Samoléčba uspoří zdravotnímu systému miliardy a pacientům čas

Ať jde o drobnou ranku na prstu, mírný kašel či jinou z řady méně závažných zdravotních obtíží, není třeba pokaždé vyhledávat lékaře. Kolikrát stačí zajít do nejbližší lékárny a za pomoci lékárníka vybrat a správně použít některý z volně prodejných léčivých přípravků. O pravidlech bezpečné samoléčby, jejích přínosech a zdravotní gramotnosti pacientů na semináři v Poslanecké sněmovně, který uspořádal poslanec Petr Fifka (ODS), hovořili zástupci lékárníků, výrobců i Ministerstva zdravotnictví.

Samoléčba přináší řadu nesporných výhod. „Samoléčbou, tedy návštěvou lékárny, konzultací a nákupem volně prodejného přípravku lze vyřešit až 24 milionů lehčích případů ročně,“ uvedl Fifka. To má představovat roční úsporu zdravotnímu systému ve výši 9,5 miliardy korun. „Zároveň tím šetříme 15 procent všech konzultací u praktických lékařů, což může být až 13 milionů případů. To je dalších potenciálních pět miliard korun úspor,“ dodal poslanec. Zejména pacienti v aktivním věku pak těží z časové úspory, když nemusí k lékaři, ale svůj zdravotní problém si vyřeší „sami“, respektive s pomocí farmaceuta. „Léčba lehčích onemocnění prostřednictvím samoléčby ušetří pacientovi v průměru hodinu jeho času oproti tomu, kdyby se stejným onemocněním navštívil lékaře,“ řekl dále Fifka.

Větší samostatnost v péči o sebe sama si však žádá vyšší úroveň zdravotní gramotnosti – je potřeba být schopen určit druh problému, vyhodnotit jeho závažnost a následně jej srozumitelně popsat lékárníkovi, který doporučí odpovídající lék, případně pacienta v případě závažnějších potíží odkáže k lékaři. Někdy však snaha pacientů zdravotně se „dovzdělat“ v online prostředí naráží na přítomnost zavádějících informací a vyložených dezinformací. Zde proto odborníci radí být opatrný a přijímat zdravotní informace pouze z ověřených zdrojů, ideálně státních institucí jako jsou internetové stránky Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) či Národního zdravotnického informačního portálu (NZIP).

Seminář na téma samoléčby v Poslanecké sněmovně. Zdroj: Poslanecká sněmovna

Individuální přístup je základ komunikace

„Jedině správně edukovaný pacient, který si uvědomí, že má tu či onu potíž, dokáže vyhodnotit, jestli cílem jeho opuštění domova je lékárna, nebo lékař. V případě, že je edukován natolik, že dokáže přesně vyhodnotit informace o svém zdravotním stavu, tak je vysoká pravděpodobnost, že se objeví v lékárně, tam bude komunikovat s lékárníkem takovým způsobem, aby se mu dostalo odpovědi, tedy bude schopen personálu lékárny vysvětlit, co ho trápí, a společně vyhodnotí možnou terapii a odnese si odtamtud pomoc,“ shrnul význam zdravotní gramotnosti laické veřejnosti poslanec Fifka.

O potřebě srozumitelné komunikace s pacientem více pohovořil viceprezident České lékárnické komory (ČLnK) Martin Kopecký. Zdůraznil, že je nutné vždy sdělovat informace pacientovi tak, aby je pochopil. „Je důležité podávat správné informace lidským způsobem,“ řekl. Nutnost individuálního přístupu vyzdvihla i předsedkyně České komory farmaceutických asistentů Alena Šindelářová. Nejde podle ní pouze o to informaci podat tak, aby ji pacient pochopil, ale zohlednit i jeho reálný fyzický stav a tedy schopnost lék užívat. „Je to o tom vnímat člověka tak, jak by zdravotník měl. Přemýšlet o tom, koho má před sebou. Pokud jde o člověka, který viditelně není motoricky schopen otevřít lahvičku a aplikovat si oční kapky, přestože by pro něj byly nejvhodnější, tak je nutné s ním probrat jinou alternativu,“ popsala správný přístup. Zdravotní gramotnost tak není jednosměrná, nýbrž spočívá i na personálu lékárny.

