Už příští rok v září by se mohly kapacity vysokých zdravotnických škol navýšit tak, aby produkovaly více všeobecných sester, radiologických asistentů, zdravotnických záchranářů a nutričních terapeutů. Ministerstvo zdravotnictví tak chce předejít kritickému nedostatku zdravotníků, který nás, pokud nepřijmeme potřebná opatření, čeká v desetiletém horizontu. Protože ovšem vzhledem ke stárnutí populace poptávka po péči výrazně poroste, nebude pouhé navýšení kapacit škol stačit – ruku v ruce s ním musí jít také úprava kompetencí či lůžkových kapacit, abychom dokázali zdravotníky co nejefektivněji využít. Problematice se věnoval kulatý stůl s názvem Rizika spojená s nedostatkem kapacit nelékařských zdravotnických profesí. Najdeme řešení?, který v úterý uspořádal senátní zdravotnický výbor.
„Když jsme udělali podrobnou analýzu stavu, zjistili jsme, že nás čeká velmi složitá situace, kdy bude v některých oborech odcházet obrovské množství nelékařských zdravotnických pracovníků, především všeobecných sester a radiologických asistentů, ale potřebovat budeme také daleko více zdravotnických záchranářů. Na základě toho jsme spustili první iniciativu směrem k hejtmanům, které jsme požádali, aby zvážili navýšení počtu studentů na vyšších odborných školách (VOŠ) tak, abychom měli více absolventek studujících na školách v jejich kompetenci. Současně jsme dnes představili strategii pro bakalářská studia v těchto oborech,“ uvádí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
S tím, jak se v posledních letech daří konečně získávat o českém zdravotnictví reprezentativní data, se přitom jasně ukazují některé smutné skutečnosti. „Vidíme absolutní absenci plánování pracovních sil ve zdravotnictví. Dáváme dohromady mapy vzdělavatelů a mapy poskytovatelů péče, kde se ukazuje, že máme velké regionální oblasti, kde je více než jedna nemocnice a mnoho poskytovatelů ambulantní péče i zdravotních služeb, ale máme tam jen jednoho vzdělavatele vzdělávajícího sestry v rámci bakalářského studia a jednoho vzdělávajícího sestry na VOŠ. Produkce absolventů je tak nízká, že nemůže saturovat přirozený odchod zdravotnických pracovníků do důchodu,“ přibližuje hlavní sestra ČR Alice Strnadová s tím, že nyní díky datům můžeme konečně efektivně plánovat.
Celý problém potřeby zaměřit se na počty zdravotníků přitom má dva aspekty. Tím prvním podle ředitele Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislava Duška je, že celá česká populace bude v dalších dvaceti letech stárnout, což s sebou ponese rostoucí poptávku po péči. Podle projekce Českého statistického úřadu budeme mít v roce 2040 dvakrát víc lidí starších 80 let než dnes, přičemž poroste výskyt diabetu, srdečních selhání či demencí.
Druhým aspektem je, že stejně jako celková populace budou stárnout i zdravotničtí pracovníci. Do důchodu tak během dalších deseti let může odejít až 26 procent kapacit všeobecných sester, což znamená 26 tisíc úvazků, dále 23 procent kapacit porodních asistentek (990 úvazků) a 34 procent kapacit dětských sester (1900 úvazků). Už dnes je přitom skoro 12 tisíc úvazků sester ve věku nad 60 let. Zároveň při stávajících kapacitách a nastavení personální vyhlášky schází zhruba 2500 úvazků, přičemž dalších 1500 až 3000 bude potřeba navíc vzhledem ke stárnutí populace a nutnosti rozvoje kvalifikovaných ošetřovatelských služeb.
Mohlo by vás zajímat
Co se týče radiologických asistentů, v nadcházejících deseti letech bude odchod do důchodu hrozit u zhruba 32 procent dnešních kapacit, což znamená 1250 úvazků. Objem na tuto odbornost vázaných výkonů přitom za posledních 10 let vrostl o téměř 22 procent, přičemž je zároveň problémem nerovnoměrná distribuce kapacit mezi poskytovateli, kdy u padesátky poskytovatelů lůžkové péče již dnes není provoz techniky kryt odpovídajícím počtem úvazků radiologických asistentů, jichž tak po republice schází zhruba dvě stovky.
Zdravotničtí záchranáři sice nejsou ohroženi demografickým stárnutím, je ale třeba alespoň částečně kompenzovat ukončení vzdělávání této profese na VOŠ v roce 2019, což přineslo výpadek pětileté produkce absolventů ve výši zhruba 700 zdravotnických záchranářů. Problémem je také velmi rozdílná úvazková kapacita mezi regiony, kdy se rozsah v přepočtu úvazků na 100 tisíc obyvatel pohybuje mezi 19,2 až 63,1. Celková chybějící kapacita zdravotnických záchranářů u zdravotnických záchranných služeb je cca 100 úvazků, v kapacitně poddimenzovaných regionech, jako je moravskoslezský, karlovarský, olomoucký, jihomoravský či pardubický, pak existuje potenciál uplatnit 500 až 600 úvazků. Další poptávku po této profesi generují nemocnice, hasiči a další segmenty řešící urgentní a zdravotně krizové situace v terénu (dalších zhruba tisíc úvazků). V tuto chvíli ovšem u nás záchranáře vzdělává deset škol, i když jen záchranných služeb je čtrnáct.
