Každý rok zemře v Česku na rakovinu prostaty kolem 1 500 mužů. Přestože je onemocnění v prvních fázích dobře léčitelné, často bývá zachyceno pozdě. I takovým pacientům však svítá naděje. Pomoci by jim mohla radioligandová terapie, léčba z oblasti nukleární medicíny, kterou na summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví popsala česká vědkyně Martina Benešová-Schäfer z Německého centra pro výzkum rakoviny, která se podílela na vývoji nového léku na rakovinu prostaty a finišuje s vývojem léku na rakovinu prsu. Terapie založená na principu teranostiky spojuje diagnostiku a terapii umožňující precizní a personalizovanou medicínu.
Výhoda radioteranostického tandemu spočívá ve schopnosti radioaktivních farmak zjistit u pacienta s podezřením na rakovinu prostaty nejen to, zda onemocnění skutečně má, ale i kde ho má a jak vypadá. „Součástí toho je diagnóza zobrazování a rovněž stratifikace, která nám určí, zda pacient bude reagovat na terapii, jak rozsáhlé je onemocnění a také nám může říci něco málo o tom, zda je daný typ onemocnění agresivní, nebo ne,“ přiblížila česká vědkyně. Lékaři díky tomu mohou pozorovat, jakým způsobem radioaktivní terapie probíhá.
„Další z velmi důležitých výhod je, že se dá vzít úplně stejná chemická sloučenina – jenom se vymění radionuklid (radioaktivní izotop – pozn.red.) – a poté je tento ligand (molekula, která se váže na jinou molekulu – pozn. red.) dále schopný rakovinu i léčit,“ dodala Benešová-Schäfer ve své přednášce na summitu. Po třech až šesti cyklech se pak může opět aplikovat diagnostický radioligand a následně porovnat situace „před“ a „po“. „Je to prakticky princip stavebnice Lego. Výhodou je, že vidíme, co léčíme, a léčíme to, co vidíme,“ pomohla si vědkyně příměrem.
Co pacient, to jiná podoba léčby
Revoluční metoda radioligandové terapie by mohla zvrátit neblahé statistiky úmrtnosti na rakovinu prostaty, která ročně v České republice usmrtí na 1 500 lidí. Kolem 70. roku života se s ní přitom potýká až 80 procent všech mužů – ve většině případů se však onemocnění neprojeví a zdravotní problémy tak nevznikají. „Pokud k tomu ovšem dojde, může být toto onemocnění velmi agresivní a například s metastázemi v játrech je doba přežití velmi krátká,“ uvedla Benešová-Schäfer.
Přínos nukleární medicíny prezentovala na příkladu několika anonymních pacientů s pokročilou rakovinou. Lékaři u nich použili stejné radiofarmakum, ovšem zvolili jiný radionuklid s ohledem na specifický charakter onemocnění. „První pacient měl relativně velká ložiska rakoviny prostaty, proto se u něj běžně volí yttrium beta minus emitter, který má relativně vysokou energii. Pro druhého pacienta s malými, dobře definovanými metastázemi, se může vzít jiný beta emitter – lutecium, které má trochu nižší energii a nedoletí tak daleko v tkáni. A pokud se objeví pacient, který má difúzní kostní dřeň a radioaktivita by mu mohla dále uškodit, přistupuje se u něj k aplikaci takzvaných alfa zářičů, které mají velmi krátký dolet, ale významnou sílu,“ popsala personalizaci radioligandové léčby Benešová-Schäfer s tím, že někdy lze dokonce i s jediným radiofarmakem kombinovat radionuklidy podle toho, jakým způsobem pacient reaguje.
Jindy zase lékaři na pacienta zvolili ligant se silnějším emitterem, kterým byl alfa zářič, přičemž po jediném cyklu mělo dojít k výraznému zlepšení jeho stavu. Vedlejším účinkem při aplikaci alfa zářičů nicméně bývá xerostomie, tedy chronické sucho v ústech, způsobené zničením slinných žláz.
Nejen jako poslední možnost?
Největší deviza radiofarmak spočívá v tom, že lze jimi léčit i takové pacienty, kteří už podstoupili veškeré jiné terapeutické možnosti, jako je operace, hormonální terapie či chemoterapie, případně jim jejich zdravotní stav z nějakého důvodu nedovoluje tyto metody podstoupit. Za všechny česká vědkyně uvedla příklad pacienta s nemocným srdcem, u nějž se proto rovnou přistoupilo k radioligandové terapii. „Tento pacient je jeden z prvních, který přežívá více než pět let, a je stále v remisi (návrat k původnímu fungování pacienta před vypuknutím nemoci – pozn. red.),“ popsala vědkyně.
Benešová-Schäfer se rovněž pozastavila nad otázkou, která asi každého při čtení o slibném potenciálu radioligandové terapie napadne – zda by se neměla nasazovat již dříve a ne až jako poslední možnost. Tento přístup se prý nyní klinicky testuje.
Co se týče dalšího vývoje, jeví se podle Benešové-Schäfer jako slibné různé kombinační terapie. „Mohou být lokální s externím ozařováním a nebo s novými typy brachyterapií a rovněž se systemickými terapiemi jako monoterapie, která je momentálně velmi slibná, ale také třeba s pomocí chemoterapie. Terapie by se nemusely dávat jedna po druhé, ale třeba dohromady najednou, aby se docílilo lepšího výsledku,“ nastínila.
Třináct výzev
V závěru Benešová-Schäfer vyjmenovala současné a budoucí výzvy nukleární medicíny. „Jedna z nich je relativně častá, a to je selhání mnoha farmak, které se ve vývoji dostanou velmi daleko, ale ve výsledku se nedostanou pacientům,“ jmenovala první z celkem 13 výzev. Další jsou zajištění dostupnosti radionuklidů, produkce radiofarmak a jejich uskladnění, logistika, infrastruktura, management odpadu, potýkání se s rapidním nárůstem zájmu o radiofarmaka, řešení rezistence vůči radioligandovým terapiím, sledování pozdních vedlejších účinků, regulace, finanční viabilita, vzdělávání dalších odborníků jako jsou lékaři, fyzici, chemici, biologové či farmaceuti a s tím související zajištění nové generace těchto pracovníků.
-fk-
Foto: Radek Čepelák
