Nedostatek lékařů na venkově je komplexní problém, který se nedá vyřešit pouze nabídkou zvýšené mzdy. Zejména pro mladé lékaře jsou totiž rozhodující hlavně možnosti pro jejich blízké, a ty v odlehlých regionech mnohdy chybí. Jak problém vyřešit a jak přistupovat k hrozícímu nedostatku praktických lékařů v důsledku demografických změn? Nejen na to jsme se ve Zdravotnickém deníku ptali předsedy spolku Mladých praktiků, Vojtěcha Muchy, podle kterého musí stát jednat rychle. Současně však přiznává, že na některé věci je již pozdě.
Jak by měl stát motivovat zejména mladé lékaře k tomu, aby měli zájem působit v regionech se zhoršenou dostupností zdravotnické péče?
U praktických lékařů v přípravě k atestaci jsme přesně na toto téma dělali průzkum v roce 2018. Z dotazníku jasně vyplynulo, že hlavní motivací k práci na venkově překvapivě není finanční podpora, jak z mnohých stran opakovaně slýcháme. Nejvíce dotazovaných uvedlo jako hlavní faktor zajištění kvalitního pracovního uplatnění pro partnera/partnerku, na druhém místě pak dostupnost kvalitního vzdělání pro své děti. Finance skončily až na třetím místě. Nedostatek lékařů na venkově je tedy komplexním problémem situace českého venkova a tak je třeba jej řešit. Nikoliv jen finanční nabídkou, ale kombinací více motivační faktorů a hlavně řešením situace na venkově obecně. Nyní se nacházíme na kraji propasti a stát si musí rychle vybrat, jestli dobře (což by znamenalo velkou změnu uvažování) motivovat lékaře k práci ve venkovských oblastech, nebo řešit, jak zvýšit mobilitu pacientů tak, aby se dostali i ke vzdálenějším lékařům. Druhou variantu ale považuji za horší, neboť s sebou přináší různé problémy např. s návštěvní službou apod. Současná situace, která venkovské lékaře z mnohých důvodů znevýhodňuje, je již dále neúnosná, neudržitelná a pokud se nic rychle nezmění, čím dál více pacientů zůstane bez kvalitní lékařské péče. Začíná to být vidět hlavně u praktických lékařů pro děti a dorost, kde je podle mého názoru již na řešení dokonce pozdě. Mezeru ve vzdělávání mladých pediatrů, která zde z různých důvodů vznikla, již prostě nedoženeme.
Měly by se ve věci nějak angažovat zdravotní pojišťovny? Pokud ano, jak?
Pojišťovny by se zcela jistě angažovat měly, neboť dostupnost kvalitní péče je jejich hlavním úkolem. Měly by motivovat lékaře k práci i tam, kde to je za současných podmínek nevýhodné. A to nejen finanční motivací, ale například i rozšířením kompetencí daného lékaře. Ať už nasmlouváním širšího spektra výkonů, případně rozvolněním (dle mého názoru nesmyslných) preskripčních omezení a podporováním kvalitní péče (což se zatím děje spíše v náznacích).
Spolek Evropských mladých lékařů nedávno vyjádřil obavy nad tím, že mladým lékařům v některých zemích Evropy údajně hrozí povinné umístění v regionech s nízkou dostupností zdravotnické péče. Máte nějaké signály, že by se něco takového mohlo týkat i lékařů v České republice?
Takové signály naštěstí nemáme. Povinné umisťování lékařů kamkoliv by zcela jistě vedlo k výraznému zhoršení kvality péče. Jakým způsobem by pracovali podobní „nevolníci“? Byl by to návrat k socialistickému fungování „obvoďáků“ od kterého se snažíme již přes 30 let osvobodit a začít využívat systém dobře funkční primární péče. Zcela jistě by to ve výsledku vedlo k odlivu lékařů z oboru všeobecného praktického lékařství, absolutní devalvaci prestiže oboru a snaha o zavedení dobře funkčního systému primární péče by vyšla vniveč. Ze zahraničí ale víme, že dobře funkční systém primární péče je absolutní nezbytností pro efektivně fungující zdravotní systém. Zatím jsme od něj pořád ještě daleko, ale toto by byl devastující skok do výše zmíněné propasti.
Jak by se podle Vás měl řešit akutní nedostatek lékařů v některých českých regionech?
Jak jsem již uvedl výše, problém je třeba řešit komplexně – tedy začít mapováním důvodů, proč lékaři na venkov nechtějí. Zatím se jen dohadujeme, proč tomu tak je a divíme se, že systém finanční motivace nabízené některými kraji příliš nefunguje. Následně pak řešit problém kvality života na venkově, dostupnosti kvalitního zaměstnání i vzdělávání. Jen pro příklad, moje děti navštěvují komunitní školu, kterou by bylo jistě myslitelné zřídit i v menší vesnici. Český vzdělávací systém ale podobnou formu vzdělávání neuznává, děti v takové škole tedy musí být vedeny formou „domácího vzdělávání“, aby bylo učiněno liteře zákona za dost. To, že škola ze stejného důvodu nedostává žádný státní příspěvek a její chod hradí rodiče, je jen dalším důvodem, proč u nás nevznikají. Málokdo je ochoten na sebe vzít takovou míru rizika (pedagog i rodič). Jednoduše řečeno, nelze neřešit problém kvality života na českém venkově a pak se divit, že tam nechce lékař žít, resp. pracovat. Dále je třeba ukázat všem studentům medicíny, případně lékařům v přípravě k atestaci, že taková možnost vůbec existuje. České lékařské fakulty zatím budoucí lékaře s možností práce na venkově seznamují jen velmi sporadicky. Ze zahraničních dat ale víme, že jedině lékař, který je s touto možností dobře obeznámen a zná její aspekty, ji alespoň zvažuje.
Jak by se měl řešit hrozící dlouhodobý nedostatek v důsledku demografických změn?
V ČR zatím naštěstí nemáme absolutní nedostatek lékařů, jen jsou využíváni velmi neefektivně. Měli bychom především zlepšit organizaci práce, přesouvat kompetence, které zbytečně dělají lékaři dalším zdravotnickým a především nezdravotnickým silám. V blízkém budoucnu nám může též výrazně pomáhat umělá inteligence a další technologické pomůcky. Hlavní změny by ale měla přinést reforma primární péče, ideálně i navazující sekundární péče a digitalizace medicíny, které by společně měly přispět ke zlepšení efektivity fungování celého systému. Jak řešit některé problémy v aktuální situaci primární péče navrhovala i expertní skupina Prostě teď! do níž jsem byl přizván (psali jsme zde, pozn. red.). V ní jsme navrhovali deset zásadních změn, které by měly být přijaty co nejdříve, aby systém primární péče začal fungovat opravdu efektivně.
-fk-
