O rozšiřujících se úhradách a stoupajících nákladech na léčbu diabetologických pacientů promluvil na sympoziu Zdravotnického deníku na téma Ekonomika a management diabetologie Pavel Mlynář, vedoucí samostatného oddělení léčiv a zdravotnických prostředků České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP). Za selhání tuzemského zdravotnictví považuje nízkou motivaci Čechů podílet se na systému péče o své zdraví. Aby byla prevence efektivní, je podle něj nezbytné vtáhnout pacienta ‚do hry‘. Mlynář mluvil i o dostupnosti diabetologické péče a o preskripčních omezeních u praktických lékařů.
Ve svém vystoupení na sympoziu upozornil Mlynář na to, že náklady na léčbu diabetiků sice stoupají dlouhodobě, ale v roce 2022 stoupaly ve srovnání s předchozími roky ještě rychleji. Podle něj je to do značné míry dáno tím, že u gliflozinů (moderní léčiva, která mají krom antidiabetických účinků pozitivní vliv i na pacienty s dalšími závažnými zdravotními komplikacemi – pozn. red.) se v posledním období rozšiřovaly podmínky úhrady. „A to jak pro indikaci chronického srdečního selhání, tak pro indikaci chronického onemocnění ledvin. Obě tyto indikace mají masivní potenciál dopadu do rozpočtu a na počet léčených pacientů,“ vysvětlil Mlynář.
Připomněl také, že tuzemští diabetičtí pacienti, jejichž počet stoupá, procházejí komplexní péčí zdravotnického systému, což představuje další náklady. „O takového pacienta pečuje ambulantní diabetolog, praktický lékař, obezitolog, výživový poradce, endokrinolog, podologická ambulance a další specialisté,“ vyjmenoval vedoucí samostatného oddělení léčiv a zdravotnických prostředků ČPZP.
Prevence: Vtáhněme pojištěnce do hry
V souvislosti s narůstajícími náklady zmínil Mlynář téma, které považuje za systémové selhání tuzemského zdravotnictví. „V České republice máme systém nastavený takovým způsobem, že občan, který zdravě jí, sportuje, chodí pravidelně na preventivní prohlídky a dbá o svoje zdraví, na systému finančně participuje úplně stejně jako občan, který nic z toho nedělá. A motivace lidí podílet se na systému péče o své zdraví do míry, kterou mohou ovlivnit, je u nás velmi nízká. Osobně to považuji za chybu systému,“ řekl Mlynář, podle něhož je na místě mluvit o zvýšení odpovědnosti pojištěnců za vlastní zdraví.
„Aby pojišťovny měly prostředky na to, že budou hradit inovativní léčbu a alokovat prostředky na prevenci, potřebují k tomu stálý a predikovatelný příjem,“ uvedl Mlynář. A dodal: „Navyšuje se počet léčených diabetologických pacientů, tak i náklady, které na tyto pacienty alokujeme. A primárním prostředkem na to, jak řídit tyto náklady na počet léčených pacientů, je prevence. A aby byla prevence efektivní, musíme ‚do hry‘ vtáhnout pacienta.“
V této souvislosti také zmínil, že programové prohlášení současné vlády obsahuje formulaci: „Zaměříme se na finanční motivaci zdravotních pojišťoven, poskytovatelů zdravotních služeb a pacientů v oblasti prevence.“
Delegovaná preskripce bez většího využití
V dostupnosti diabetologické péče jsou na tom podle Mlynáře tuzemští pacienti poměrně dobře, v čemž se shodl se svým předřečníkem Janem Bodnárem z VZP. „Do 45 minut dojezdu od svého bydliště má občan k dispozici svého diabetologa – a to tedy nemluvím o péči, která může být poskytována ze strany praktického lékaře,“ uvedl Mlynář. V celé České republice podle něj zdravotní pojišťovny neregistrují region, kde by pacient k smluvnímu diabetologovi nedojel.
O preskripčních omezeních u praktických lékařů, jednom ze zásadních témat celého sympozia Ekonomika a management diabetologie, hovořil ve svém vystoupení i Mlynář. „Protože je často nehumorné vyznat se v džungli nastavení preskripčních omezení a podmínek úhrady jednotlivých léčiv, připravil jsem si přehled z červnového číselníku – u ATC skupiny A10 – a ze všech účinných látek nebo jejich kombinací, tedy ze 43, jich nemůže praktický lékař předepsat 14. Může je předepsat buď samostatně, nebo na základě delegované preskripce,“ řekl Mlynář.
A upozornil na to, že delegovaná preskripce je institut péče, který v České republice není příliš využívaný. „Když jsem si před časem dělal přehled všech léčivých přípravků, které lze v rámci delegované preskripce předepsat, zjistil jsem, že těch, které tak skutečně předepsány jsou, je jen okolo pěti procent,“ uzavřel Pavel Mlynář.
Jakub Němec
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu sympozia patří generálnímu partnerovi Eli Lilly a partnerům Roche, Medtronic, Novo Nordisk, Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra a Sprinx.
