Infektolog Milan Trojánek se po deseti letech práce na Klinice infekčních nemocí ve Fakultní nemocnici Bulovka loni v září přesunul do ještě větší pražské fakultní nemocnice – do Motola, kde se v pouhých 35 letech stal dosud nejmladším přednostou. Kliniku infekčních nemocí a cestovní medicíny buduje od píky a věří, že se stane pracovištěm, které bude českou infektologii posouvat dál. Směr, kterým by se měl podle něj obor vydat, nespočívá ve velkém navyšování lůžkových kapacit, ale ve vytvoření sítě odborníků schopných i v menších nemocnicích poskytovat klinickým lékařům cenné informace při antibiotických konziliích. Zcela klíčová je při tom úzká spolupráce infektologů s klinickými mikrobiology a klinickými farmaceuty, popisuje Trojánek v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
V Motole začínáte od nuly – budujete novou kliniku i nový lékařský tým. Jak velká je to výzva?
Mimořádně velká, ale zároveň poměrně příjemná. V Motole cítím velkou podporu vedení nemocnice, které má o rozvoj naší kliniky zájem a podporuje nás. Skvělé je, že se nám od začátku podařilo vybudovat perspektivní a zároveň mladý tým lékařů. Podařilo se nám získat i velké kapacity v oboru, hodně zásadní je pro nás doktor Marek Štefan, hlavní konziliář, který řídí v celém Motole program antibiotických konzilií u lůžka. A tím, že je náš kolektiv tým mladý, fungující a šikovný, láká i další zájemce o náš obor.
Čím je vaše klinika ve srovnání s jinými infektologickými pracovišti nejvíc specifická?
Už jen tím, že jsme klinika věkově nejmladší, a to i s nejmladším přednostou, nejsme ani úplně tradiční a chtěli bychom být pracovištěm, které bude českou infektologii posouvat dál. Mimořádně nám pomáhá, že jsme součástí velké Fakultní nemocnice v Motole, která má 2200 lůžek. Spektrum pacientů, se kterými naši lékaři přicházejí do kontaktu, je obrovské – od dětské hematoonkologie přes infekce kostí a kloubů nebo infekce v neurochirurgii až po infekce u geriatrických pacientů. Proto si myslím, že má Motol ambici být pracovištěm, kde by se mohlo dařit vychovávat nové odborníky, třeba konziliáře v infekčním lékařství. Vedení nemocnice vnímá, že má náš obor co nabídnout a podporuje nás. A my naopak nemocnici zajišťujeme to, co potřebuje.
Čeho už se vaší klinice půl roku existence podařilo dosáhnout?
V rámci rozvoje naší kliniky si klademe postupné úkoly, na etapy. Loni – v prvním roce její existence – se nám podařilo zavést klíčovou spolupráci s klinickými mikrobiology a farmaceuty. Naším dalším úkolem bylo nastartování ambulantní sféry a očkovacího centra. To by mělo sloužit nejen k samotnému očkování, ale být i nosnou kapacitou pro cestovní medicínu. S tím, že v očkovacím centru poskytujeme i předvýjezdové poradenství, kterým zároveň získáváme potenciální klientelu v pacientech, kteří potřebují konzultovat nějaké své zdravotní potíže po návratu.
Zároveň rozjíždíte i zahraniční stáže.
Jednoho našeho lékaře se skupinou mediků a dva mediky samostatně jsme vyslali do Keni. A v těchto dnech odlétám do Indie ve snaze odstartovat výměnu studentů na stáže s univerzitou v Džajpuru. V rámci měsíční klinické stáže se toho naši studenti v cestovní a tropické medicíně mohou mnoho naučit. A mezi studenty je o takové stáže obrovský zájem, a to nejen mezi těmi, kteří se chtějí v budoucnu profesně věnovat cestovní medicíně. Důvodem určitě není jen jejich touha cestovat za exotikou a jinou kulturou, ale i to, že se mohou setkat s jinými nemocemi, často i zajímavější případy a mají větší šanci se k reálné tropické medicíně dostat – dostat se blíž takovému pacientovi, než je to možné v evropském systému zdravotnictví.
Zatím máte otevřenou jednu lůžkovou stanici s 23 lůžky, avizovali jste ale, že do budoucna počítáte s rozšířením…
Rozšíření je logické vzhledem k tomu, že je Motol jednou z největších nemocnic v Evropě. Logiku by dávalo otevřít ještě jednu lůžkovou stanici, zároveň se snažíme v delším časovém horizontu pracovat na projektu dětské infektologie, i proto že Fakultní nemocnice v Motole poskytuje nejvíce pediatrické péče v zemi. Lůžková kapacita je jistý servis nemocnice. Pokud má pacient nějakou izolační diagnózu a leží na otevřeném lůžkovém oddělení, je to logisticky i kapacitně náročné pro kolegy z jiných oborů. Takže lůžková část naší kliniky rozhodně smysl má. Ale není tím, o co nám jde primárně.
