České sestry stárnou, a pokud nechceme mít za deset, patnáct let velký problém, je nejvyšší čas začít pracovat na výchově mladé krve. K tomu ovšem potřebujeme kvalifikované pedagogy, kteří zároveň budou adekvátně zaplaceni – což teď bývá často problém. Navíc je nutné připravit i v nemocnicích zázemí tak, aby zde byly sestry mentorky, které se budou moci studentkám plnohodnotně věnovat. Problematikou se zabývala konference Bez sester to nejde – největší problémy a hledání řešení, kterou pod záštitou sněmovního zdravotnického výboru uspořádaly 30. ledna poslankyně ANO Ivana Mádlová a Věra Adámková.
„Potřeba zdravotních sester bude v budoucnu narůstat v důsledku demografických trendů. Zároveň dojde k tomu, že řada sester bude odcházet na zasloužený odpočinek, a je tak třeba se začít připravovat, aby nedošlo ke krizi. Je přitom také nutné zvyšovat kompetence a odpovědnost, “ uvádí poslanec Kamal Farhan (ANO).
Aby ale bylo možno posilovat jak počty sester, tak jejich kompetence, potřebujeme mít kvalitní vzdělávání – a tedy také kvalitní učitele. V tuto chvíli je ovšem míst, kde mohou vystudovat odborní učitelé pro zdravotnické školy, naprosté minimum. I pro střední zdravotnickou školu je přitom potřeba, aby měl vyučující jak vzdělání v dané profesi, tak magisterské studium a dva roky pedagogického vzdělání.
„Při diskuzích, které vedu se zástupci zdravotnických škol, ať už na sekundární, nebo terciální úrovni, je patrný značný problém s vyučujícími,“ potvrzuje poslankyně Ivana Mádlová.
Tento problém je přitom do značné míry dán i výší odměny. „Kapacity schází nejen na školách, ale i na praxích, to znamená v nemocnicích. Věc je proto nutno řešit komplexně. Pokud nebudeme řešit realizaci praxí a finanční motivaci pro ty, kdo se na praxích budou o studentky a studenty starat, budeme řešit jen část problému. Co se týče finančního ohodnocení, mohu jen závidět kolegům, kteří mají zřizovatele kraje, protože platy jejich učitelů jsou výrazně vyšší než na vysokých školách. To je krutá realita,“ konstatuje rektor Vysoké školy polytechnické Jihlava Zdeněk Horák.
Podle něj je tak na státu, aby určil, kde jsou jeho priority, a ty i finančně podpořil. Pokud k takovému kroku přistoupí, bude řada vysokých škol schopna navýšit kapacity studia pro všeobecné sestry.
„Za naši školu jsme schopni z roku na rok navýšit kapacitu o 20 procent, v horizontu delším pak i o 40 procent. V tuto chvíli sice jedeme na maximum, ale dokážeme kapacitu navýšit – ovšem jen tehdy, pokud na to dostaneme finanční prostředky. Jsem povinen chovat se jako řádný hospodář, takže potřebuji příslib státu, že peníze pošle a lidi zaplatí. Problém nyní je, že nemáme nastavený systém a stát není schopen definovat, co chce,“ dodává Horák.
Učitel má o 20 tisíc méně než jeho žák
Podle dat ÚZIS je přitom situace taková, že během 10 až 15 let budeme kvůli odchodům do důchodu potřebovat vykrýt 30 tisíc úvazků sester. Proto by chtělo ministerstvo zdravotnictví kopírovat model, kdy byly navýšeny kapacity studia všeobecného lékařství. Vyšší odborné zdravotnické školy už přitom v návaznosti na prosbu ministra zdravotnictví u hejtmanů své kapacity navýšily, o vysokých školách by se mělo jednat.
„Proč zdůrazňuji vysoké školy, je fakt, že budeme potřebovat vychovat vysoce kompetentní, kvalifikovaný personál pro samostatnou komunitní ošetřovatelskou péči. Navíc odbornosti, jako je zdravotnický záchranář, radiologický asistent či nutriční terapeut jsou odbornosti, které jdou výhradně za vysokými školami,“ podtrhává ředitel ÚZIS Ladislav Dušek s odkazem na to, že právě u zmíněných odborností je neuspokojená potřeba, která dále poroste, a je proto třeba je posílit. Celkem 17 vysokých škol už přitom deklarovalo, že by byly schopny navýšit kapacity o 20 až 30 procent. V tuto chvíli má parametry navrhovaného programu v ruce i ministr školství Mikuláš Bek.
