Když se necítíme dobře, naše první kroky nejčastěji vedou do nejbližší lékárny. Na základě konzultace s lékárníkem dostaneme buď vhodný lék k samoléčbě, nebo jsme odesláni do péče praktického lékaře. Předseda spolku Mladých lékárníků Lukáš Malý ale vidí současného mladého lékárníka nejen jako konzultanta, ale také jako právoplatného partnera lékařů ve zdravotní péči. V rozhovoru pro Zdravotnický deník mluví i o pravomocech lékárníků k vydávání chronické medikace či v oblasti očkování nebo o systémových problémech, jako je konkurenční boj o pacienta v lékárnách.
Jak vnímáte současnou roli farmaceutů a kam se podle vás v českém zdravotnictví tato role posouvá?
Role farmaceutů se určitě vyvíjí s časem a myslím, že aktuálně je naší hlavní rolí vydat správnému pacientovi správný lék ve správný čas. To je asi to nejhlavnější a nejdůležitější, co děláme. Ale rád bych věřil, že s postupem času, s rozšířením informačních služeb a informovaností obyvatelstva, to bude o nejen o výdeji léků, ale že nás pacienti uvidí spíše jako partnery, průvodce, v cestě za jejich zdravím. Ať už ve smyslu poradenství, ve zvyšování informovanosti a zdravotní gramotnosti, ale také v navyšování povědomí o chování k léku, to znamená, jak léky uchovávat, jak s nimi zacházet, když projdou, nebo když je pacienti nespotřebují.
Dlouhodobě v rámci spolku Mladí lékárnici usilujete o to, aby lékárníci byli více součástí primární péče. Jaké by to mělo hlavní přínosy?
Podle mě lékárníci již součástí primární péče jsou. Pokud má pacient nějaké lehčí onemocnění, míří do své nejbližší lékárny, kde by měl lékárník odhadnout, jestli pacientovi problémy stačí vyřešit samoléčbou nebo je nutné odeslání k lékaři. Za mě jsme určitě nedílnou součástí primární péče a určitě bychom jako lékárníci byli rádi, kdybychom byli lékařům většími partnery. Pak ze zdravotnického systému může pacient profitovat co nejvíc.
Co všechno by šlo v lékárně ještě provádět ve smyslu rozšíření vašich kompetencí? Máte srovnání s jinými evropskými zeměmi?
Jako spolek Mladí lékárníci jsme si před pěti lety řekli, že bychom si měli ustanovit nějakou vizi. Vytvořili jsme proto vizi mladého lékárníka v roce 2030, s čímž se pojí hlavní čtyři pilíře rozšiřování kompetencí po vzoru zahraničí. Chtěli bychom zavést očkování v lékárnách, zlepšit kvalitu výdeje léků, aby pacient dostal všechny informace a věděl, jak se k léku chovat a podobně. Dále chceme provádět screeningy v lékárnách, ať už se jedná o záchyt diabetu, měření cukru, cholesterolu nebo odhalení začínající demence. V neposlední řadě bychom rádi mimořádně vydali pacientovi jeho chronickou medikaci, aby nepřerušil svou léčbu.
Co se týče očkování v lékárnách, za hranicemi se tento jev rozšiřuje víc a víc. V Irsku například očkují už přes deset let, v Jižní Americe je to ještě delší dobu. Očkuje Portugalsko, nejnověji Polsko a začalo i Slovensko. Takže inspirace pro nás v zahraničí jistě je a nechceme vymýšlet nic nového. Myslíme si, že to je správný směr, jak využít potenciál lékáren a lékárníků, kteří jsou zdravotnickými profesionály. Lékárník je lékařské povolání. Myslíme si, že bychom to zvládli a je to správný směr, jak pomoci populaci a zdravotnímu systému ve zvýšení proočkovanosti.
Jaké momentálně pociťujete v lékárnách největší problémy?
Určitě je to problém s financováním lékáren. Systém financování je dlouhodobě problematický a asi neudržitelný, protože lékárna je odměněna za vydanou krabičku léku a odvíjí se to od její hodnoty. Když přijdou revize cen a úhrad léků, které klesají, příjmy lékáren se snižují a na druhé straně se samozřejmě náklady zvyšují. To je takový hlavní problém, se kterým bojujeme. Dalším problémem je i nedostatek personálu, což může být způsobeno také množstvím lékáren, nebo otevíráním lékáren na místech, kde třeba nejsou potřeba. Na tohle u nás nejsou žádná pravidla. Nové lékárny se mohou otevírat kdekoliv, což je podle mě nešťastné.
