Příští čtyři roky povede Českou onkologickou společnost (ČOS) přednosta Kliniky komplexní onkologické péče Masarykova onkologického ústavu v Brně docent Igor Kiss, který v předsednické roli vystřídal docentku Janu Prausovou. V rozhovoru, který poskytl Zdravotnickému deníku, popisuje, na zlepšení kterých oblastí onkologie se chce jako předseda zaměřit, jak obor zatraktivnit pro mladé lékaře nebo jak zajistit dostupnost indikačních komisí pro všechny onkologické pacienty. Popsal také to, jak vnímá zásadní aspekty decentralizace onkologické péče a jak se staví k možnosti rozšíření stávajících screeningových programů.
Jak vidíte současný stav tuzemské onkologie, v čem spatřujete její nejsilnější stránky?
Mezi nejsilnější stránky řadím to, že máme kvalifikované odborníky. Česká republika má dlouhou tradici ve výzkumu a léčbě rakoviny. Existuje zde řada kvalifikovaných a zkušených odborníků, kteří se specializují na onkologii a přinášejí vysokou úroveň péče pacientům.
Tuzemská onkologie má také přístup k moderním technologiím a modernímu vybavení, které přináší významné přínosy při diagnostice a léčbě rakoviny. Pokrok v oblasti radioterapie, chirurgie a systémové léčby umožňuje lékařům poskytovat pacientům účinnější a přesnější péči.
Naší silnou stránkou je i oblast mezinárodní spolupráce a výzkumu. Česká republika se zapojuje do mezinárodních výzkumných projektů a spolupracuje s renomovanými institucemi v oblasti onkologie. Tato spolupráce přináší možnost sdílení nejnovějších poznatků a přístupu k nejnovějším léčebným metodám.
A jaké jsou podle vás naopak nejslabší stránky tuzemské onkologie, které byste chtěl z pozice předsedy České onkologické společnosti posunout vpřed?
Mezi ně patří kapacita a personál. Vysoká poptávka po onkologické péči a rostoucí počet pacientů s rakovinou může klást nároky na kapacitu a dostupnost specialistů v oboru. Nedostatek personálu může mít negativní vliv na čekací doby a kvalitu péče.
Oblastí, na kterou bych se chtěl soustředit, je i prevence a screening. Prevence a včasná diagnostika jsou klíčovými faktory v boji proti rakovině. Větší důraz by mohl být kladen na prevenci rakoviny a osvětu veřejnosti o důležitosti screeningových programů, které mohou pomoci odhalit rakovinu v raných stadiích.
Klíčovou oblastí je i vzájemná spolupráce na akademických klinických studiích.
připravují se podmínky pro možnost aplikace systémové léčby, dosud vázané na komplexní centra, v centrech regionálních.
Mezi onkology stále silněji zaznívá, že by mělo dojít k decentralizaci onkologické péče a k většímu zapojení regionálních center, ostatně i vy jste to zmínil ve svém předvolebním programu. Jsou ale podle vás regionální centra na tuto změnu odborně a personálně připravena?
Při plánování decentralizace onkologické péče je důležité zohlednit několik faktorů. Odborná a personální připravenost regionálních center je jedním z klíčových hledisek. Regionální centra by měla mít dostatečný počet kvalifikovaných odborníků, včetně onkologů, chirurgů, radiologů a dalších specializovaných zdravotnických profesionálů, kteří jsou schopni poskytovat komplexní onkologickou péči. A zatím se nedá říct, že by to bylo naprosto připraveno.
Každopádně mohou existovat velké individuální rozdíly mezi jednotlivými regionálními centry (ROS), hlavně v personálním zajištění. Vzhledem k tomu, že nejlépe tuto situaci znají zástupci jednotlivých komplexních onkologických centrech (KOC), je naprosto zásadní, aby poskytování onkologické péče v regionálním centru probíhalo ve spolupráci a až téměř se supervizí příslušného KOC. Mezioborová indikační komise by měla být dostupná pro pacienty z ROS stejně jako pro pacienty z KOC. Již v současné době se připravují podmínky pro možnost aplikace například systémové léčby, dosud vázané na komplexní centra, v centrech regionálních, tedy v místě bydliště pacienta. V případě centrové léčby provádí indikaci mezioborová komise v KOC, kde kromě standardních možností léčby, odborníci pro danou diagnózu zvažují i možnost zapojení pacientů do klinického výzkumu.
