Průměrná délka služby lékaře v Česku je podle průzkumu mezi mladými lékaři 26 hodin, a to i přesto, že délka směny delší než 12 hodin je protizákonná. Je vůbec reálné mezi enormními přesčasy, pracovním nátlakem a povinným vzděláváním nalézt rovnováhu pro pracovní i osobní život? „Jsme si vědomi toho, čím si prošla starší generace lékařů, a to je přesně ten důvod, proč to chceme jinak,“ uvedl na tiskové konferenci České lékařské komory předseda Sekce mladých lékařů ČLK Jan Přáda.
Po ukončení náročného šestiletého medicínského studia nastupuje lékař v Česku do prostředí, kde je normální pracovat 60 i více hodin týdně, a to včetně nocí, víkendů a svátků. Do toho se musí odborně vzdělávat, absolvovat stáže, kurzy a atestační zkoušku. Mnoho času na osobní život už nezbývá, přesto mladí lékaři usilují o skloubení pracovního života s rodinným, o občasné vídání se s přáteli a provozování koníčků, zkrátka o „obvyklý“ život. „Normální je pracovat 40 hodin týdně a sloužit legální přesčasy. Je v pět hodin ráno po probdělé noci ideální čas na to se něco učit?“ krčil rameny Přáda.
Podle průzkumu zůstává po službě celý následující den v práci 27 procent lékařů, pouze polovina z nich odchází ráno z práce domů. Průměrný počet přesčasů je 77 hodin měsíčně. „Asi nikdo z nás by nesednul do letadla, kdyby věděl, že pilot je na nohou už 25 hodin. Ale to, že vám někdo odečítá vyšetření í z magnetické rezonance nebo operuje srdeční chlopeň, to se děje běžně,“ kriticky poukázal na přetížení lékařů Přáda.
Chceme motivaci, ale přichází penalizace, stěžují si lékaři
„Nástupní plat lékaře po šestiletém studiu je v Česku zhruba 39 tisíc korun, což pro nás opravdu není motivující. Atestovaný lékař má pak zhruba 50 tisíc korun hrubého. Vzhledem k tomu, že došlo k navýšení platové třídy po zkoušce po kmeni, což je taková „malá“ atestace, lidé se v ten moment dostali po kmenové zkoušce do stejné platové třídy jako lidé s atestací. Vznikla tak bizarní situace, kdy má nadřízený stejný plat jako podřízený a lidé, kteří mají kmenovou zkoušku, nejsou motivováni dodělat si atestaci,“ vysvětlil Přáda.
Každý rok odchází z Česka do zahraničí 15 až 20 procent absolventů lékařských fakult. Zhruba stejné procento lékařů ze zahraničí přicházelo také k nám – ještě donedávna drtivou většinu z nich představovali lékaři ze Slovenska, kteří byli motivováni lepšími platy a pracovními podmínkami v Česku. Od 1. ledna letošního roku se však platy lékařů na Slovensku skokově navýšily. „Absolvent bez atestace má o 10 až 15 procent vyšší plat než v Česku. Po atestaci je to pak o 40 až 50 procent,“ uvedl Přáda a dodal, že je zapotřebí české studenty motivovat k medicíně už na středních školách.
Reforma specializačního vzdělávání
V neposlední řadě Přáda vytyčil problémy ve specializačním vzdělávání lékařů – neustálé změny, absence kontroly i přemíra administrativních úkonů, na což poukazoval ve svém průzkumu také lékař Petr Michenka (více si můžete přečíst zde). S usnadněním specializačního vzdělávání by měl pomoci nový informační systém, který Zdravotnickému deníku v rozhovoru představila ředitelka IPVZ Irena Maříková.
Podle Přády v Česku chybí zastřešující orgán, který by shromažďoval všechna data o studentech medicíny. „Víme, kolik mediků opouští náš vzdělávací systém nebo kolik lidí se zapíše do ČLK. Co už ale víme s obtížemi, jsou počty lidí zapsaných do jednotlivých vzdělávacích oborů a počty těch, kteří atestují. Svoje data mají lékařské fakulty, IPVZ, MZ i ČLK, ale tyto počty se často liší i o desítky procent,“ uvedl.
České zdravotnictví se podle předsedy Sekce mladých lékařů musí lépe přizpůsobit také vzrůstající feminizaci a vytvořit tak adekvátní podmínky k práci pro mladé lékařky, které chtějí skloubit s prací také péči o děti. „Dvě třetiny našich absolventů jsou ženy. Musíme se zabývat možností brzkého návratu lékařek do práce. Ony často chtějí, ale nebývá jim to umožněno, protože nejsou dostupné jesle a školky nebo v práci nedostanou možnost částečných úvazků,“ dodal na závěr.
Mohlo by vás zajímat
Problematické flexibilitě žen v pracovním životě během mateřství se Zdravotnický deník věnoval na jednom z kulatých stolů. Více si můžete přečíst zde.
Nela Slivková
