Na prosincový protest lékařů by měla navázat diskuse o potřebných systémových změnách. Součástí toho je hledání úspor uvnitř zdravotnického systému a současně kladení důrazu na kvalitu péče a její efektivní řízení. V anketě Zdravotnického deníku to řekl výkonný ředitel MSD ČR Mehrdad Doustdar. V loňském roce se podle něj podařilo jak v Česku, tak v Evropské unii zahájit řadu prospěšných iniciativ. Nyní půjde o to je dotáhnout a implementovat.
Co nejlepšího a nejhoršího se podle vás stalo ve zdravotnictví v letošním roce?
Rád bych odpověděl v poněkud širší perspektivě se zaměřením na dopad do nadcházejících dekád. Chtěl bych zmínit dubnové představení návrhu Evropské komise na reformu obecné lékové legislativy EU. Je to zásadní příležitost k tomu přizpůsobit již zastaralý právní rámec současným výzvám a budoucím trendům v medicíně. To v konečném důsledku umožní pacientům přístup k moderním lékům, jež mění jejich životy, podpoří inovace a zvýší konkurenceschopnost a atraktivitu farmaceutického průmyslu v EU, který již začal ve srovnání s USA nebo některými asijskými zeměmi ztrácet dech. Zároveň se však po shlédnutí návrhu a na základě průběhu dosavadních diskusí na úrovni EU i zde v ČR trochu obávám, že se stane pravý opak. Především kvůli navrhovaným omezením regulatorní ochrany dat a inovačních pobídek podmínkami, jež jsou nepředvídatelné a v některých případech dokonce nedosažitelné, a to nejen pro průmysl, ale podle mého názoru i pro jednotlivé země. Rozpravy o balíčku budou vyžadovat naši plnou pozornost v Bruselu i zde v Praze, aby se tato zásadní šance na změnu nezměnila v promarněnou příležitost.
Ještě něco se povedlo?
Dalším klíčovým milníkem, o kterém bych se rád zmínil, je dohoda institucí EU o konečném znění Evropského prostoru pro sdílení zdravotních dat (EHDS). Toto nařízení podpoří lepší přeshraniční přístup pacientů k jejich zdravotním údajům a zavede tolik potřebný právní rámec pro sekundární využití zdravotních dat pro výzkumné účely i rozhodování. Bude také impulsem pro již tak dlouho očekávanou a velmi potřebnou elektronizaci a digitalizaci českého zdravotnictví, která ušetří náklady i kapacity a podpoří efektivitu systému.
Které prospěšné věci se podle vás podařilo prosadit v České republice?
Velmi oceňuji rozšíření úhrady očkování proti infekci HPV pro děti od 11 do završení 15 let od ledna 2024. Odráží snahu o větší důraz na prevenci a posouvá Českou republiku o další krok vpřed směrem k eliminaci rakoviny děložního hrdla, jak předpokládá WHO i Evropský plán boje proti rakovině. K dosažení tohoto cíle a záchraně většího počtu životů (a také ušetření finančních prostředků na léčbu rakoviny) je však třeba udělat ještě více. Pomohlo by například zvýšení proočkovanosti populace prostřednictvím úhrady kohorty dospívajících a mladých dospělých, u nichž je očkování stále ještě velmi účinné a nákladově efektivní, a větší osvěta benefitů očkování dospělých. V této souvislosti oceňuji prosincové rozhodnutí správní rady VZP, díky kterému bude od ledna 2024 zvýšen příspěvek VZP na očkování proti HPV z 1000 na 1500 korun a rozšířen okruh pojištěnců, kteří budou mít na příspěvek nárok, i o osoby nad 18 let.
Co očekáváte od příštího roku?
Jak jsem již zmínil, bude to rok tvrdých diskusí o farmaceutickém balíčku EU, a to jak zde v Praze, tak v Bruselu. Čekají nás zásadní systémové debaty, na jejichž průběh budou mít velký dopad také červnové volby nových poslanců Evropského parlamentu a následně nové složení Evropské komise na podzim. Na domácí půdě očekávám hlubší diskusi o nastavení zdravotnického systému a opatřeních, která by měla přispět k jeho větší efektivitě a finanční udržitelnosti. Prosincová „krize“ vyvolaná protesty mladých lékařů by měla být využita pro pokračování diskuse o potřebných systémových změnách.
Jaké změny, které lze v příštím roce realizovat, by podle vás prospěly českému zdravotnictví?
V zájmu všech českých pacientů upřímně doufám, že se výrazně posune kupředu dlouho slibovaná elektronizace pacientské dokumentace a digitalizace českého zdravotnictví. To umožní mimo jiné využití dat ke zlepšení cesty pacientů systémem, a tím i jeho efektivity. Rovněž bych si přál, abychom se posunuli v hodnocení kvality zdravotní péče a většího provázání tohoto faktoru s úhradami. Nutně musíme hledat úspory uvnitř zdravotnického systému a důraz na kvalitu péče a její efektivní řízení by toho měly být součástí.
Domnívám se také, že by měla proběhnout seriózní diskuse o změnách v systému rozpočtování, respektive rozdělování financí mezi jednotlivé segmenty zdravotní péče tak, aby lépe odrážely očekávané potřeby zdravotní péče a dostupné zdroje v dalších letech.
Jaké jsou vaše profesní plány v novém roce?
Společně se svým týmem MSD samozřejmě plánuji dále pokračovat v úsilí o zajištění přístupu k našim inovativním lékům těm českým pacientům, kteří by z nich mohli profitovat. Chci se také více zaměřit na oblast prevence a šíření zdravotní osvěty, kde vnímám naši společenskou odpovědnost podporovat dobrý zdravotní stav české populace a umožnit přístup k očkování co nejširší skupině osob. Věřím, že ke splnění těchto cílů přispěji také jako nově zvolený člen představenstva Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP). V této roli mě čekají nové úkoly a odpovědnosti, jež budou mít bezpochyby dopad na mou každodenní práci v MSD. Velmi se na to ale těším a doufám, že vize a plány, které do představenstva přinesu, budou mít pozitivní dopad na české zdravotnictví jako takové. Rád bych například podnítil diskusi o stále chybějící národní očkovací strategii, která je pro plné využití potenciálu prevence více než potřebná.
A na osobní úrovni se velmi těším na život v Praze a poznávání této krásné země společně se svou rodinou. Ne nadarmo je Praha považována za jedno z nejkrásnějších měst na světě a Česká republika je často nazývána „srdcem Evropy“.
-fk-