Posílit bychom potřebovali také kapacity nutričních terapeutů, kde sice také nehrozí demografické stárnutí, jejich kapacity ale nestačí k pokrývání zdravotních služeb. V následné a dlouhodobé péči či v zdravotně sociálních službách je přitom hlášená úvazková kapacita méně než poloviční proti předpokládanému optimálnímu stavu. Dnes tak chybí minimálně 280 úvazků v lůžkové péči a dalších cca 950 úvazků bude třeba k posílení sociálně zdravotních a komunitních ošetřovatelských služeb.
Větší zapojení praktických sester do sociálních služeb
Na druhou stranu, i když kapacity nelékařských zdravotnických profesí potřebují posílit, dobrou zprávou je, že například ze všeobecných sester, které získaly odbornou způsobilost mezi lety 2018 a 2022, jich ve zdravotnictví pracuje 80 procent. U praktických sester je to 50 procent, tato čísla ovšem mohou být zkreslená tím, že někteří absolventi ještě dále pokračují ve studiu.
Podle Ladislava Duška už přitom některé vyšší odborné školy své kapacity navýšily, zároveň tu ale zůstává prostor k dalšímu nárůstu. Nyní je totiž v ČR 35 VOŠ s produkcí 570 studentů ročně, k tomu máme 16 vysokých škol s produkcí 680 absolventů. „Lékařské fakulty jsou připraveny dále vzdělávat a navyšovat vysoce kvalifikované síly v nelékařských zdravotnických profesích,“ říká k tomu předseda Asociace děkanů lékařských fakult Martin Repko.
Záměr přitom je navýšit kapacity o 20 procent. „Věřím, že příští rok v září bychom mohli počty navýšit a mohli to začít financovat,“ doplňuje Vlastimil Válek s tím, že by se mělo jednat o podobnou aktivitu, jaká proběhla před šesti lety u lékařů.
Ruku v ruce s navýšením kapacit škol by ale měla jít také úprava pravomocí. „Chystáme i úpravu vzdělávacích programů a kompetencí. Jde o to, abychom efektivně využívali dané kompetence a to, jak dnes máme systém vzdělávání nastaven,“ slibuje Alice Strnadová.
V tuto chvíli resort zdravotnictví například jedná s ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou ohledně úpravy kompetencí praktických sester, tedy absolventek středních zdravotnických škol. Záměrem je umožnit jim práci na zdravotně sociálním pomezí s tím, že se zvýší jejich kompetence i v sociální oblasti tak, aby mohly poskytovat péči v sociálních službách i domácím prostředí. Dnes totiž tyto sestry nemohou například krmit pacienta sondou zavedenou do žaludku.
Vedle toho chce ministerstvo co nejvíce zprůchodnit systém vyšších odborných a vysokých škol tak, aby absolventi VOŠ nemuseli v podstatě opakovat své vzdělání v rámci bakalářského studia ve chvíli, kdy by měli zájem o studium magisterské.
V neposlední řadě je na místě podívat se komplexně i na ošetřovatelské týmy. „Zabýváme se složením ošetřovatelských týmů, a to nejenom v návaznosti na personální vyhlášku a minimální požadavky, ale řešíme i měření zátěže ošetřovatelského personálu. Připravujeme jednoduchou metodiku a pilotní projekt, abychom si řekli, jaká by měla být ideální struktura ošetřovatelských týmů podle jednotlivých odbornosti i jak bychom měli měřit zátěž. S tím souvisí to, že bychom v návaznosti na změny vzdělávacích programů a kompetencí novelizovali vyhlášku týkající se zdravotních výkonů či vyhlášku o minimálních požadavcích na vzdělávací programy u praktických sester, kdy se více chceme zaměřit na přípravu pro sociální služby,“ popisuje Alice Strnadová.
Klíčem k řešení problému je ale také nutnost restrukturalizovat stávající kapacity, protože dnes máme v porovnání například s Německem naddimenzovanou akutní a intenzivní péči, scházejí nám ovšem následná a dlouhodobá lůžka. Akutní lůžka přitom při současném nastavení personální vyhlášky atrahují velké množství zdravotnického personálu, a to přesto, že na nich mnohdy leží pacienti vyžadující dlouhodobou nebo zdravotně sociální péči. Faktem přitom je, že zatímco od roku 2010 narostla potřeba dlouhodobé péče o 20 procent (a bude dále stoupat), počet úvazků sester se v ní snížil o více než šest stovek.
„Pokud se neudělají opatření, a nemyslím jen navýšení počtu studujících, ale také opatření restrukturalizační, narazíme do dvanácti, patnácti let do zdi, kdy nebude možno jít zpět. Bude úplně jedno, kolik miliard kde v tu chvíli budeme mít, protože vysoce kvalifikovaného zdravotnického pracovníka si za týden nikde nekoupíte. Nyní máme ideální šanci se na to připravit. Do středních škol nastupují silnější ročníky mladých lidí, což ještě bude několik let trvat – a je potřeba to využít,“ uzavírá Ladislav Dušek.
Michaela Koubová
Grafy: Ministerstvo zdravotnictví ČR/ÚZIS