Tím je tedy co?
Podílet se na antibiotických konziliích, pomáhat s diagnostikou a s terapií infekcí na všech lůžkových odděleních v nemocnici. Ukazuje se totiž, že spolupráce infektologů, klinických mikrobiologů a klinických farmaceutů dokáže dlouhodobě péči o pacienty s infekcemi velmi výrazně zlepšit. V zahraničí je takový koncept naprosto běžný, u nás se ještě kombinuje s lůžkovou kapacitou infekčního oddělení.
Pomohla infektologii v tomto ohledu pandemie covidu?
Covid obecně otevřel téma, že infekční lékařství je obor, který má co nabídnout, který má svůj význam a který je důležitý. Ukázal, že není dobrý nápad snižovat počet lůžek infekčních oddělení. V této souvislosti ovšem považuji za naprosto zásadní, aby renesance našeho oboru neproběhla jenom tak, že si řekneme, že potřebujeme více lůžkových infekčních oddělení, ale především tak, že se pokusíme posílit roli infektologů v jednotlivých lůžkových zařízeních. I v běžné okresní nemocnici by měl působit infektolog, který tam bude třeba mít ambulanci a bude schopný udělat konzilium u lůžek a společně s klinickým mikrobiologem a klinickým farmaceutem nastavit antibiotickou terapii u komplikovaných infekcí. Myslím si, že to je cesta, která se před námi otvírá a která podle mne dává smysl.
Lze hledat inspiraci i v zahraničí?
Jednoznačně ano. Na západ od nás nenajdete v nemocnicích nějaké ohromné lůžkové infekční oddělení nebo kliniky s velkou izolační kapacitou. Ale jsou tam velmi dobře vychovaní a vyškolení lékaři, kteří zvládají naprosto excelentně diferenciální diagnostiku infekčních stavů, dokážou velmi dobře interpretovat různé laboratorní výsledky, jsou schopni poradit klinickým lékařům, co s pacientem dělat, jak vést diagnostický postup u nejasných stavů a jak léčit opravdu komplikované infekce. Tihle odborníci jsou nesmírně cenní, protože poskytují klinikům – internistům, kardiologům, chirurgům a lékařům z dalších oborů – opravdu zásadní servis a zároveň mají obrovskou přidanou hodnotu. Tam bychom se chtěli dostat, ale odborníci se musí nejdříve vychovat a vyškolit.
Cítíte, že je v českém zdravotnictví vůle a chuť jít touhle cestou?
Myslím si, že právě covid nám otevřel cestu, pomohla i změna ve vedení odborné společnosti i celkové omlazení lékařů v našem oboru. Už máme i konkrétní příklady z konkrétních nemocnic, kde zjistili, že se jim infektolog a koncept antibiotických konzilií u lůžka hodí. Ty nemocnice pak mají skvělé výsledky. Skvělým příkladem je nemocnice v Kolíně, kde působí doktorka Polívková, má bývalá kolegyně z Bulovky.
Jak dlouho podle vás bude trvat, než v tomto směru plně přejdeme na model užívaný v západní Evropě, který zmiňujete jako náš cíl?
To je záležitost celé jedné generace. Tak zásadní změna vyžaduje generační obměnu a úplně nový přístup k výchově odborníků v infekčním lékařství. Zásadní bude mít v tomto směru kvalitní postgraduální vzdělávání a vytvořit síť kvalitních pracovišť, které budou schopny odborníky vyškolit. To je jedním z úkolů akademických center.
Jako zcela zásadní jste zmínil úzkou spolupráci infektologů s klinickými mikrobiology a kliniskými farmaceuty. V čem je taková spolupráce specifická?
Naprosto zásadní je, aby ani jeden z těchto oborů neměl pocit, že ho některý z dalších dvou oborů ohrožuje. Naprosto nezbytné pro naši spolupráci je, aby mezi námi byla opravdu kvalitní partnerská spolupráce, bez ní to nemůže fungovat. Každý z těch tří oborů má něco vlastního, unikátního, co může nabídnout, a žádný z nich nesmí být upozaděn. A jsem moc rád, že se nám to s kolegy v Motole daří, že se nám povedlo najít fungující mód spolupráce.
A jak vaše spolupráce vypadá konkrétně v praxi při každodenní práci?
Když nás někdo zavolá na konzilium, konzultují naše tři odbornosti společně. Klinický lékař dostane komplexní výsledek konzilia společně vypracovaný třemi pracovišti. Dostane tedy jednoznačnou odpověď za všechny tři odbornosti. Přesně takhle to funguje na západ od nás. Medicína už je dnes tak složitá, že jí nemůže obsáhnout jeden lékař-internista. A my jsme tu, abychom pomohli.
Jakub Němec
