Panuje obecné přesvědčení, že příliš vysoká obsazenost lůžkových kapacit v nemocnicích zvyšuje úmrtnost v nich léčených pacientů. Neexistuje však příliš mnoho studií, které by tuto intuitivní tezi potvrzovaly a podávaly důkaz, že mezi těmito dvěma jevy existuje jasný kauzální vztah. Šestičlenný vědecký tým složený ze zástupců několika evropských univerzit představil svá zjištění na základě výzkumu provedeného ve švýcarských nemocnicích pozorováním dat z období let 2012 až 2017. Studii uveřejnil portál BMC Health Services Research.
„Naše analýzy vyhodnotily 85. percentil jako práh pro vysoké využití lůžkové kapacity, který znamená vyšší riziko úmrtnosti,“ uvádějí vědci jeden z výsledků své studie. Průměrný práh obsazenosti lůžkové kapacity, čili tzv. obložnosti, pak činil 83,1 procenta a napříč nemocnicemi se pohyboval od 42,1 do 95,9 procenta, stojí dále ve studii.
Co zjištěné prahy obsazenosti lůžkových kapacit znamenají, respektive jak výrazně ovlivňují nemocniční úmrtnost? Pokud dojde k překročení zmíněného prahu, za každý den léčby navíc se zvyšuje riziko úmrtnost o dvě procenta. Vědci zkoumali vývoj úmrtnosti na 14denní periodě.
Výrazné rozdíly mezi nemocnicemi
Neznamená to ale, že by toto riziko bylo ve všech zkoumaných nemocnicích stejné. Vědci svou studii opřeli o analýzu dat týkajících se období let 2012 až 2017, nasbíraných ve 102 nemocnicích různého typu nacházejících se ve Švýcarsku, a týkajících se 1 152 506 pacientů, respektive téměř sedmi milionů „člověkodní“ strávených léčbou v nemocnicích.
Vědci se na výsledky podívali z různých hledisek. Zejména se pak zaměřili na velikost a typ nemocnic. Ukázalo se, že vůbec nejvyšší práh mají univerzitní kliniky, u nichž se úmrtnost začala statisticky významně zvyšovat až po dosažení 92,8 až 95,9procentní obsazenosti lůžkové kapacity.
Následovaly nemocnice terciární péče s prahem 81,4 až 93,5 procenta, velké nemocnice poskytující základní péči (77,4 až 90,9 procenta), střední nemocnice (64,9 až 86,8 procenta) a nejhůře ze studie vyšly malé nemocnice se základní péčí, kde navíc práh nárůstu úmrtnosti měl výrazné rozpětí – 42,1 až 91,1 procenta.
Nedostatek personálu i nestabilita využití kapacit
„Zkoumání rozložení kapacity studovaných nemocnic odhalilo, že každá nemocnice měla jiný práh pro zvýšené riziko úmrtí pacientů, což potvrdilo heterogenitu švýcarských nemocnic. Využití kapacity tedy může záviset na velikosti každé nemocnice, dostupných službách a zdrojích a zejména na řízení a plánování nemocnic,“ vysvětlují vědci ve své zprávě.
Výzkumníci mají rovněž odpověď na to, proč se prahy v jednotlivých typech nemocnic poměrně výrazně liší v neprospěch menších nemocnic. Podle nich může jako jeden ze zásadních faktorů působit nestálost využití lůžkových kapacit, která je charakteristická právě pro menší nemocnice.
Porovnání s Dánskem či Německem
Za další významnou příčinu lze považovat nedostatek personálu. Tento faktor sehrává negativní roli ve chvíli, kdy se výrazně zvýší zátěž nemocnic vysokými počty přijímaných pacientů. To se týká především menších zařízení, kde je fluktuace pacientů vyšší. Studie by tak mohla být pro řadu z nich určitým návodem, jak percentil prahu využití lůžkové kapacity vedoucí k nárůstu nemocniční úmrtnosti zvyšovat. Tedy skrze optimální plánování nemocniční péče zejména u toho typu péče, kde to je vůbec možné.
Autoři studie odkazují na několik podobných materiálů, které vznikly v jiných zemích. Například na studii z roku 2014, která byla provedena na více než 70 nemocnicích v Dánsku. Zde se práh pro zvýšenou nemocniční úmrtnost pohyboval mezi 80 a 85 procenty lůžkové kapacity. Jakmile byl tento práh překročen, riziko úmrtí se zvýšilo devět procent. Obdobná studie vznikla také v Německu, do níž bylo zahrnuto 83 klinik. Prahová hodnota využití lůžkové kapacity se ukázala na 92,5 procentech. V případě jejího překročení šlo jedno ze sedmi úmrtí přičíst právě příliš vysokému vytížení lůžek.
Zdeňka Musilová