„Součástí programu je po vzoru lékařského programu i posílení pedagogického sboru. Na fakulty nešly jen peníze za studenta, ale byly tam i parametry, kolik má být vyučujících na jednoho studenta a tak dále. V tom se ale od sebe školy velmi liší. Proto by odborné grémium vzdělavatelů pod vedením sester mohlo vytvořit parametry, které do programu promítneme. Úplně mě šokovalo, že průměrný úvazek učitele nelékařských zdravotnických oborů je 0,15 až 0,2. Těžko tam hledáte někoho, kdo by to dělal alespoň na většinový úvazek, což si ve svém oboru vůbec neumím představit. Průměrný plat také hrubě neodpovídá dnešnímu průměrnému platu takto vzdělaného zdravotnického pracovníka v nemocnicích – zatímco sestra ve fakultní nemocnici má 59 tisíc, tady jde o 38 tisíc korun,“ pozastavuje se Ladislav Dušek.
K mentorství by měl vzniknout pokyn
Protože skupinovou výukou na vysoké škole nelze pokrýt celé studium, je třeba mít partnery i v nemocnicích. Tam jsou do výuky zapojovány mentorky – na 3. LF má jedna studentka jednu mentorku, která ji vede, dostává od ní nasměrování i povzbuzení. Jiné školy vzhledem k nedostatku mentorek využívají tzv. shadowing, kdy studentka doprovází sestru během její práce v nemocnici.
„Měli jsme takovou fluktuaci mentorek, že jsme je nestihly dovzdělat – obvykle předtím otěhotněly nebo změnily pracoviště. Proto jsme se dostali ke stínování,“ vysvětluje proděkanka pro nelékařské studijní programy a informační technologie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity profesorka Andrea Pokorná.
Tento problém se přitom netýká jen sester. „Mám na starosti také výuku ošetřovatelů, kteří jsou posíláni na oddělení, kde se jim někdo věnuje. Oni s tímto systémem výuky ale nejsou spokojeni. Hledáme proto mezi sestrami někoho, kdo se jim bude věnovat. Máme k dispozici úvazky pro sestry, které se mimo služby budou studentům věnovat. Když zároveň dávám sestře studenta, individuálně s ní mluvím. Nemáme na začátek požadavek na mentorský kurz, ale máme to odstupňované: první požadavek je, aby měla sestra ráda studenty, pak aby uměla to, co dělá, a nakonec měla mentorský kurz. Sami jsme přitom na začátku budování mentorského sboru,“ říká k tomu Marie Zvoníčková z Ústavu ošetřovatelství 3. LF UK a Ústřední vojenské nemocnice Praha.
„Asi neexistuje univerzální recept. Pokud jde o studenta na vysoké škole a bavíme se o odborných praxích, musíme mít nastavený systém řízení kvality, tedy mentorek, ať už to realizujeme jakkoliv. U nás to někdy bývají mladé sestry se zájmem, někdy naopak sestry těsně před důchodem, které ještě chtějí předávat své znalosti. Musí být ale jasně nastaveno, co po mentorkách žádáme, což také musíme dokladovat vůči Národnímu akreditačnímu úřadu. Druhá věc je, aby v nemocnicích byli lidé, kteří se tomu chtějí věnovat – není možné při standardní praxi a pracovním vytížení sestře říci, že si ještě vezme nějaké studentky. Mentorky musí mít vyčleněnou část pracovního úvazku, aby se činnosti mohly věnovat, a k tomu by měla být i odpovídající odměna. Bez toho to bude vždy o improvizaci,“ doplňuje Zdeněk Horák.
Že na tuto problematiku nezapomíná ani ministerstvo zdravotnictví, dokazuje pracovní skupina fungující v rámci tříletého projektu řešícího akční plán pro ošetřovatelství, která se zabývá postavením mentora. Ta také připravuje základ pro pokyn ministerstva zdravotnictví k tomu, jak by měla mentorská činnost vypadat, kdo by ji měl vykonávat a jak by práce měla být odměňována.
„Měla by probíhat mimo vlastní pracovní proces, protože pokud člověk kromě zaškolování musí plnit běžné pracovní povinnosti, je to neslučitelné,“ dodává předsedkyně zdravotních a sociálních odborů Dagmar Žitníková.
Michaela Koubová
