Centralizace péče má ve zdravotnickém systému své nezpochybnitelné místo. Koncentruje potřebné know-how v případě složitých diagnóz a terapií, poskytnutím kvalitní léčby ušetří systému za komplikace. Neplatí to však automaticky, upozornila na II. ročníku summitu Zdravotnického deníku Jana Skoupá z Medicínského datového centra 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
Česko je centrovou velmocí, zaznělo včera na summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví. „Vloni vstoupilo na český trh 21 inovativních molekul, 15 z nich je vázáno na centrovou péči. Ostatní může předepsat specialista,“ upozornila Jana Skoupá z Medicínského datového centra 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Je to ale skutečně nutné?,“ dodává.
Centralizace znamená i komplikovanější cestu k terapii
Podíl nákladů na léky, které jsou pacientům dostupné pouze ve specializovaných centrech, na celkových výdajích na léčivé přípravky v Česku stále stoupá. Jak také upozornil Tomáš Doležal, ředitel Value Outcomes s.r.o, v roce 2020 dosáhl tento podíl 32 procent, zatímco o pět let dříve to bylo o deset procent méně. „Podobně roste i podíl nákladů na léky na vzácná onemocnění. V roce 2015 to byly tři procenta, o pět let později, v roce 2021, již sedm procent,“ konstatoval. Celkově tvoří centrové léky podle něj šest až sedm procent nákladů na zdravotní péči.
Podle Skoupé to nejsou zanedbatelná čísla, a je proto na místě zamyslet se na tím, do jaké míry je vázání inovativních terapií na centrovou péči racionální. „Je to důvodné? Přináší to skutečně takové úspory, jak se od nich očekává?,“ ptá se.
Racionální je to podle ní jistě v případech, kdy daná terapie vyžaduje specifickou diagnostiku nebo přípravu, jak je tomu například v onkologii. Nebo pokud víme, že se budou předepisovat jen malému počtu pacientů, jako v případě vzácných onemocnění.
Na druhou stranu bychom ale neměli pouště ze zřetele, že centralizace péče znamená také horší přístup pacienta k terapii, pokračuje Skoupá. To je podle ní patrné u onemocnění bez akutního ohrožení života. Aby se například pacient s hypercholesterolémií dostal k adekvátní léčbě, musí projít nejednoduchou cestou od praktika, přes specialistu až po centrum, na níž si navíc každý z navštívených lékařů účtuje za vyšetření a odběry. „Z pohledu lékaře to pak přináší horší znalost pacienta i jeho zázemí,“ konstatuje Skoupá. Méně časté návštěvy pak znamenají také nižší míru kontroly pacienta.
Pacient se přesouvá z první linie
Nemusí tedy platit, že centralizace péče automaticky přináší z pohledu systému výhody. „Znamená také nižší počet léčených, zvyšuje náklady na využití zdravotních služeb, například kvůli opakovaným vyšetřením. Zvyšují se také náklady na komplikace,“ vypočítává Skoupá. Navíc ani centralizace péče nemusí zaručit požadovaný léčebný výsledek. „Observační studie z Evropské unie ukazují, že u kardiovaskulárních chorob zdaleka nedosahujeme doporučených cílů LDL-C,“ tvrdí.
A k tomu upozorňuje na další možný vedlejší efekt přílišné specializace a centralizace péče, a to přesun pacienta z první linie péče, na níž přitom systém vydává značnou částku peněz. „Na kapitační platby jde osm až deset miliard korun,“ upozorňuje Skoupá.
„Rezignujeme na gate-keeping praktických lékařů,“ pokračuje s tím, že kromě toho, že to přispívá k cestování pacienta systémem, tak praktikům s tím ruku v ruce ubývá kreativní práce. „V zemích OECD (Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj – pozn.red.) máme jeden z nejnižších počtů všeobecných praktických lékařů a naopak nejvyšší podíl specialistů na 1000 obyvatel,“ uzavírá Jana Skoupá.
Helena Sedláčková
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří hlavním odborným partnerům – společnostem Roche a ORCZ a generálním partnerům Takeda, MSD, Novartis, Zentiva, Alk, Satum, ČPP a Kooperativa.
