Speciálně upravené vlaky organizace Lékaři bez hranic umožňuje přepravu civilistů z nejvíce válkou postižených oblastí na východě Ukrajiny do klidnějších částí země. Více než 40 procent transportovaných pacientů tvořili senioři a děti. Zranění utrpěli při explozích, zásahu šrapnelu nebo při střelbě. Někteří z nich v důsledku traumatu přišli o končetiny. Jejich svědectví potvrzují, že během ruské invaze na Ukrajině nejsou rozlišování civilisté od vojáků, což představuje vážné porušení mezinárodního humanitárního práva.
„Šla jsem na toaletu, když došlo k výbuchu. Upadla jsem a ztratila vědomí. Když jsem se vzpamatovala, měla jsem na obličeji zaschlou krev. A taky otevřenou zlomeninu paže i zlomený nos. Křičela jsem v bolestech o pomoc, ale nikdo mě neslyšel. Až později mě našel jeden z dobrovolníků, který se dva dny snažil sehnat sanitku, aby mě odvezla do nemocnice,“ popisuje dvaadevadesátiletá žena z města Lyman v Doněcké oblasti. Podobných příběhů Lékaři bez hranic slyšeli během až třicetihodinových převozů zraněných mnoho.
Celkem se takto v období od 31. března do 6. března podařilo pomocí speciálně upravených vlaků evakuovat 653 pacientů z východních částí Ukrajiny, které jsou válkou zasažených nejvíce. Více než 40 procent evakuovaných pacientů tvoří senioři a děti, kteří často utrpěli zranění při explozích, po zásahu šrapnelu nebo při střelbě. Někteří z nich přišli o končetiny.
Zatímco pacienty ve speciálně upravených vlacích monitorují a udržují je ve stabilizovaném stavu, sami ošetřovaní nebo jejich příbuzní se zdravotníky sdílejí nepředstavitelné situace, které během konfliktu zažili. Někteří přišli ke zranění doma, jiní při útěku do bezpečí. Většina z nich tvrdila, že za jejich zranění mohou ruské nebo Ruskem podporované ozbrojené síly.
Podle údajů organizace byli tito civilisté mnohdy postřeleni ve chvílích, kdy se pokoušeli opustit místa bojů. Navíc se opakovaně potvrzuje, že bombardování a ostřelování, při kterých umírají a jsou zraněni civilisté, probíhá v rezidenčních oblastech. Brutální násilí se nevyhýbá ani obzvláště zranitelným seniorům. Celkově pak Lékaři bez hranic konstatují, že „zranění jsou často rozsáhlá děsivá, a postihují bez rozdílu muže, ženy, mladé lidi i seniory“. Konkrétně lidé starší 60 let pak tvořili 30 procent osob, které byly evakuovány pomocí speciálních vlaků této organizace.
Obrovské násilí páchané na civilistech
„Zranění našich pacientů, stejně jako příběhy, které s námi sdílejí, jsou nezpochybnitelným důkazem obrovského utrpení a bezhlavého násilí páchaného na civilistech,“ říká Christopher Stokes, krizový koordinátor Lékařů bez hranic. „Hodně těch, které vlaky převážíme, bylo zraněno během vojenských útoků na rezidenční části měst plné civilistů. Nemůžeme sice prokázat záměr cílit na běžné občany, samo rozhodnutí použít těžké zbraně v hustě zalidněných zónách ale znamená, že tito lidé nemají, jak utéct, a jsou tedy vědomě zabíjeni nebo mrzačeni.“
Civilisté často čelili útokům, když se snažili utéct z válečné zóny do bezpečí. Mnoho jich během bombardování a ostřelování obytných čtvrtí zemřelo nebo bylo zraněno. Zranění způsobená výbuchem tvořila 73 procent případů. Asi 20 procent pacientů potřebovalo ošetřit po zásahu šrapnely nebo střelnými zbraněmi, zbytek byl důsledek násilných incidentů. Více než 10 procent ošetřených přišlo o nejméně jednu končetinu. Nejmladšímu z nich bylo šest let.
Pacienti převážení vlakem jsou buď dlouhodobě hospitalizovaní, nebo utrpěli válečná zranění a potřebují pooperační péči – takových zatím bylo přes 50 procent, přičemž v drtivé většině se u nich jednalo o tržné rány po výbuchu. Děti a mladiství představovali 11 procent těchto případů, 30 proce byli senioři starší 60 let.
„Jako ve všech válečných konfliktech, i tady Lékaři bez hranic vyzývají všechny bojující strany, aby respektovaly mezinárodní humanitární právo a řídily se z něj vyplývající povinností chránit civilní obyvatelstvo a civilní infrastrukturu. (…) Požadujeme také, aby lidé měli přístup k humanitární péči a pomoci bez ohledu na to, kde se zrovna nacházejí. V případě Ukrajiny je na základě toho, co vidíme, naše volání obzvlášť naléhavé,“ vysvětluje Bertrand Draguez, prezident operačního centra Lékařů bez hranic v Bruselu.
Ludmila Hamplová