Důležitým aspektem je dostatečné vybavení regionálních center moderními technologiemi pro diagnostiku, léčbu a sledování pacientů s rakovinou. Personální a technologická infrastruktura je nezbytná pro poskytování kvalitní a bezpečné péče. Pro hodnocení připravenosti regionálních center na decentralizaci onkologické péče je třeba provést podrobnou analýzu jejich zdrojů, infrastruktury, personálu a kompetencí. Tato analýza by měla zahrnovat i potřeby a specifika jednotlivých regionů. Na základě těchto informací lze identifikovat případné nedostatky a navrhnout opatření, která by mohla zlepšit připravenost regionálních center a umožnit úspěšnou implementaci decentralizace onkologické péče.
Ve svém volebním programu jste zmiňoval zajištění dostupnosti indikačních komisí pro všechny onkologické pacienty, včetně pacientů okresních onkologických pracovišť. V jakém časovém horizontu je podle vás takový krok kapacitně proveditelný?
Časový horizont může být místně ovlivněn různými faktory, včetně finančních, personálních a organizačních možností, a proto je nyní jeho přesné stanovení – bez znalosti aktuálních podmínek a zdrojů – obtížné. Nicméně, lze předpokládat, že realizace tohoto kroku by vyžadovala postupné navýšení personálu a kapacitního vybavení jednotlivých regionálních pracovišť, spolu s rozvojem potřebných systémů pro koordinaci a komunikaci mezi indikačními komisemi.
Je důležité brát v úvahu, že rozšiřování a zajištění dostupnosti indikačních komisí je komplexní proces, který vyžaduje nejen finanční investice, ale také plánování a koordinaci s dalšími odbornými a správními subjekty.
Mentoringové programy a příležitosti pro setkání s kapacitami v oboru mohou pomoci mladým lékařům nalézt inspiraci.
V programu jste zmínil i prohlubování mezioborové spolupráce. S jakými obory by měla být navazována ta nejužší?
Prohlubování mezioborové spolupráce je klíčovým prvkem v onkologické péči, protože rakovina je komplexní onemocnění, které vyžaduje multidisciplinární přístup. Spolupráce mezi různými obory umožňuje lékařům a specialistům poskytovat komplexní a individualizovanou péči pacientům.
Existuje několik oborů, s nimiž by měla být udržována nejužší spolupráce v rámci klinické onkologie – jako radioterapie, chirurgické obory, včetně urologie a gynekologie, dále plicní, gastroenterologie, radiologie, genetika a patologie. Přestože hematoonkologie a dětská onkologie jsou vnímány samostatně, musíme úzce spolupracovat i s nimi.
Mladí lékaři se do oboru onkologie dnes příliš nehrnou. Co by podle vás mohlo zvýšit jejich motivaci věnovat se profesně právě tomuto oboru?
Zvýšení motivace mladých lékařů k věnování se oboru onkologie může být komplexní výzvou, kterou je třeba řešit z několika perspektiv. Lze uvést několik faktorů, které by mohly zvýšit motivaci mladých lékařů k práci v oboru onkologie. Pro mladé lékaře může být motivující přítomnost úspěšných odborníků v oboru onkologie v rámci vzdělávání. Mentoringové programy a příležitosti pro setkání s kapacitami v oboru mohou pomoci mladým lékařům nalézt inspiraci a vytvořit si představu o možnostech a úspěších v této oblasti.
Pomoci může také specializované vzdělávání a odborný rozvoj. Poskytnutí dostatečných příležitostí k specializaci a odbornému rozvoji v oboru onkologie může mladým lékařům poskytnout větší jistotu a motivaci. To může zahrnovat přístup ke kvalitnímu odbornému vzdělávání, průběžným konferencím a školením a možnostem zapojení se do výzkumu a klinických studií.
Pro zvýšení motivace mladých lékařů je klíčové také poskytnutí podpory a příznivého pracovního prostředí. To zahrnuje mentorství, dobré vedení, dobrou komunikaci a pracovní podmínky, které umožňují rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem. Podpora duševního zdraví a vytvoření systémů, které minimalizují vyhoření, jsou také důležité.
