Část obsáhlé novely zákona o zdravotní péči je věnována centrům duševního zdraví. Ty jsou mezičlánkem mezi ambulantní psychiatrickou péčí a péčí lůžkovou a jejich cílem je prevence a zkracování hospitalizací i reintegrace dlouhodobě hospitalizovaných do běžné komunity. Novela vymezení center částečně mění, což se ale některým krajům nezdá jako vyhovující řešení, upozorňují na riziko organizačních i personálních problémů i na „legislativní kolizi“ se zákonem o sociálních službách.
Poskytovatel zřizující centrum duševního zdraví podle novely nově již nemusí být zároveň poskytovatelem sociálních služeb, ty může zajišťovat prostřednictvím jiného oprávněného poskytovatele. Podle předkladatelů novely by to zjednodušilo podmínky pro zřizovatele center, aniž by tím ovšem jakkoli utrpěli pacienti, kterým by byla nadále zajištěna nezbytná sociální péče.
Novele v tomto znění ale chybí vazba na zákon o sociálních službách, a to zejména s ohledem na registrace poskytovatelů sociálních služeb, upozornil v připomínkách Karlovarský kraj. „V zákoně o sociálních službách je uvedeno, že podmínkou registrace u centra duševního zdraví je oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách v oborech zdravotní péče pro centrum duševního zdraví. Tudíž z tohoto ustanovení jednoznačně nevyplývá možnost, aby centra duševního zdraví provozovaly dva rozdílné subjekty (jeden jen se zdravotní registrací a druhý jen se sociální) a měly mezi sebou uzavřenou smlouvu. Varianta jednoho poskytovatele s oběma registracemi byla po celou dobu jako jediná možná komunikována i z ministerstva práce a sociálních věcí,“ píše Karlovarský kraj v připomínkách k novele.
Text novely je podle něj v rozporu i s dalšími pasážemi zákona o sociálních službách. Kraj sice připouští možnost dvou variant fungování (tedy buď že má jeden poskytovatel obě registrace, nebo že bude stačit registrace jen jedna a uzavření smlouvy mezi oběma poskytovateli), ale s jednou zásadní podmínkou. „V případě varianty, kdy mezi sebou dva různé subjekty – poskytovatel sociálních služeb a poskytovatel zdravotních služeb – uzavřou smlouvu, měla by být tato smlouva předložena též jako samostatný podklad pro registraci centra duševního zdraví dle zákona o sociálních službách, aby bylo ověřeno, že bude zajištěna i zdravotní část,“ vysvětluje Karlovarský kraj.
Podle něj by bylo nejlepším řešením nové ustanovení zcela vypustit a nadále se držet původní myšlenky, že poskytovatel služeb centra duševního zdraví musí mít registraci zdravotních i sociálních služeb.
Mohlo by vás zajímat
Musí mít centra sexuologa?
Kraj Vysočina zaslal k celé obsáhlé novele jedinou připomínku, ta se přitom týká právě center duševního zdraví. V návrhu novely není podle unie jednoznačně definováno postaveno, zda mohou být v centrech duševního zdraví poskytovány zdravotní služby v oboru psychoterapie nebo lékařská psychoterapie, přičemž obě mají jiný legislativní základ. „Z praktického hlediska je toto rozlišení podstatné, proto žádáme o upřesnění znění,“ připomínkuje kraj.
V novele stojí psychoterapie v seznamu služeb, které jsou v centrech duševního zdraví poskytovány, vedle psychiatrie, geriatrie a klinické psychologie, podle Unie zaměstnaneckých svazů by ale z tohoto výčtu měla zcela vypadnout. Podle unie je taková změna potřebná kvůli shodě s obsahem Věstníku ministerstva zdravotnictví č. 15/2022, který standard služeb poskytovaných v Centrech duševního zdraví podrobně popisuje, aniž by psychoterapii uváděl.
V novele je také definováno, že „v centrech duševního zdraví je poskytována pomoc a podpora i osobám blízkým pacienta s duševní poruchou nebo poruchou chování“. To se ale nelíbí zástupcům Olomouckého kraje, podle niž je to v rozporu s novelou zákona o sociálních službách, která má vstoupit v platnost od začátku příštího roku. Podle ní je „poskytována sociální služba osobám s duševní poruchou nebo poruchou chování, ne však již jejich blízkým“, upozornil kraj.
Upravit novelu zákona tak, aby centra duševního zdraví se specifickým zaměřením na osoby s nařízeným ochranným léčením nebyla zatížena přílišnou tvrdostí zákona, požaduje Liberecký kraj. A vysvětluje, proč by podle něj mohla novelou navržená změna způsobit personální obtíže. „Ochrannou protialkoholní a protitoxikomanickou léčbu mohou provádět všichni lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru psychiatrie. Pouze ochranná léčba sexuologická je vázána na lékaře se zvláštní specializovanou způsobilostí v nástavbovém oboru sexuologie. Pro každého psychiatra je ‚závislost‘ stejná diagnóza jako jakákoliv jiná, například psychóza či afektivní porucha. To znamená, že ne všechna centra duševního zdraví s nařízeným ochranným léčením musí mít sexuologa,“ popsal Liberecký kraj.
Jakub Němec
