V současném systému veřejného zdravotního pojištění si často klademe otázku, jak velké peníze lékaře namotivují k lepší koordinaci a organizaci péče o naše pojištěnce. V posledních letech se ale bohužel setkáváme s tím, že velká není zřejmě žádná motivace. Na třetím ročníku summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví to k významu bonifikací v naplňování léčebných cílů řekla ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Zdeňka Salcman Kučerová.
Koordinovaná péče, stejně jako ve všech pádech skloňovaná telemedicína, zajímá zdravotní pojišťovny podle Salcman Kučerové již řadu let. Snahy o zvýšení počtu zapojených lékařů do bonifikací ovšem nejsou tak úspěšné, jak by mohly být. Konkrétně si ředitelka zdravotního úseku Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra (ZPMV) klade otázku, jakým způsobem lékaře lépe namotivovat k tomu, aby ve větším měřítku reportovali informace, které pojišťovna nemá a přitom je zoufale potřebuje.
Největší podíl kompenzovaných pacientů podle Salcman Kučerové tvoří pacienti s hypertenzí, diabetem a dyslipidémií. „Počet chronicky nemocných se v Česku postupně navyšuje, čímž rostou také výdaje za bonifikace. Musíme se ale zamýšlet nad jejich efektivitou,“ doplňuje Salcman Kučerová. A dodává: „Řada bonifikačních mechanismů je již dnes součástí úhradové vyhlášky, ale tohle mohou lékaři získat ještě nad její rámec. V dnešním systému veřejného zdravotního pojištění si často klademe otázku, jak velké peníze to ale musí být, aby lékaře motivovali k žádoucímu chování.“
Chybí nástroje i motivace
Systém podpory práce s chronicky nemocnými pacienty v ordinacích praktiků a ambulantních specialistů je navíc podle Salcman Kučerové až triviální. „Pro dosažení prvního stupně bonifikace stačí, když poskytovatel podepíše standardní úhradový dodatek, ve kterém je připravena nabídka bonifikace za chronicky nemocného pacienta s diagnózou hypertenze, diabetu nebo dyslipidémie. Stačí když máme report od laboratního segmentu, že lékař v rámci každoroční péče indikoval vyšetření, která svědčí o tom, že se zajímá o zdravotní stav pojištěnce. Pokud je lékař tak laskav a zajímá ho jeho pojištěnec, přijde mu zajímavá bonifikace. Pokud nám také aktivně nahlásí, jestli se mu pomohlo dosáhnout léčebného cíle, dostává se až na hodnotu 650 korun,“ vysvětluje Salcman Kučerová bonifikační systém.
Bonifikace za standardizované chování v případě obvyklé péče o chronicky nemocné pacienty by podle ní měly být součástí standardních úhrad a úhradové vyhlášky. Nad rámec vyhlášky by měly být pouze výjimečné zkušební programy. „Nemáme moc nástrojů k tomu, abychom mohli ovlivnit chování lékařů. Pacient, který není pod kontrolou se svým chronickým onemocněním, stojí systém pětkrát víc prostředků než pacient sledovaný,“ upozornila.
Pokud lékař pojišťovně neposkytne informace o výsledcích stavu pacienta, standardně se k těmto výsledkům pojišťovna nemá jak dostat. Vše tedy záleží pouze na ochotě lékaře údaje reportovat. „Standardně k těmto výsledkům přístup nemáme, což je opravdu velké téma, které by se mělo řešit,“ uzavírá Salcman Kučerová.
Nela Slivková
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu akce společnosti Roche, AKESO, pojišťovně RBP, Zentiva, Satum, MSD, Novartis, VOZP, ALK, Medtronic, EUC a ZPMV.