Není zdroj, jako zdroj

Účastníci semináře shodně varovali před přebíráním informací pacienty z pochybných zdrojů na internetu. „Zdravotní gramotnost není v České republice na takové úrovni, jakou bychom potřebovali. Pacienty se proto snažíme nepřímo vzdělat přes zdravotnické profesionály, pro které pořádáme různá školení, nebo i přes naše internetové stránky,“ řekl jménem Sdružení výrobců volně prodejných léčivých přípravků Tomáš Sedláček. Právě oficiální weby, ať už státních institucí, lékáren či výrobců léčivých přípravků doporučil jako správné místo, kam si mají pacienti chodit pro ověřené informace o lécích a jejich užívání.

K edukaci veřejnosti v oblasti zdraví se vyjádřil i vedoucí oddělení léčiv ministerstva zdravotnictví Petr Davídek. Uznal, že podobně zaměřené kampaně z dílny ministerstva se u občanů nesetkávají s příliš přívětivým ohlasem. Vyzdvihl však spolupráci resortu s pacientskými organizacemi. „Spolupracujeme s nimi při přípravě vyhlášek, aby na ně uplatnily své připomínky,“ sdělil. Ministerstvo prý jinak do šíření informací zasahuje až v krajních případech.

Nedostatečně využití asistenti?

Diskuze na semináři se stočila i na úlohu lékáren v systému. Kromě výdeje léčiv se dnes v řadě lékáren poskytuje řada dalších služeb jako je měření krevního tlaku, lékové konzultace, screening nemocí srdce a cév, analýza kvality pleti či vlasů, odvykání kouření, hojení ran, stanovení saturace krve kyslíkem a další. Je však otázka, zdali je toto budoucnost lékárenské péče. Místopředseda představenstva Asociace provozovatelů lékárenských sítí Jan Žák je přesvědčen, že ano. „Věřím, že lékárna bude o komplexu služeb… Do budoucna by lékárna měla být prvním místem, kam se jdete poradit s nějakým jednodušším problémem,“ řekl. Rozšíření služeb poskytovaných v lékárnách podpořil i Tomáš Sedláček. Za vhodné to jménem ministerstva zdravotnictví označil i Davídek.

Předsedkyně České komory farmaceutických asistentů Šindelářová na konto odbornosti lékárenského personálu uvedla, že systém podle ní nedostatečně využívá znalosti a schopnosti farmaceutických asistentů. „Umíme toho hodně, ale bohužel to není využíváno. Samoléčba by se více mohla přesunout do oblasti poradenství,“ uvedla.

Ke kompetencím lékárníků coby klíčových hráčů v samoléčbě se vyjádřil i viceprezident ČLnK Kopecký. Zmínil existenci komorou garantovaných kurzů, zaměřených vždy na konkrétní specializovanou oblast farmacie, které mohou lékárníci absolvovat a následně v této oblasti poskytovat odborné poradenství.

Někdy ale ani vzdělaný personál, vhodně nastavený přístup a edukovaný pacient nemusí být zárukou úspěšné samoléčby. Do cesty se jí mohou postavit běžné nepříjemnosti jako přeplněná provozovna a z ní vyplývající časový tlak na co nejrychlejší „odbavení“ pacientů. Může to ohrozit samoléčbu? „Já ty bariéry v lékárnách nevidím… Je to vždy o lidech a schopnosti najít si čas pro pacienty,“ vyjádřil se k tématu Kopecký. Jedinou reálnou bariéru při poskytování odborného poradenství podle něj mohou představovat finance – lékárníci za své cenné rady totiž nejsou zvlášť placení. Účastníci semináře se shodli, že finanční motivace ve formě úhrady od pojišťoven by proto mohla kvalitu samoléčby zlepšit.

Pět zlatých pravidel samoléčby, vyplývající ze semináře:
  1. Samoléčbu méně závažných onemocnění zahajte včas, nevyčkávejte na zhoršení příznaků.
  2. Výběr vhodného přípravku a způsob jeho užívání konzultujte v lékárně.
  3. Informace o přípravcích získávejte pouze z důvěryhodných zdrojů. Dodržujte pokyny z příbalového letáku nebo získané v lékárně.
  4. Nepoužívejte prošlé léky. Dodržujte zásady správného skladování a likvidace.
  5. Pokud vaše potíže přetrvávají delší dobu, obraťte se na svého praktického lékaře.

-fk-