Novela zákona o zdravotních službách přináší široké spektrum novinek (více jsme psali zde). Jednou z těch největších, a zároveň také nejkontroverznějších, je záměr převést odpovědnost za organizaci lékařské pohotovostní služby z krajů na zdravotní pojišťovny. Návrh totiž jasně neříká, jak by pojišťovny vlastně měly tuto povinnost realizovat. Lékařská pohotovostní služba by zároveň měla být poskytována při urgentních příjmech, jejichž poskytovatel na ni má zajistit prostor a technické vybavení. To by ovšem mohlo znamenat, že ostatní pohotovosti zaniknou a jejich dostupnost se tak sníží.
Připomínky ke změnám týkajícím se pohotovostí se scházejí ze všech možných míst – od zaměstnavatelů (tedy zdravotních pojišťoven) přes odbory a Českou lékařskou komoru po samosprávy.
„Z důvodové zprávy vyplývá, že páteřní síť pracovišť lékařské pohotovostní služby bude stanovena při pracovištích urgentního příjmu, kdy poskytovatelé zřizující urgentní příjem budou mít ovšem povinnost zajistit pouze prostorové a technické zázemí pro výkon lékařské pohotovostní služby, kdy personální zabezpečení bude de facto odpovědností zdravotní pojišťovny. Předpokládáme, že jde o nedopatření, pokud bylo naznačeno, že by to měly být zdravotní pojišťovny, kdo bude zajišťovat personál pro potřeby fungování poskytovatelů a zdravotních služeb. Zdravotní pojišťovna plní svou povinnost zajistit zdravotní služby ze zákona prostřednictvím smluvních poskytovatelů zdravotních služeb. Tedy i péči LPS v rámci UP nemocnic,“ uvádí v připomínkách Unie zaměstnavatelských svazů, podle níž jsou kraje subjektem nanejvýš kompetentním ke spoluorganizaci a zabezpečení dostupnosti lékařské pohotovostní služby.
Sedm pojišťoven, sedm pohotovostních služeb?
Vyvstává také otázka, jak se má sedm zdravotních pojišťoven na zajištění pohotovostí podílet a nakolik bude která z nich odpovědná. Zdravotní pojišťovny přitom mohou mít smlouvy s různými poskytovateli, takže by, pokud bychom vzali do úvahy extrémní situaci, měl poskytovatel zřizující urgentní příjem zajistit prostory až pro sedm lékařů sloužících každý za jinou pojišťovnu.
„S návrhem v takovéto podobě zdravotní pojišťovny nemohou souhlasit, protože navrhovaný systém zcela v rozporu s logikou věci a k tíži veřejného zdravotního pojištění přinese zjevné navýšení nákladů. Bez komplexní a kompletní úpravy dané agendy zajištění pohotovostní služby, včetně příslušných nástrojů k vymožení splnění povinnosti smluvních poskytovatelů zdravotních služeb směrem k provádění služeb pohotovosti (soubor povinností PZS a soubor oprávnění, včetně sankčních pro ty, kteří za zajištění budou odpovědní) nelze takto navrhovanou změnu připustit. Předložený návrh úpravy není řešením problému zajištění pohotovostní služby,“ píše se dále s tím, že by také bylo potřeba doplnit do zákona o veřejném zdravotním pojištění povinnost poskytovatelů podílet se na žádost zdravotní pojišťovny na zajištění pohotovosti.
Unie zaměstnavatelských svazů také poukazuje na to, že novela neřeší organizaci zubní pohotovosti. Není tu, na rozdíl od lékařských pohotovostních služeb, stanovena povinnost, aby fungovaly při urgentních příjmech, pouze se zrušuje povinnost ji zajišťovat ze strany krajů.
V neposlední řadě by pak také bylo podle UZS na místě přesunout finance, které na zajištění agendy dávají kraje, na zdravotní pojišťovny. Otázkou také je, jak by se změna promítla do úhradové vyhlášky, protože dnes jsou za její poskytování poskytovatelé urgentních příjmů odměňováni – což by se ovšem ve chvíli, kdy by personál zajišťovaly zdravotní pojišťovny odjinud, zkomplikovalo.
Hrozí vyšší zátěž nemocnic a záchranek
Proti navrhované změně se staví také odbory, podle nichž ji ve finále odnesou nemocnice. „Zásadně nesouhlasíme s povinností poskytovatele zřizujícího urgentní příjem zřídit v rámci zdravotnického zařízení, kde se nachází urgentní příjem, pracoviště lékařské pohotovostní služby. Takováto povinnost by byla v zásadním rozporu se záměrem předkladatele přenést povinnost zajistit lékařskou pohotovostní službu na zdravotní pojišťovny. Tímto krokem se přenáší povinnost zajistit lékařskou pohotovostní službu na poskytovatele akutní lůžkové péče a zcela se ze systému eliminuje povinnost péče o pacienta ze strany praktických lékařů,“ domnívají se odbory.
Také Česká lékařská komora lobuje za zachování současného stavu. „Bez dalšího se ruší povinnost krajů zajišťovat pohotovostní služby pro občany v kraji. Pokud to znamená zánik pohotovostních služeb v České republice a každý pacient, který bude potřebovat zdravotní pomoc nebo bude mít pocit, že tuto pomoc potřebuje, bude muset jít buď do nemocnice, nebo si zavolat zdravotnickou záchrannou službu, pak v praxi zrušení povinnosti krajů zajišťovat pohotovostní lékařské služby bude znamenat enormní zatížení již v současné době velmi zatížených ústavních pohotovostních služeb v nemocnicích, jakož i zatížení zdravotnické záchranné služby. Česká lékařská komora trvá na tom, aby povinnost krajů zajistit zdravotnickou pohotovostní službu pro občany kraje byla zachována tak, jak tomu bylo dosud,“ píše komora.
I Sdružení místních samospráv se obává redukce lékařských pohotovostí. „Z výše uvedeného vyplývá, že by mělo dojít k redukci lékařských pohotovostních služeb, a zůstat by měly pracoviště s urgentním příjmem, s čímž nesouhlasíme. Současně je v důvodové zprávě uvedeno, že zabezpečení lékařské pohotovostní služby bude de facto odpovědností zdravotní pojišťovny. Požadujeme doplnit, kdo bude de iure za zabezpečení lékařské pohotovostní služby odpovědný a jaké budou dány občanům mechanismy pro jeho vymáhání,“ podtrhávají samosprávy.
Michaela Koubová