Faktorem, který rovněž ovlivňuje motivaci mladých lékařů, je i spravedlivé a motivující finanční ohodnocení. Zároveň je důležité nabídnout možnosti profesního růstu a pokročení v kariéře v oboru onkologie.
větší propagace screeningových programů by nebyla od věci.
Rezonujícím tématem české onkologie se v posledních letech staly i screeningová vyšetření. Jsou podle vás současná tři plošná šetření – na rakovinu děložního hrdla, prsu a kolorekta – v míře, v jaké dnes běží, dostatečná? Pokud nějaký screening přidávat, který?
Osobně si myslím, že větší propagace screeningových programů by nebyla od věci. Účast v těchto programech se pohybuje kolem 35 až 60 procent z cílové populace. Z toho jasně vyplývá prostor na zlepšení. Že je screening efektivní, můžeme demonstrovat na příkladu epidemiologických dat kolorektálního karcinomu, kde se ukazují velmi pozitivní trendy. Úmrtnost na kolorektální karcinom dlouhodobě klesá, v poslední dekádě sledujeme její pokles o téměř 25 procent. Podobný trend sledujeme i u incidence kolorektálního karcinomu, kde v poslední dekádě pozorujeme pokles o více než 25 procent. V mezinárodním srovnání dat dosahuje Česká republika velmi dobrých výsledků, a to zejména s ohledem na pokles úmrtnosti.
Screening karcinomu plic probíhá v pilotním projektu, na jeho výsledky si musíme počkat. Nicméně karcinom plic je nejčastějším nádorem, na který se v České republice umírá. Naprostá většina pacientů přichází s již pokročilým nebo metastatickým onemocněním. Více než pět let přežívá jen zhruba 10 procent z nich. Pokud je totiž onemocnění zjištěno v prvním klinickém stádiu, pak se pěti a více let bez rakoviny dožívá téměř 70 procent pacientů.
Z dalších kandidátů je to screening karcinomu pankreatu u vysoce rizikových pacientů, který již v pilotní klinické studii testujeme druhým rokem v Masarykově onkologickém ústavu, nebo program časné detekce karcinomu prostaty. Realizovatelnost a benefit těchto programů musí být před jejich uvedením do klinické praxe potvrzen v rámci pilotních projektů i v České republice, podobně jako se nyní děje u karcinomu plic.
A má podle vás smysl ještě zintenzivnit kampaně současných tří screeningových programů? Může to na vyšetřovny reálně přivést více lidí?
Myslím si, že ano.
Ve volbách předsedy jste nad svým protikandidátem – profesorem Melicharem – vyhrál o jediný hlas. Věříte, že výbor bude ve svém volebním období fungovat pozitivně a konstruktivně a těsná volba předsedy nevytvoří mezi jeho členy napětí?
Fungování výboru závisí na mnoha faktorech, včetně osobních vztahů, komunikačních schopnostech, schopnosti spolupracovat a pracovat jako tým a přístupu jednotlivých členů k dosahování společných cílů. Také je důležité mít ve výboru transparentní procesy a mechanismy pro řešení případných konfliktů. Myslím si, že vše uvedené výbor splňuje, proto nevidím jediný důvod, proč by neměl v mém období fungovat konstruktivně a věřím v pozitivní náladu během jednání, ale i v jakékoli další činnosti členů výboru.
Jak probíhá předání žezla mezi předsedy odborné společnosti? Mluvil jste po svém zvolení se svou předchůdkyní, docentkou Prausovou, nebo se plánujete setkat? Budete s ní ve svém funkčním období nějak spolupracovat?
Vzhledem k tomu, že paní docentka nebyla zvolena do nového výboru, rozloučili jsme se s ní a poděkovali jí na konci jejího předsednictví. A již tehdy jsem s ní osobně hovořil. Převzali jsme od ní pozvánky k již naplánovaným jednáním, ke kterým byla přizvána z titulu své předchozí funkce. Některých těchto jednání jsem se již účastnil, na některé jsme se domluvili v rámci výboru ČOS a nominovali další zástupce výboru.
I v budoucnu budu rád s paní docentkou spolupracovat jako se všemi ostatními členy odborné společnosti.
Jakub Němec
