Průzkum trhu zatím většina tuzemských nemocnic při nákupech léků nevyužívá. Jde přitom o klíč k úspěchu při zadávání veřejných zakázek. V praxi se zadavatelé potýkají i s tím, jak naložit s končící patentovou ochranou léků či jak správně nastavit kvalifikační a hodnoticí kritéria. Na tyto a další otázky hledali odpovědi také experti v diskusi u kulatého stolu Zdravotnického deníku na téma Veřejné zakázky a nákup léčiv.
Experti se v diskusi shodli, že průzkum trhu hraje při veřejném nakupování naprosto zásadní roli. „Pokud nemocnice přistupují k procesu veřejného nakupování s pečlivostí, dělají důslednou přípravu a průzkum trhu, tak vlastní administrace není tak zdlouhavá, takže ve výsledku ušetří čas i pracovní sílu. Je ale pravda, že tak postupuje jen málo nemocnic,“ řekl obchodní náměstek FN Olomouc Čeněk Merta.
O složitosti problematiky veřejného nakupování mluvil u kulatého stolu i ředitel České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filip Vrubel. „Samotné zadávací řízení je jen určitá část celého procesu nákupu léků. I v ní spatřujeme příležitosti, jak některé věci zlepšit. Důležité je ale mluvit i o začátku procesu – o průzkumu trhu nebo o správném definování předmětu veřejné zakázky a potenciálních dodavatelů,“ řekl Vrubel. A potvrdil zkušenost z praxe, že průzkum trhu stále ještě značná část nemocnic vůbec nedělá, přitom je klíčový pro úspěch celého procesu.
Končící patentová ochrana zakázky nebrzdí
Cílem průzkumu trhu je identifikovat možné dodavatele, ale i možné produkty, které lze nakoupit pro naplnění potřeby dané nemocnice, což nesouvisí jen se zaměnitelností, ale i s tím, jaké produkty na trhu jsou a v nejbližší době budou. „Souvisí to s problematikou ukončování platnosti patentové ochrany a exkluzivity. Situace je velmi nepřehledná, vyznat se v ní mají problém úřady i sami dodavatelé, natož pak zadavatelé, kteří musí pracovat jen s tím, co zjistí na trhu. A pokud například u některého léku končí patentová ochrana v červnu, ale nemocnice musí začít molekulu soutěžit už v lednu, je otázkou, jak k tomu přistupovat,“ uvedl Vrubel.
Své bohaté zkušenosti z praxe přidala i vedoucí Nemocniční lékárny Fakultní nemocnice Brno Šárka Kozáková: „V praxi to vypadá tak, že vyprší patent, máme veřejnou zakázku, oslovím toho, kdo ji vyhrál, zda může jít na nabídkovou cenu vzešlou z nového průzkumu trhu. Pokud ten, kdo veřejnou zakázku vyhrál, může jít na nabídkovou cenu, zakázka pokračuje. Pokud nemůže, vypíšeme veřejnou zakázku novou tak, aby se do ní vešlo co nejširší portfolio. Mezitím běží stávající zakázka. Až vysoutěžíme původní zakázku ukončíme a začíná zakázka nová.“
Takový postup označil za správný předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) Petr Mlsna. „Zakázkový zákon vám skutečně říká jedinou limitující podmínku – nesmíte soutěžit na totéž plnění dvě zakázky paralelně. Takže v situaci, kdy máte vysoutěženého dodavatele, a zjistíte, že skončila patentová ochrana, můžete vypsat novou veřejnou zakázku na tu léčivou látku, která už patentové ochraně nepodléhá. Jestli to učiníte klasickými zakázkami, které půjdou za sebou, nebo tím, že přiberete nového dodavatele do dynamického nákupního systému, to už je na každé nemocnici. Zákon umožňuje oboje,“ řekl Mlsna.
Situace má ale i jiné řešení. Pokud nemocnice z průzkumu trhu ověří, že v blízké době dojde k uplynutí patentu a rozšíření palety dostupných alternativ a zároveň nemůže čekat, až k tomu dojde, má plánovat smluvní vztah s dosavadním dodavatelem třeba jen na rok a v mezičase připravovat novou zakázku, která do roka zohlední právě chystaný vstup zaměnitelných alternativ na trh. Je to mnohem transparentnější pro všechny – pro stávajícího dodavatele i pro budoucí konkurenty. Zejména v poslední době hovoří farmaceutické firmy často o tom, že předvídatelnost objednávek a trvání smluvních vztahů s nemocnicemi je jedním z důležitých faktorů, které přispívají ke stabilitě dodávek jejich léků na trh.
Tvrdé síto kvalifikačních kritérií
V diskusi u kulatého stolu Zdravotnického deníku odborníci mluvili i o potřebě vícekriteriálního hodnocení veřejných zakázek, přesněji řečeno o tom, aby jediným kritériem nebyla jen cena. „Náš úřad roky bojoval se zadavateli a říkal jim, aby nesoutěžili na cenu. Je mýtus, že zákon říká, že je nutné vysoutěžit to, co je nejlevnější. A netýká se to jen zdravotnictví, platí to u všech komodit soutěžených přes zakázkový zákon. Z hlediska našeho úřadu tedy není cena rozhodující,“ řekl Mlsna.
