Ministerstvo zdravotnictví by v nadcházejících letech chtělo navýšit kapacity vysokých škol vzdělávajících nelékařské zdravotníky. Program by měl proběhnout po vzoru podobné podpory studia všeobecného lékařství, která by měla začít nést příští rok první ovoce. Lékařské fakulty by ovšem rády, aby podpořena byla i výuka zubního lékařství – ne kvůli navyšování kapacit, ale protože je podfinancovaná. Doposud ji fakulty dotovaly z anglicky mluvících programů, ty ovšem v posledních letech utlumují. O problematice promluvil předseda Asociace děkanů lékařských fakult Martin Repko na kulatém stole s názvem Rizika spojená s nedostatkem kapacit nelékařských zdravotnických profesí. Najdeme řešení?, který se konal 9. ledna na půdě senátního zdravotnického výboru.
Program na podporu studia všeobecného lékařství odstartoval v roce 2019, kdy mělo poprvé dojít k navýšení kapacity o 15 až 20 procent. Zatímco mezi lety 2015 až 2018 bylo průměrně zapisováno 1524 studentů ročně, se zahájením programu se pak počet zvýšil na 1935 – což znamená nárůst o skoro 27 procent. Lékařské fakulty přitom dostávají příspěvek podle počtu realizovaných studentoroků.
„V tomto programu jsme dokázali, že jsme schopni navýšit kapacitu komplexních vzdělávacích programů, jsme připraveni kapacitně posilovat výuku a snižovat počet studentů na jeden úvazek učitele a zvládáme dokumentaci přijímacích řízení, což je velmi důležité, protože nápor je velký. Umíme také udržet rozumnou míru prostupnosti studiem bez ztráty jeho kvality,“ uvádí Martin Repko.
Lékaři, které díky programu získáme, by měli z fakult začít vycházet v příštím roce. Je ovšem nutno počítat s tím, že se medicína značně feminizuje – mezi absolventy je 34 procent mužů a 66 procent žen, u přijímaných studentů je nepoměr ještě markantnější – 28 procent tvoří muži a 72 procent ženy. S tím bude potřeba počítat vzhledem k tomu, že lze u lékařek očekávat plnění mateřských povinností.
Absolventi nastupují do českého zdravotnictví
A jak jsme na tom se zapojením novopečených lékařů do českého zdravotnictví? „Zmínil bych dvě mediální zkratky, s nimiž v poslední době bojujeme. První z nich je, že studenti všeobecného lékařství do praxe nenastupují v dostatečném počtu. Data ovšem ukazují, že v drtivé většině nastupují do pracovního poměru v českém zdravotnictví,“ podtrhává Martin Repko.
Podle dat z poloviny loňského roku do českého zdravotnictví nastoupilo 90 až 93 procent absolventů s českým občanstvím, navíc ale také 60 až 65 procent studentů absolventů pocházejících ze Slovenska (o deset let dříve to bylo zhruba 40 procent) a 80 až 83 procent absolventů pocházejících z jiných cizích zemí, kteří u nás studovali v češtině.
„Druhou mediální zkratkou je, že studijní programy v anglickém jazyce by měly být zrušeny a nahrazeny českými. Chci upozornit, že lékařské fakulty dlouhodobě paralelní programy rozvíjejí a jsme na jedné rovině se sousedními evropskými zeměmi. Placené programy podporují nejen internacionalizci lékařských fakult, ale jsou také nezbytným finančním zdrojem. Saturujeme příspěvek na studium, protože v okamžiku, kdy bychom tyto zahraniční studenty odmítli a chtěli je nahradit českými, stálo by to stát další a další peníze. Tato naše aktivita tedy směřuje k tomu, že dokážeme vyrovnávat rozpočet fakulty a také saturovat některé další programy, jako je zubní lékařství nebo nelékařské obory, které jsou podfinancované,“ přibližuje děkan Repko.
Zároveň je nutno zdůraznit, že počty přijímaných studentů studujících v angličtině v posledních letech velmi klesly. Zatímco v roce 2015 bylo celkem přijato 1865 studentů, v češtině jich studovalo 1522 – tedy téměř pětina studentů všeobecného lékařství byla v anglicky mluvícím programu. Oproti tomu v roce 2022 bylo přijato 1990 studentů, z nichž v češtině studuje 1957. Jen necelá dvě procenta tak jsou v anglickém programu.
Jak už ovšem bylo naznačeno, věc, která lékařské fakulty velmi trápí, je studium zubního lékařství. „Chceme, aby bylo zařazeno do programu vládní podpory, protože je ohroženo z ekonomických důvodů. Zde nechceme dosáhnout navýšení počtu studentů, ale vůbec udržení v rozsahu, jaký dnes máme. Nákladový model vzdělávání je daleko, daleko náročnější ve srovnání se všeobecným lékařstvím či nelékařskými profesemi. Průměrný státní příspěvek na jedno studium za rok je 198 tisíc korun, zatímco reálný průměrný náklad je 336 tisíc korun. Pokud tedy chceme udržet stávající stav s 1350 studenty, potřebujeme 453 milionů ročně proti aktuálním 267 milionům,“ dodává Martin Repko, podle něhož proto počty přijímaných studentů v posledních letech klesají.
Grafy: ÚZIS
Michaela Koubová
