realizovány projekty digitálních služeb, interoperability, Chytré karantény 2.0 a telemedicíny. V letech 2025 a 2026 má dojít k akceptaci a komplexnímu ověření funkčnosti, načež od roku 2026 naváže produktivní provoz.
A jaká jsou rizika, na která může realizace projektů narazit? „Primárně je to samozřejmě čas, který nás může dohnat a bude to největší komplikace v roce 2025, abychom ospravedlnili čerpání peněz. Dnes jsme ve fázi přípravy, kdy jsou k dispozici partneři a definice projektů, takže je interní příprava za námi. Další věc jsou kapacity. Součet kapacit, které potřebuje resort na realizaci projektů, je daleko větší, než jaké jsou dostupné. Domnívám se ale, že jsme dostatečně atraktivní na to, abychom lidi našli. Čeho se dále obáváme, je souběh projektů a kapacity na straně dodavatelů, které nebudou schopny investovat, protože budou mít závazky jinde. A pak jsou tu rizika v podobě dopadů na ambulantní péči, lůžková zařízení i pacienty,“ načrtává Foltýn.
K řešení do nadcházejících let pak ještě zbývá zajištění systémové kontinuální modernizace IT, tedy jak informačních systémů, tak aplikací a infrastruktury. Dále je třeba řešit kapacitní zajištění IT, a to ve všech rezortech, zajistit podporu v oblasti kybernetické bezpečnosti, kde se blíží nová legislativa ovlivňující všechny poskytovatele ve zdravotnictví, připravit se na EHDS, zabývat se problematikou umělé inteligence či zajistit kontinuitu v oblasti telemedicíny. Mělo by také být definitivně řečeno, jak to bude s další existencí Národního centra elektronického zdravotnictví, protože je kapacitně a finančně fixováno pouze do roku 2026.
„Všechny tyto úkoly určitě nezvládneme, takže to v harmonogramu vidím až do roku 2030,“ dodává Petr Foltýn.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Grafy: MZ/prezentace Petra Foltýna
Vydavatelství děkuje za podporu summitu Všeobecné zdravotní pojišťovně, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, Moravskoslezskému kraji a společnostem AKESO, EUC, Zentiva, Novartis, Roche, ALK, Abbott, AstraZeneca, Asseco Central Europe, Medicalc software a PRK Partners.