„Kvalifikační kritéria jsou tvrdé síto. Řeknete, že se vám může do soutěže přihlásit jen ten, kdo splní uvedené konkrétní podmínky. Kvalifikační kritéria by se ale měla používat s mírou a s rozumem. Tedy do té míry, kdy bráníte tomu, aby se vám jako dodavatel léků nepřihlásila garážová firma,“ řekl Mlsna.
Pokud ÚOHS průzkumem trhu a oslovováním různých zadavatelů zjistí, že jsou kritéria nastavena příliš přísně tak, že výsledkem je zdánlivá soutěž jen s jediným nebo dvěma potenciálními dodavateli, vyhodnotí, že došlo k porušení zákona. „Pak musíme danou zakázku zrušit,“ upřesnil předseda úřadu Mlsna. A dodal, že se takové podmínky netýkají jen léčiv, ale třeba i zdravotnických informačních systémů.
Krom kritérií kvalifikačních jsou ve veřejných zakázkách uplatňována i kritéria hodnoticí, mezi něž krom ceny patří třeba vlastnosti produktu, jako jsou preferovaná velikost balení, forma (tablety/sirup), dávkovací schéma nebo určitý typ aplikátoru, jehly či pera. „Pokud si hodnoticí kritéria nastavíte široce, musí mít svou odůvodněnost potřebám zadavatele. Nemůže to být jen tak, že se momentálně rozhodnete, že chcete balení po padesáti tabletách, aniž by ho kdokoli dodával, případně ho dodává jediná firma,“ upozornil Mlsna.
ÚOHS je podle Mlsny u hodnoticích kritérií obecně benevolentnější než u kvalifikačních: „Do hodnoticích kritérií zasahujeme výjimečně. Jen v případě, že vidíme zjevný exces, tedy pokud nám není zadavatel absolutně schopen vysvětlit, proč nějaké hodnoticí kritérium stanovil. Naopak u kvalifikačních kritérií jsme a budeme přísní, protože tam může jít přímo o vyloučení spravedlivé hospodářské soutěže.“
Křehká hranice veřejného zájmu
Ředitel ČAFF Vrubel zmínil, že podle něj lze hodnoticí kritéria rozdělit do dvou kategorií. „V té první jsou kritéria hodnotící vlastnosti produktu či služby a související s přínosem pro pacienta či zdravotnické zařízení. Nastavení takových kritérií bývá snazší a v řadě případů se tak již dnes děje. Pak se ale setkáváme s kategorií druhou, která je mnohem složitější – s hodnoticími kritérii, u nichž není přímá hodnota a efekt pro konkrétního zadavatele, ale jde o veřejný společenský zájem. A s touto kategorií je větší problém,“ uvedl Vrubel. A doplnil. „Jsou dostupnost léčiv, zásoba na trhu, odolnost dodavatelského řetězce, výroba v EU a podobně hodnotami odůvodnitelnými v kontextu konkrétního zadavatele? Pokud ne, pak je tu něco špatně. Pak zde logicky v procesu veřejného nakupování chybí mechanismy, které by tyto společensky důležité hodnoty uměly zohlednit. Protože se asi všichni dokážeme shodnout, že nějakou konkrétní okolnost pojící se ke způsobu výroby či dodávkám léčiv je potřeba podpořit, ale chybí nám v režimu veřejných zakázek mechanismus, jak to podpořit.“
Podle Vrubla mohou vhodně užitá hodnoticí kritéria pomoci například zkrátit dlouhé dodavatelské řetězce, které způsobují výpadky, protože jsou dvě třetiny látek pro EU vyráběné v Asii. „Pokud například v hodnoticím kritériu v tendrech bude, že výroba finálního produktu nebo API v Evropě bude bonifikována třeba deseti procenty, už to je důležitá, byť stále nepřímá subvence podporující výrobu v Evropě. V Česku ale tímhle směrem zatím nejsme schopni jít, protože vždy ztroskotáme na definici toho, co je oprávněný a odůvodnitelný zájem z pohledu zadavatele,“ řekl.
„Hodnoticí kritéria by především měla omezit rizika na straně zadavatele. A v jeho zájmu jednoznačně je, aby měl zajištěné dodávky,“ doplnil Čeněk Merta. Proto je podle něj zájem, aby se více léčiv vyrábělo v Evropě, nejen veřejný.
Účastníci kulatého stolu se shodli, že pomoc s prosazením celospolečenského zájmu do konkrétních veřejných zakázek musí poskytnout stát, zejména ministerstvo zdravotnictví jako gestor dostupnosti léků na českém trhu a zároveň zřizovatel přímo řízených nemocnic, které tvoří páteř českého zdravotnictví.
Jakub Němec
