Lékař nemusí být za humny, stačí, když se k němu bude dát snadno dojet. Investice do dopravní infrastruktury je podle předsedy spolku Mladých lékařů Martina Kočího klíčem k dostupnosti lékařské péče i v odlehlých regionech. Jinak ale zůstává k vyřešení tohoto problému spíše skeptický, a to přesto, že ministerstvo zdravotnictví i zdravotní pojišťovny mají celou řadu programů určených ke zlepšení situace. Kočímu vadí především to, že v tuzemsku chybí ucelená koncepce, která by primární péči postavila zpátky na nohy. Pro Zdravotnický deník se dále zamýšlel například nad tím, jak by měl stát motivovat zejména mladé lékaře k tomu, aby měli zájem působit v regionech se zhoršenou dostupností zdravotnické péče.
„Legitimní odpověď může být i to, že to nejde,“ krčí rameny Kočí. Zdůvodnění poskytuje hned vzápětí: „Typický mladý lékař je se 70procentní pravděpodobností žena (tolik je žen-absolventek). Ta má obyčejně za manžela či partnera vysokoškolsky vzdělaného muže, který velice často pochází z IT oboru. Na místě by tedy bylo ptát se, jak stát může přitáhnout vysokoškolsky vzdělanou dvojici, kdy žena je lékařka a muž je IT specialista, do regionu se zhoršenou dostupností zdravotnické péče.“ Ve vyloučených regionech totiž zpravidla nechybí pouze lékaři, nýbrž i jiné profese a služby a celkově je v nich menší občanská vybavenost. Podle průzkumu, který spolek Mladých lékařů v minulosti provedl, rovněž vyplynulo, že se do těchto lokalit často nechtějí vracet ani absolventi medicíny, kteří z nich pocházejí.
Více míst na fakultách pro české studenty
Jak by se tedy měla situace řešit? První krok lze podle Kočího učinit již na univerzitách. „Je třeba významně zvýšit dotaci na studenty medicíny studující v českém jazyce a požadovat od lékařských fakult, aby uvolnily kapacity dedikované na anglicky studující ve prospěch česky studujících,“ je přesvědčen předseda Mladých lékařů. Zadruhé by byla nutná kompletní reforma systému vzdělávání, nemocniční sítě i odměňování lékařů. „Bohužel tento bod se ukazuje nejsložitější ze všech, protože za 10 let, co se v této oblasti pohybuji, nevidím na patřičných kompetentních místech žádné smysluplné návrhy a posun,“ posteskl si Kočí.
Jako třetí způsob, který by zlepšil dostupnost lékařské péče v zemi, oslovený lékař jmenuje nutné investice do infrastruktury, konkrétně do stavby silniční a vysokorychlostní železniční sítě, která by umožnila transport pacientů do míst, kde lékaři jsou. „Může to být o dost snadnější řešení celého problému,“ míní Kočí. Investice do zlepšení dopravní sítě by však musely být skutečně masivní, a to v řádu stamiliard či rovnou bilionů korun.
Vojtěchův návrh ztroskotal
Ohledně lokalit se zhoršenou dostupností zdravotnické péče a situace mladých lékařů jsme oslovili i ministerstvo zdravotnictví. Resort ministra Vlastimila Válka nás v reakci odkázal na své dotační programy. Mezi ně patří zvýšení podpory rezidenčních míst o výši 820 milionů korun (více jsme psali zde). „V roce 2023 rozdělí ministerstvo pro obor všeobecné praktické lékařství 150 rezidenčních míst, což je dosud nejvíc,“ upřesnila dále Eliška Machová, zástupkyně tiskového mluvčího ministerstva. Co se týče cílené podpory mladých lékařů, zmínila dotační program RM, jenž je určen lékařským školencům, kteří dosud nezískali certifikát o absolvování základního kmene oboru specializačního vzdělávání. „Dotační programy podporují získání prvního certifikátu a první specializované způsobilosti. V obou případech je školencem mladý začínající lékař,“ doplnila Machová.
Personální nedostatek lékařů v regionech se v minulosti snažil řešit i tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch novelou systému rezidenčních míst pro mladé lékaře. V návrhu, který Vojtěch poprvé představil v únoru 2020, lékařům sice slíbil vyšší dotace na taková místa, současně je však podmínil uzavřením tzv. stabilizační smlouvy mezi rezidentem a jeho zaměstnavatelem. Nastoupivší lékař by se tak na místo musel upsat na několik let; pokud by přesto chtěl odejít, hrozila by mu sankce od statisíců až po několik milionů korun – vždy s ohledem na výši přidělené dotace. Vojtěchův návrh se tehdy setkal s velkou vlnou nevole mezi odborníky a zejména pak mladými lékaři, kteří jej vnímali jako snahu o nucenou alokaci. Varovali, že pokud by byla novela schválena, vyhnala by ještě více českých lékařů do zahraničí. Návrh nakonec nebyl ani předložen ke schválení vládě.
Přestože Vojtěchův nápad padl, podle Kočího je jenom otázkou času, než v Česku vznikne podobná iniciativa. Jedním dechem ovšem dodává, že „šance na úspěch takové regulace jsou dosti limitované s ohledem na jinou platnou legislativu. Není moc snadné v demokratickém zřízení donutit jistou profesní skupinu jít pracovat do nechtěné lokality“. Nutno ovšem dodat, že plán někdejšího ministra nebyl o nedobrovolném umísťování, nýbrž o rezidenčních místech s podmínkami.
Jenom peníze nestačí
V řešení problematiky nedostatku lékařů nelze opominout zdravotní pojišťovny. VZP nabízí praktickým lékařům pro dospělé, pediatrům a také stomatologům v lokalitách se zhoršenou dostupností primární zdravotní péče jednorázové bonusy v řádu stovek tisíc korun (psali jsme zde). „Jedná se zejména o lokality, kde VZP například i opakovaně iniciovala výběrová řízení na nové poskytovatele zdravotní péče a zájem ze strany lékařů byl mizivý, resp. nulový. Věříme, že významná finanční pobídka může přilákat do těchto oblastí nové lékaře, kteří zajistí péči o naše klienty,“ řekl tehdy ředitel VZP Zdeněk Kabátek. Kočí uznává, že pojišťovny jsou schopné finančními pobídkami a bonifikacemi situaci ovlivnit, pokud budou vhodně cílené. „Ale s ohledem na výše řečené, může být výsledek jen omezeně úspěšný,“ dodává nedůvěřivě.
Skepse jej neopouští ani při hodnocení celkové situace primární zdravotní péče v Česku. „Na oficiálních místech zcela chybí jakýkoliv koncept organizace zdravotnictví. Jedeme už 30 let takovým pomalým samospádem,“ říká smutně Kočí s tím, že problém vylidňování odlehlejších regionů ve prospěch větších sídel není typický jen pro Českou republiku, nýbrž jde o celoevropský trend.
Filip Krumphanzl
