Přes 300 zaniklých ordinací praktických dětských lékařů za posledních pět let a třetina dětských praktiků ve věku více než 65 let. Takový je současný stav pediatrie v Česku. Mezi navrhovaná řešení, jak nahradit chybějící kapacity, patří například využití lékařů z dětských oddělení v nemocnicích nebo zapojení lékařek na mateřské. Předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost ČR Ilona Hülleová vidí ale největší potenciál jinde – ve změně vzdělávání mladých lékařů. Problematice se věnovali zástupci ministerstva zdravotnictví, zdravotních pojišťoven a praktických lékařů na včerejším kulatém stole s názvem Vývoj dostupnosti primární péče, kapacity, trendy a využití potenciálu primární péče.
„Pro nás by byla okamžitou pomocí a získání nového personálu změna vzdělávacího programu současných zájemců o pediatrii,“ uvádí Ilona Hülleová a kriticky dodává: „Proč se má ten člověk pohybovat téměř čtyři a půl roku v nemocnici, přičemž je většinou jenom tři měsíce v primární péči? Kdyby se vzdělávací vyhláška změnila a nastavila, že lékař po 2,5letém kmeni půjde do primární péče, my uděláme všechno pro to, aby každý z nás měl akreditaci a vzal si toho mladého lékaře, přičemž bychom velmi rychle rozšířili kapacity.“ Podle Hülleové se v současnosti mladý lékař v pediatrické praxi zkrátka dlouho „neohřeje“, což může negativně ovlivňit jeho pozdější rozhodování o budoucím zaměření.
Zvýšení produkce vzdělávacího systému je dlouhodobým řešením také podle analýzy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Podle ředitele Ladislava Duška může pomoci zapojení nemocničních dětských lékařů, posílení kapacit stávajících ordinací nebo využití například lékařek na mateřské na částečné úvazky. „Do sedmi až deseti let nám lékaři pro děti a dorost odejdou, protože budou ve velmi pokročilém věku. Jádro pudla je, že populace bude dál progresivně stárnout a nebude přibývat lidí, kteří budou pracovat. V tuto chvíli je zapotřebí hodně zvažovat, jak velkou budeme mít kapacitu lůžkových zařízení. Máme deset let na evoluci, pak si příroda sama řekne o revoluci. Plánovat se mělo dvacet let zpátky. Teď hledáme krizová opatření – jedno z nich je zapojit nemocnice,“ komentuje Dušek.
Se zapojením lékařek na mateřské na částečné úvazky souhlasí také předseda Sdružení praktických lékařů České republiky Petr Šonka. „Pro lékaře v důchodovém věku by bylo dobré sehnat si kolegyni, která je na částečný úvazek v nemocnici nebo má malé dítě a byla by ochotná z nemocnice odejít. Naše myšlenka byla poměrně jednoduchá – pojďme tuhle sílu zaplatit zvlášť a dejme tam paušál za to, že toho člověka do té ordinace dostanu. Pro pojišťovnu to znamená příslib, že registruji více pacientů a zvyšuji kapacitu, přičemž riziko je minimální. Mohlo by to přinést 100 až 200 nových úvazků,“ uvádí Šonka a doplňuje, že by se jednalo zatím o krátkodobé řešení.
Z nemocnic do terénu
Podle Hülleové je třeba podpořit sdružené praxe a částečné úvazky, lékaři ale také musí mít dostatečné finanční ohodnocení, aby se jim práce v ordinaci vyplatila ve srovnání s nemocnicí. Často tedy dochází k tomu, že motivace k otevření vlastní praxe lékařům chybí. „Lékař se má se dobře na dětském oddělení, kde může čerpat ošetřovné, nemocenskou a může být zastoupen,“ vysvětluje.
Podle náměstka ministra zdravotnictví Jakuba Dvořáčka musí být motivace lékařů dobrovolná. „Těžko jim můžeme nařídit, že zítra skončí v nemocnici a nastoupí v ordinaci. Musíme najít takové motivátory, aby to bylo pro tento typ lékařů zajímavé,“ uvádí k tomu.
Stoprocentní motivací již dnes podle Duška ovšem nejsou ani lékařské platy. „Domnívám se, že peníze ztratily roli hlavního motivátora a jsou třeba na třetím místě,“ říká. S tvrzením však oponuje Šonka, který to považuje za rezignaci. „Pro zdravotní pojišťovny jsou peníze jediný nástroj, jak systém modifikovat,“ reaguje kriticky.
Podle náměstka ředitele největší Všeobecné zdravotní pojišťovny Jana Bodnára je finanční motivace pro zakládání nových ordinací v potřebných regionech nebo k navyšování kapacit omezená. „Možná ještě důležitější jsou však z mého pohledu opatření organizační. Jednoduše můžeme podporovat vznik nových ordinací nebo rozšiřování ambulancí,“ uvádí a dodává, že využívání nemocničních kapacit není špatný nápad, přestože souhlasí s tím, že primární péče do nemocnic z principu nepatří.
„My jsme v takové situaci, že už opravdu musíme sáhnout do nemocničních kapacit. Pokud si mám zvolit mezi tím, že budu jezdit 10 kilometrů k lékaři nebo ho nebudu mít vůbec, tak volím nepochybně první variantu,“ uzavírá Bodnár.
Nela Slivková
