O preventivních prohlídkách mnozí lidé ani nevědí, v době e-mailů přitom už zvaní na vyšetření nic nestojí. Praktičtí lékaři by si měli vzít příklad z gynekologů a praktiků pro děti, kteří své pacienty o prevenci informují lépe. V rámci ankety, jejíž pomocí se Zdravotnický deník spolu s experty snaží přijít na to, jak dostat do screeningových a preventivních programů více Čechů, to říká předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko. Fungovat by podle něj mohlo i odměňování za účast v preventivních programech, na pojištění s bonusy i malusy by si podle něj lidé postupně zvykli.
Jaká je podle Vás nejefektivnější cesta, jak více Čechů motivovat k účasti na preventivních a screeningových programech?
Předně je třeba připomenout, že zatímco praktičtí lékaři pro děti a dorost s účastí svých pacientů na preventivních prohlídkách nemají problém, u dospělých v případě praktických lékařů to problém je, u gynekologů podstatně menší. Podle mých informací je rozdíl v tom, že praktičtí lékaři pro děti a dorost i gynekologové aktivně děti a ženy na tyto prohlídky zvou, což u velké části praktiků neplatí. Osobně jsem přesvědčen, že kdyby dostávali registrovaní pacienti pozvánky od svých praktických lékařů, chodili by na všechna vyšetření podstatně častěji. Tím bych tedy začal.
Ministr Válek mluví o možnosti, že by pojišťovny svým klientům vytvořily osobní konta, na něž budou moci sbírat body za prevenci, a ty pak proměnit za různé odměny, například na dentální hygienu nebo lázeňské pobyty. Jak se vám takové řešení zamlouvá?
Jde o návrh, o němž se už mnoho let hodně mluví, nevím ale, zda někde existuje v nějaké ucelené formě. Obávám se, že ne, a proto je obtížné ho komentovat. Pokud vím, máme takzvaný průběžný systém, to znamená, že v daném čase platí zdraví lidé svými platbami za zdravotní péči nemocným. Neukládají si nic na svou péči, až ji budou jednou potřebovat.
Zároveň je asi třeba počítat s tím, že takováto myšlenka vlastně rozšiřuje spektrum hrazených služeb a/nebo jejich indikace. Pokud tedy uvažujeme o něčem jako osobním účtu, nejspíše je třeba přiznat, že stoupnou odvody zdravotního pojištění. Faktem ale je, že jiné typy pojištění s bonusy i malusy počítají, jde tedy o režim, který všichni známe. Poté, co by si na něj lidé zvykli, jistě by fungoval.
V dohledné době asi není pravděpodobné zavedení malusů. Ty ale část expertů v souvislosti s prevencí také zmiňuje. Jakým způsobem by podle vás bylo možné lidi penalizovat za neúčast v preventivních a screeningových programech?
Osobně si myslím, že neúčast valné většiny lidí na prevencích je daná tím, že o tom, že mají tu možnost, nevědí. Koneckonců existuje i velká část lidí, kteří nemají svého praktického lékaře a myslí si, že tak je vše v pořádku. Než bych tedy kohokoli za cokoli penalizoval, nejdříve bych zkoumal, jaký je důvod, proč se nechová, jak já chci, a snažil bych se jeho chování aktivně ovlivnit.
Jsou ale, samozřejmě, zlozvyky, které zdraví škodí a lidé by za ně „trestaní“ být měli – například kouření či nadměrná konzumace alkoholu. To si ale neumím představit jinak, než promítnutím toho „trestu“ do ceny cigaret a alkoholických nápojů.
Někteří odborníci upozorňují, že klesá účast na screeningu kolorektálního karcinomu a účast v něm vrcholí kolem 65. roku života, screening má ovšem smysl i ve výrazně nižším, ale i ve vyšším věku. Co je podle vás příčinou takového jevu? Nedostatečná informovanost pacientů nebo nedostatečné kapacity pro vyšetření a dlouhé čekací doby?
Na tuto otázku odpověď neznám, úplně ale nevěřím, že by hrály roli dlouhé čekací doby. Jde přeci jen o prevenci, která snese mírného odkladu. I v tomto případě bych zkoumal, jestli jsou lidé na tato vyšetření zváni, nebo se předpokládá, že si mají vzpomenout sami. V době e-mailů by přeci zvaní nic nestálo.
U části pacientů hraje roli krom strachu z výsledku i strach ze samotného screeningového vyšetření. Je podle vás vůbec v kapacitách praktiků tento strach vyvracet a podrobně se svými pacienty probírat vyšetření, které neprovádějí oni sami, ale specialisté?
Má zkušenost je taková, že pacienti mají strach například i z echokardiografie. Přitom si jen lehnou na levý bok a lékař jim sondou chvíli bude „jezdit“ po hrudníku. Takže ano, jde o to najít si čas vysvětlit pacientovi, proč má na vyšetření jít a jak to během něj bude vypadat. Některá pracoviště to řeší písemnými popisy vyšetření, včetně názorných obrázků. To bývá myslím, zcela dostačující.
To se týká i praktických lékařů, pokud by se chtěli do této činnosti zapojit, poučení pacientů by ale, myslím, měli primárně provádět ta pracoviště, která příslušná vyšetření provádějí.
Jakub Němec
