Protipandemická opatření, jako bylo zavírání škol a práce z domova, se nejvíce negativně podepsala na rodinách s malými dětmi. Právě ony se tak stávají zranitelnou skupinou, na kterou je do budoucna potřeba směřovat ochranné kroky. Zároveň se ukázalo, že pokud je účinnost a dodržování nezávazných opatření podobná jako u vymáhaných příkazů, měla by se volit dobrovolnost. S poznatky přichází právě zveřejněná zpráva Evropského střediska pro kontrolu nemocí (ECDC) a nadace Eurofound.
Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem dospělých byla významně ovlivněna opatřeními, jako jsou příkazy a doporučení zůstat doma, zavírání jeslí, základních a středních škol a národní doporučení pro práci na dálku, které byly uplatňovány během pandemie covid-19. Ukazuje to studie ECDC a Eurofoundu, která se zaměřila na dopad vybraných nefarmaceutických intervencí na rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem dospělých z EU ve 27 členských státech v době od března 2020 do května 2022.
„Ukázalo se, že spojení mezi těmito intervencemi a slaďováním pracovního a soukromého života dospělých v EU se v jednotlivých skupinách liší. Například lidé, kteří žijí s malými dětmi, více trpěli pobytem doma a zavíráním škol, zatímco méně těžili z práce na dálku. Zároveň lidé mladší 35 let, lidé žijící bez dětí, na venkově nebo v severních zemích EU vnímali pozitivní dopad práce na dálku na rovnováhu mezi soukromým a profesním životem, a to s omezenými nebo nesignifikantními negativními dopady,“ uvádí ECDC.
Studie také ukazuje, že uzavření vzdělávacích zařízení a práce na dálku zmenšily tlak práce na osobní a rodinný život snížením pracovní doby a únavy z práce. Zároveň ale některá opatření, zejména pobyt doma a práce na dálku, zvýšila sklon lidí obávat se práce mimo pracovní dobu a v některých případech snížila kvůli rodinným povinnostem jejich koncentraci na práci a vyhrazenou pracovní dobu.
„Výsledky studie se zdají být alarmující, protože předchozí výzkum Toffoluttiho a kol. naznačuje, že lidé žijící s dětmi do 12 let a mezi 35 a 49 lety zažívali nižší úroveň duševní pohody už před pandemií. V důsledku toho mohla prováděná opatření zvětšit některé již dříve existující problémy, pokud jde o kvalitu života. Způsob, jakým byly tyto a další skupiny obyvatelstva neúměrně a negativně ovlivněny, podtrhává nutnost najít cesty, jak lépe vyvážit zátěž, kterou opatření způsobují,“ uvádí se ve studii.
Pokud tak například dojde k rozhodnutí o uzavření vzdělávacích institucí, měla by být studentům nabídnuta možnost, která jim umožní pokračovat ve studiu. Rodičům, kteří se nemohou o své děti v pracovní době postarat, by pak měla být nabídnuta řešení, jak předejít negativnímu a někdy nenapravitelnému dopadu na jejich pracovní výkon.
Poučení i pro klidné časy
Zpráva také poskytuje politikům, zdravotnickým pracovníkům a vědecké komunitě poznatky, které se hodí právě nyní, ve fázi, kdy se v mnoha zemích aktualizují plány připravenosti na pandemii. Podle ní by tak současné výzkumné úsilí by mělo být rozšířeno, aby bylo možné zhodnotit společenský vliv opatření reagujících na pandemii a rozpoznat jejich dlouhodobé dopady na různé skupiny obyvatelstva. Nezávazná opatření by také při pandemii měla být upřednostňována před právně vymáhanými příkazy, pokud jsou účinnost a dodržování těchto dvou různých přístupů podobné.
„Při provádění opatření by měla být posílena podpora zasažených skupin obyvatelstva, aby se zmírnily negativní dopady některých kroků. Při plánování implementace opatření na úrovni populace by měl být zvážen jejich celkový dopad na komunitu a na zranitelné skupiny. Měla by také být navázána spolupráce mezi orgány veřejného zdraví, behaviorálními vědci a politiky, aby bylo možné rychle zahájit operativní výzkumné činnosti, když nastane krize,“ vypočítává ECDC.
V neposlední řadě pak je na místě zaměřit se na pozitivní dopady, které studie vypozorovala, protože je díky nim možné lépe vybalancovat rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem také v „době klidu“.
-mk-
