Zajištění dostatečných úhrad pro plnění Hegerova memoranda, o dvě procenta vyšší než průměrný růst úhrad pro následnou péči či podpora hospicové péče – to jsou některé z priorit ministerstva zdravotnictví při domlouvání úhrad na příští rok. Na úterním jednání analytické komise dohodovacího řízení je představil ředitel odboru regulace cen a úhrad na ministerstvu zdravotnictví Tomáš Troch. V tuto chvíli se přitom odhaduje, že celkové příjmy systému veřejného zdravotního pojištění v příštím roce dosáhnou 515,6 miliardy korun.
Dohodnout se na úhradách pro příští rok nebude pro plátce ani poskytovatele péče snadné. Vzhledem ke špatné ekonomické situaci některých zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven budou mít plátci omezené možnosti, co budou moci jednotlivým segmentům nabídnout. Nyní se přitom očekává, že by výběr pojistného spolu s platbou za státní pojištěnce mohl letos činit zhruba 495 miliard a v roce příštím 515,6 miliardy korun. Čísla, se kterými se bude v rámci jednání kalkulovat, se ovšem ještě mohou pozměnit – stejně jako v minulých dvou letech se analytická komise sejde znovu poté, co vyjde dubnová predikce ministerstva financí.
O svůj pohled na to, jak peníze segmentům v příštím roce rozdělit, se na jednání analytické komise podělilo i ministerstvo zdravotnictví. To připomíná, že je nutno nezapomenout zohlednit mandatorní náklady. Například novela seznamu zdravotních výkonů si vyžádá kolem půl miliardy korun, centrové léky pak meziročně rostou o více než deset procent.
A jaké jsou hlavní priority ministerstva? Co se týče nemocnic, je v návaznosti na prosincovou dohodu potřeba zajistit dostatečné úhrady, aby bylo možno naplnit memorandum uzavřené před více než deseti lety za ministra Leoše Hegera. Zároveň by ministerstvo chtělo navýšit podíl péče hrazené případovým paušálem na 25 procent, podpořit centralizaci péče u center vysoce specializované péče či deregulovat úhrady ambulantní radiodiagnostiky a nukleární medicíny.
Ke zvážení pak je další sbližování risk-koridorů a navyšování minimálních základních sazeb, deregulace překladů na následnou péči, úhradové zohlednění péče o dětské pacienty či narovnání podmínek u nemocniční stomatologie. Tématem by mohla být i bonifikace nemocnic s integrovanou poporodní péčí porodních asistentek, úhrada psychiatrických linek bezpečí a hrazení očkování proti chřipce za hospitalizace. Na stole by se měla ocitnout také otázka urgentních příjmů.
Další rozvoj primární péče
Co se týče následné lůžkové péče, u té by podle ministerstva mělo dojít k růstu alespoň o dvě procenta vyššímu, než jaký bude průměrný růst v ostatních segmentech. Vedle toho je potřeba zohlednit specifické náročné diagnózy, jako je roztroušená skleróza, multirezistentní TBC či náročná pedopsychiatrická péče. Také je dle úřadu na místě stanovit úhradu ošetřovacího dne u ochranného léčení a podpořit hospicovou péči.
U jednodenní péče by bylo vhodné diskutovat o možné vazbě některých výkonů například v rámci mammární chirurgie na centra vysoce specializované péče a zvážit rozšíření na další odbornosti. Stomatologie by pak měla dostat alespoň o procento vyšší růst než průměr, v oblasti lékárenské péče je zase prioritou podpora malých lékáren.
U praktiků ministerstvo chce růst alespoň o jedno procento nad průměrné navýšení, ovšem jen tehdy, pokud se podaří dohodnout se alespoň na jednom z témat v podobě sdružených praxí, účasti pacientů na screeningu či očkování, zapojení se do lékařských pohotovostních služeb, podpory bezbariérových ordinací, péče o klienty pobytových sociálních služeb či zajištění návštěvní služby.
V případě ambulantních specialistů se ministerstvo staví proti plošnému nárůstu úhrad, je ale pro podporu odborností a regionů se špatnou dostupností. Ke zvážení pak je změna definice úhradového limitu průměrné úhrady za jednoho pojištěnce v referenčním období (PURO), kdy by u odborností pečujících o chronické pacienty byla spočítána průměrná úhrada dle diagnózy a přepočetlo se PURO podle kmene pacientů a jejich diagnóz. Došlo by přitom k eliminaci extrémů v hodnotách a také benchmarkingu.
Za důležitou oblast, které by se měla věnovat pozornost, považuje ministerstvo domácí péči, kde by podle něj mělo dojít až k o dvě procenta vyššímu růstu než bude průměr, přičemž by bylo vhodné zapracovat na zlepšení regionální dostupnosti. K diskuzi pak je podpora dopravy u domácí péče, zohlednění mimořádně nákladných pacientů v domácí paliativní péči či podpora domácí péče provázané s terénní sociální službou.
Celkově ministerstvo podtrhává důležitost vyrovnané bilance – což je trochu paradox vzhledem k tomu, že při tvorbě úhradové vyhlášky pro tento rok záporné saldo oproti dohodám vzešlým z dohodovacího řízení o dost navýšilo.
Michaela Koubová
