Ministerstvo zdravotnictví si od nich slibovalo zlepšení zdravotnického výzkumu v České republice na úroveň vyspělých zemí Evropské unie, programy na aplikovaný výzkum se však v minulosti staly terčem kritiky Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), neboť podle něj častěji generovaly články a publikace, nikoliv praktické výsledky. Odpovědný resort se tomu ovšem brání tvrzením, že praktický dopad na obor nelze u podpořených projektů hodnotit v krátkodobém horizontu. Zdravotnický deník zjišťoval, jak vlastně aplikovaný výzkum funguje, na základě jakých parametrů jsou projekty schvalovány, či zamítány, a zda ministerstvo vyvodilo z dřívějších kritizovaných programů nějaké závěry.
Aby byl projekt schválen, musí nejdříve projít několikastupňovým prověřovacím procesem. V něm hodnotící panely Vědecké rady Agentury pro zdravotnický výzkum (AZV) zkoumají odbornou i ekonomickou úroveň projektu. Dva členové panelu, tzv. zpravodajové, během toho ke každému návrhu vypracují dva na sobě nezávislé posudky, přičemž je vždy hodnotí na škále od 0 do 100 bodů. V odborném hodnocení sledují řadu parametrů. Posuzuje se mimo jiné schopnost uchazečů a spoluuchazečů řešit projekt s ohledem na technické a institucionální zázemí. Dále se hodnotí odborné schopnosti, přínos navrhovatele a spolunavrhovatele, kvalita a úroveň navrhovaného projektu, jeho cíle, náročnost, originalita, proveditelnost a návrh řešení. Posuzuje se také kvalifikace týmu, výstupy projektu, zahraniční spolupráce a předchozí spolupráce s poskytovatelem. Je zohledněno též dodržování pravidel a splnění povinností vymezených smlouvou o poskytování účelové podpory. „Přihlíží se rovněž k integraci genderové dimenze do obsahu výzkumu a vývoje (př. plán genderové rovnosti, opatření na podporu genderové rovnosti v rámci HR Award apod.,“ sdělilo Zdravotnickému deníku ministerstvo zdravotnictví.
Poučení z krizového vývoje?
V ekonomické stránce věci hodnotitelé posuzují zejména přiměřenost navržených nákladů, míru specifikace a opodstatněnost jednotlivých položek, podíl požadovaných finančních prostředků na celkových navržených uznaných nákladech, splnění požadavků na rozsah a vymezení uznaných nákladů. „U projektů postupujících do druhé fáze posuzování jsou vypracovány další dva externí posudky, jeden zahraniční a jeden tuzemský,“ přibližuje resort další postup. Co se týče poměru mezi počtem žádostí a schválených projektů, ten se podle ministerstva pohybuje kolem dvaceti procent – dotován je tedy přibližně každý pátý projekt.
Ministerstva zdravotnictví jsme se ptali i na další fázi aplikovaného výzkumu, konkrétně na to, zda projekty sleduje průběžně. Právě na absenci průběžného vyhodnocování výzkumů mířila jedna z hlavních výtek NKÚ, které úřad v červnu 2020 vůči ministerstvu vznesl. Nyní nám resort ministra Vlastimila Válka sdělil, že kontrola projektů probíhá každoročně a provádí ji odborný hodnotící panel a Vědecká rada AZV. „O výsledku hodnocení vypracují odborné poradní orgány písemný protokol, který předloží poskytovateli. Jsou-li splněny předpoklady pro pokračování podpory projektu… poskytne poskytovatel finanční prostředky na další rok řešení projektu. Nejsou-li splněny… je poskytovatel oprávněn od smlouvy o poskytnutí podpory odstoupit nebo vydat rozhodnutí o ukončení podpory,“ upřesňuje ministerstvo.
Kontroloři by v rámci průběžného hodnocení měli mít na zřeteli zejména postup prací a jejich soulad s plněním stanovených cílů, zajištění řešení po stránce odborné a personální, využití technického a přístrojového vybavení pořízeného z projektu a v neposlední řadě hospodaření s přidělenými prostředky. Posuzovat mají rovněž „aplikační potenciál již dosažených výsledků a způsob jejich implementace v praxi“.
Horizont šesti let
Na otázku praktického využití aplikovaných zdravotnických výzkumů odpovídá ministerstvo vyhýbavě. Od programů prý nezbytně neočekává „přímý dopad na zdravotnictví“. „Objektivně lze očekávat malé množství výsledků výzkumu, u nichž by bylo reálně možné v okamžiku ukončení řešení projektů přímý dopad do zdravotnictví zaznamenat,“ vyjádřil se pro Zdravotnický deník tiskový obor resortu. Hodnocení efektivity programu a jeho přínosy prý nelze sledovat v krátkodobém horizontu kvantitativně vyčíslenými výstupy. „Optimálně by měly být dopady a přínosy programu, resp. jednotlivých projektů hodnoceny až s odstupem minimálně šesti let. Po této době lze reálně očekávat rozvinutí dopadů, např. následný experimentální vývoj, nezávislé validace směřující k implementaci do zdravotní péče apod., a současně je možné identifikovat projekty a výsledky, které měly nízký či žádný efekt,“ doplňuje resort.
Aplikovaný výzkum je podle ministerstva pouze ranou fází vývoje a tudíž ho nelze záhy po jeho skončení adekvátně vyhodnotit. To je prý také důvod, proč převažující forma výstupů z těchto výzkumů jsou „jen“ odborné publikace. „V souladu s požadavky RVVI jsou v rámci nastavených indikátorů zapracovány též kvalitativní ukazatele, např. právě počet publikací zveřejněných v odborných časopisech,“ vysvětluje ministerstvo.
Stala se tedy Česká republika díky aplikovanému výzkumu na poli vědy a inovací konkurenceschopnější? Ani na to jsme nedostali přímou odpověď. Otázku prý nelze zodpovědět kvůli náročnosti – ne-li nemožnosti – vyhodnotit konkrétní dopady aplikovaného výzkumu na zdravotnický obor. „Objektivně tak není reálné identifikovat přímou vazbu mezi bezprostředními výsledky projektů a aktuální situací či spíše pokroky v léčebných metodách, diagnostice, terapii, prevenci onemocnění atd.,“ uzavírá resort neurčitě. Stojí za to dodat, že odhad výdajů na právě běžící program aplikovaného zdravotnického výzkumu, jenž má trvání od roku 2020 do 2026, činí 6,05 miliardy korun. Stejný rozpočet má mít i výzkum na roky 2024 až 2030, který se v současnosti projednává na vládě.
Filip Krumphanzl