Rád bych věřil tomu, že se na lékárníky už nehledí jako na podavače a prodavače krabiček, ale je to hrozně těžké, když bojujeme s mediálními kampaněmi masivních lékárenských řetězců, kde se nabízejí různé slevy. Je to znát i při jednáních České lékárnické komory na ministerstvu a pojišťovnách. Když chceme odměnu za práci, například v oblasti měření krevního tlaku, tak vždycky argumentují tím, že v nějaké lékárně to nabízejí zadarmo. Proč by se to tedy mělo v lékárnách financovat?
Lékárnám tedy chybí jednotná pravidla, podle kterých by se měly všechny řídit…
A když už třeba jsou, tak je stejně všechny nedodržují. Třeba u měření tlaku existují doporučené postupy, ale rozhodně se tím neřídí každá lékárna nabízející měření. V mnoha případech se nejedná o správné měření krevního tlaku, ale z pohledu veřejnosti a zvnějšku to měření tlaku je a je to tak i prezentováno, což je velký problém.
Myslíte si, že by v něčem mohli lékárníkům více pomáhat farmaceutičtí asistenti?
Rozšiřování kompetencí by se určitě mělo přesunout i na farmaceutické asistenty. Například v Rakousku běžnou medikaci na chronická onemocnění vydávají farmaceutičtí asistenti, pokud pacient k výdeji nežádá vyloženě lékárníka. To je určitě směr, kterým by se dalo vydat. Pomohlo by to i samotnému oboru farmaceutický asistent, který se také potýká s nedostatkem zájemců o studium.
Jaký je váš názor na návrh předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky na hrazené konzultace lékárníků s lékaři po telefonu?
Byla to zajímavá myšlenka a mě potěšilo, když s tím pan doktor přišel. Je to jedna z mála věcí, na kterých bychom mohli najít shodu. Společně s lékaři můžeme přinést větší informační servis, ať už v oblasti nějakých rychlých konzultací o interakcích či dostupnosti léků, nebo když v lékárnách řešíme nějakou chybu preskripce. Můžeme pomoci také v náhledu do lékového záznamu.
Výkon hrazené konzultace mají aktuálně v kompetenci kliničtí farmaceuti. Česká lékárnická komora o provádění výkonů hrazených konzultací usilovala každý rok, ale je tam problém, že z pohledu pojišťoven a výkonové komise je to stejný výkon a nechtějí ho hradit lékárníkům v lékárnách. Na druhou stranu, klinických farmaceutů je málo nebo jsou hodně vytížení, takže by to byl určitě návrh, na kterém bychom se chtěli společně s pojišťovnami a výkonovou komisí dohodnout.
Jaké jsou plány a cíle vašeho spolku na letošní rok?
Chceme se zabývat návrhem pana doktora Šonky ohledně hrazeného výkonu a poté zapracovat na možnosti očkování v lékárnách. Ve spolupráci s IPVZ se zapojujeme do projektu Administrátor, kdy elektronizují specializační vzdělávání. To je dlouhodobý větší projekt na zjednodušení a lepší průchodnost, propustnost, specializačního vzdělávání. Probíhají jednotlivé schůzky, kde se ladí poznámky a podněty z jejich i naší strany.
Dále se chceme věnovat rozšiřování kompetencí, jako jsou záchyty nebo screeningy, což si myslím, že je další velmi zajímavá služba pro pacienty v lékárnách. Na podzim budeme pořádat každoroční konferenci spolku a sněm, kde bychom měli zvolit nové vedení.
Už máte nějakou představu, kdo by to mohl být?
Bohužel ne, zatím jsem nikoho neoslovil. Přiznám se, že jsem už hodně staromladý lékárník, takže můj odstup například od absolventů je větší a vůbec netuším, jak mladší kolegové k takové činnosti teď přistupují. Hodně to je vidět u lékařů, kteří chtějí mít svůj čas na rodinu a koníčky. Práce pro spolek je práce dobrovolná, takže bude zajímavé najít někoho ambiciózního a vtáhnout ho do naší činnosti.
Mladí lékaři lobbovali za dostatek času pro sebe i rodinu. Myslíte si, že je to stejně také u mladých lékárníků?
Určitě. Myslím si, že mladší kolegové jsou více otevření vícehodinovým službám, které si oddělají dvě nebo tři a pak mají zase dva až tři dny volno a vykryje se fond pracovní doby.
Nela Slivková
