Zatímco v obchodní sféře existuje při rozporech v jednání nezávislý mediátor, který se snaží dosáhnout konsensu, v rámci dohodovacího řízení nahrazuje výsledek mediace ministr zdravotnictví. Zároveň v našem systému je to zavedeno tak, že kdo platí, ten rozhoduje, a i vyjednávací síla jednotlivých skupin poskytovatelů se liší. Přestože ale konkrétní podoba toho, jak je nastaveno dohodovací řízení, podle předsedy Grémia ambulantní radiologie Petra Mácy není ideální, i tak poskytuje prostor, na kterém je možné napravit řadu nespravedlností a deformací.
Jaká očekávání máte od letošního dohodovacího řízení? Má podle vás šanci na úspěch, resp. uzavření dohod ve více segmentech?
Do jednání vždy vstupujeme s pevným odhodláním dosáhnout co nejlepších výstupů na podkladě racionálních a ekonomicky podložených modelací. Ačkoliv vnímáme ekonomickou realitu zdravotních pojišťoven a umíme dělat kompromisy, na realitu ambulantních radiologických pracovišť rezignovat nemůžeme. Na základě kumulovaných dat a trendů získáváme pocit, že naše ochota ke kompromisům se nám nevyplácela, kumulovaná změna nákladů i podílu na nákladech ve srovnatelných segmentech tomu nasvědčuje.
Donedávna jsme patřili mezi ty, kde byla nejčastější uzavřená dohoda, stejně tak i letos k celému dohodovacímu řízení přistupujeme s cílem se dohodnout. Jaká je reálná šance, ukáže až výstup analytické komise a tvrdá makroekonomická data. Jak na tom budou ostatní segmenty, si netroufám ani odhadovat, z minulosti je zjevný větší lobbistický vliv některých segmentů, pro které je zjevně dohodovací řízení jen zdržením na cestě k prosazení svých cílů.
Není za současného stavu, kdy svazové pojišťovny s největší pravděpodobností nenabídnou v podstatě skoro žádné navýšení, na což většina poskytovatelů nepřistoupí, tak trochu ztrátou času?
Situace zdravotních pojišťoven je taková, jaká je, a naše ekonomická situace jako poskytovatelů je dána ne zcela vyrovnanou silou v rámci smluvního vztahu se zdravotními pojišťovnami. Obecně funguje, že rozhoduje, kdo platí. I když byla období nadbytku, tak jsme opakovaně slyšeli, že je nutno šetřit na časy horší. A když časy horší u některých pojišťoven nastávají, tak náhle není, kde brát. Nechci hledat viníka, jen popisuji realitu z našeho úhlu pohledu.
Jinak pochopitelně mizivé či nulové navýšení úhrad není stav, který můžeme bez dalšího akceptovat. Náš segment je nejnákladnější ze všech ambulantních, nejkomplikovanější a na základě zkušeností z různých míst v republice má v rozsahu bazální radiologie (skiagrafie a sonografie) nejsilnější multiplikátor – zánik nebo omezení pracoviště má největší dopad na další odbornosti. S vědomím i této zodpovědnosti všichni zástupci radiologických pracovišť k dohodovacímu řízení i přistupují.
Jakékoliv jednání ale nikdy není ztrátou času. Nejednou bylo místem vyjasnění některých nedorozumění a nápravy nespravedlností či deformací. A třeba v našem segmentu i bez ohledu na navýšení nebo nenavýšení máme šanci dojít k dohodě na některých principech a k nedohodě v číslech. Poté budeme doufat, že ministerstvo principy ve shodě všech zúčastněných vezme v potaz.
Co by podle vás bylo třeba udělat k tomu, aby dohodovací řízení bylo úspěšné? Bylo by na místě nějak upravit vstupní podmínky? Případně by podle vás byla na místě jiná forma nastavování úhrad?
Princip dohodovacího řízení je v zásadě správný. Ovšem provedení pokulhává, zcela zjevně podléhá větší či menší vyjednávací síle jednotlivých skupin poskytovatelů. V rámci rozporů v obchodní sféře existuje nezávislý mediátor, který se snaží dosáhnout konsensu. V rámci dohodovacího řízení nahrazuje výsledek mediace ministr zdravotnictví. A ten rozhodne.
Současná neradostná situace některých zdravotních pojišťoven má bezesporu svůj původ v politickém zadání (výše odvodů, rozsah tzv. bezplatné péče) bez možnosti ekonomickou realitu ze strany plátců jakkoliv ovlivnit. Ale podobně jsou na tom i poskytovatelé. Třeba náš segment je přímo ovlivněn úrovní odměňování v tzv. státních zařízeních, na rozdíl od nich ale prakticky nemáme přístup například k dotačním investicím. Stát nám nařizuje spoustu povinností, jejichž náklady se nikdy nepropíší do reálné korunové hodnoty výkonů.
V nastaveném systému asi není cesta k efektivnějšímu nastavování úhrad, prvním krokem by bezesporu byla nějaká kultivace sazebníku výkonů – abychom alespoň nalezli reálnou cenu našich služeb. Tady však není vůle k nápravě, ačkoliv v našich kalkulacích je chybně úplně všechno a všichni zainteresovaní o tom vědí.
Co bychom měli udělat do budoucna, aby byl systém nastavování úhrad funkční a také efektivní, tedy že desítky lidí nestráví mnoho hodin jednáními, která nakonec nemají výsledek?
Vadí mi úvahy, co udělat do budoucna, aby to líp fungovalo. Udělejme to hned – budoucnost začala včera. Složitý systém si vždycky vyžádá složitou diskusi, a desítky hodin jednání bez jistoty jasného výsledku k tomu asi vždy budou patřit. Mně osobně by asi nejvíc vyhovovalo na vstupu pracovat se skutečně relevantními makroekonomickými daty (což se dnes neděje), mít jistotu, že bez zásadních kritických situací (jako byl třeba rok „covidový“) nedojde k nepřiměřené ingerenci ze strany politiků a nebude docházet ke změně pravidel během hry, což se dnes děje.
S nadsázkou vždycky říkám, že až budu ministrem zdravotnictví, jako první krok zaměstnám experta na singapurský zdravotnický systém. Propásli jsme ideální dobu při odchodu ze Semaškova modelu (po němž se i po více než 30 letech mnohým stýská), měli jsme snad šanci získat moderní a flexibilní systém. Poslední roky mi rezonuje ve vládních krocích Beveridgeův model – ten nepokládám ani za moderní, ani flexibilní, není příliš proklientský a zcela jistě není ekonomicky efektivní. Z bláta do louže, dnes jsme na polovině cesty, snad ještě z cesty uhneme. Je kde se inspirovat.
My tedy oscilujeme mezi velkými a menšími problémy, přitom jediné efektivní řešení není politicky průchodné – principiálně totiž znamená zcela změnit přístup k čerpání zdravotní péče jako takové. To se popravdě až na některé segmenty nebude líbit ani poskytovatelům, jistě ne pacientům, a historie nám ukázala politickou sílu takových nepopulárních opatření.
-mk-
