Moderní inzulinové pumpy, senzory i chytrá inzulinová pera – to vše dnes pomáhá zvládat onemocnění i českým diabetikům. Velmi dobrou dostupnost nových technologií u nás přitom mají diabetici I. typu, kterým je hradí pojišťovna. Právě díky senzorům a pumpám je přitom možné automaticky dávkovat inzulin, aniž by pacienti stále museli propočítávat příjem sacharidů, a zajistit mnohem lepší kompenzaci. Rezervy ovšem máme ve spektru odborníků, kteří se do péče o diabetiky zapojují. Dnes totiž milion diabetiků léčí praktici a diabetologové, kterým v péči pomáhají zdravotní sestry. Jenže diabetes je onemocnění, jehož úspěšná léčba velmi závisí na edukaci a zapojení pacienta. Proto by bylo na místě, aby se do péče zapojili také například nutriční terapeuti, díky čemuž by se lékařům uvolnily ruce a měli by více prostoru na management léčby. Na summitu Technologie a inovace ve zdravotnictví, který uspořádalo vydavatelství Media Network, to řekl profesor Martin Prázný z III. Interní kliniky 1. LF a VFN.
„V posledních letech jsme udělali velký pokrok – v určitých věcech se můžeme považovat za vzor vývoje, a to možná i na globální úrovni. V České republice jsou výborně dostupné technologie zejména pro diabetiky I. typu. Nové technologie, které se dnes dostávají do medicíny, však na sebe navazují celou řadu činností, které ještě nemáme optimálně pokryté, a budeme o tom do budoucna muset více přemýšlet,“ uvádí Martin Prázný.
U pacientů s diabetem I. typu, kterých je v Česku kolem 50 tisíc, je naprosto nezbytné podávání inzulinu. Ten je třeba pečlivě dávkovat, protože předávkování způsobí hypoglykémii, zatímco bez inzulinu pacient dostane hyperglykémii a po určité době bez inzulinu by zemřel. Pacient si tak stále musí počítat příjem sacharidů a podle toho si vždy před jídlem píchat dávku inzulinu.
„Pacienti odhadují více či méně přesně, a podle toho vypadá jejich kompenzace. Ve Spojených státech bylo ještě před pěti lety asi jen 20 procent diabetiků I. typu slušně kompenzovaných. V České republice se situace významně zlepšuje také s tím, jak přicházejí nové modely senzorů a automatických inzulinových pump,“ konstatuje profesor Prázný.
Nové technologie fungují tak, že je senzor propojen s chytrým telefonem či pumpou, která pak z velké části dávkuje inzulin sama. Pacient se tak pouze pumpě oznámí, že se chystá něco sníst, a musí se o zařízení adekvátně starat.
Mohlo by vás zajímat
„Do budoucna se možná dočkáme systému, kdy toto oznamování nebude potřeba. Zatím pacient musí systém udržovat funkční – musí mít funkční senzor, inzulin v zásobníku, musí tam být baterka a kanylka, která je zapíchnutá do podkoží, přičemž jehla se musí vyměnit každý třetí den. Přesto je to pro pacienta mnohem jednodušší než uvažovat, jakou mám zrovna glykémii a zda si mám vzít korekční dávku,“ doplňuje Martin Prázný.
Nejdražší individuálně hrazená léčebná pomůcka pro české pacienty
Pacienti dnes mají k dispozici řadu senzorů a systémů, díky nimž v chytrém telefonu mohou svůj stav sledovat. Právě to také bude trend i do budoucna, protože není pravděpodobné, že by všem pacientům bylo v dohledné době možno transplantovat Langerhansovy ostrůvky nebo pěstovat buňky, které by pak dostávali.
„V České republice jsme na tom z hlediska penetrace inzulinových pump docela slušně – v regionu střední a východní Evropy jsme na druhém místě za Slovinskem. Stále však máme rezervy, jsme stěží na 50 procentech u diabetiků I. typu a musíme jít dál. Přesto můžeme být příkladem pro některé jiné státy, které tak dobrý přístup k moderním technologiím nemají. U nás totiž nastala souhra na všech úrovních a děkujeme plátcům, že jsou ochotni hradit senzory v takovém rozsahu, že je to nejdražší individuálně hrazená léčebná pomůcka pro české pacienty vůbec,“ popisuje Prázný.
Data snímaná senzorem se přitom dají odesílat na server, kde je může kontrolovat lékař. Díky reportu dokáže odborník na dálku popsat onemocnění daného pacienta a říci, kde přidat či ubrat. Zároveň vidí i tzv. time in range, tedy dobu strávenou v cílovém rozmezí, která by měla být alespoň 70 procent. Díky tomu je možné sledovat přímý dopad zavedení senzorů do praxe a spočítat efektivitu technologie – což je pak silný argument i pro plátce péče.
Vedle toho existují i chytrá inzulinová pera, která mají paměť, a díky sběru dat se lékař na dálku dozví, kolik a kdy si pacient inzulinu aplikoval. Do budoucna by se tato chytrá pera měla propojit s kontinuální monitorací. Ta by se nemusela soustředit jen na glykémii, ale i na ketolátky, což je důležité zejména u dětí. Vedle toho lze díky monitoraci sledovat pohyb, srdeční rytmus, teplotu, hmotnost či životní styl.
Využijme nutriční terapeuty
K realizaci tohoto telemedicínského přístupu je ovšem třeba, aby měl lékař prostor se daty zabývat – těžko to bude dělat ve chvíli, kdy má jednoho pacienta v ordinaci a dalších deset v čekárně. „Bohužel v dnešním modelu diabetologické ambulance je lékař, sestra a pacient. Sestra slouží jako recepční, sekretářka, edukátorka dávkování inzulinu, řeší předpisy zdravotnických pomůcek. Na lékaři je naprostá většina komunikace s pacientem, což by mělo znamenat, že se proberou možnosti, nastolí se strategie léčby, zkontroluje se efektivita a bezpečnost. Pak tam ale jsou další povinnosti, jako je edukace pacientů, životní styl, management nepravostí pacienta – zkrátka toho, co by se mělo probírat, je celá škála. Jenže lékař má omezený čas, a když si má vybrat, co s pacientem, tak místo sáhodlouhého rozhovoru zvolí farmakoterapii. Všechno ostatní ustupuje do pozadí,“ přibližuje Martin Prázný.
Z tohoto přístupu pochopitelně mohou být mnozí pacienti frustrovaní. Nejčastější stížností diabetiků tak je, že s nimi lékař nemluvil, jen jim napsal recept. Podobně se ani lékařům nelíbí, že pacienty nestíhají. Proto by bylo na místě začít zavádět nové modely péče.
„Dnes máme možnost využívat nutriční terapeuty, kteří jsou vysokoškolsky vzdělaní a vyznají se v dietě a životosprávě. Právě oni by mohli sejmout část břemene z lékařů, takže by se mohli více zaměřovat na léčebné strategie a komunikaci hlavních léčebných cílů, kontrolovat efektivitu a bezpečnost léčby či používat silné motivační prvky. Věřím také, že technologie mohou přinést pracovní nástroj pro nelékaře, kteří si podle nastavených kritérií dokážou zanalyzovat, kde jsou chyby,“ načrtává Prázný. Díky tomu by bylo možno pomáhat a preventivně působit i u prediabetiků nebo u obézních pacientů.
U diabetiků II. typu zatím nejnovější technologie hrazené pojišťovnou nejsou, lze ale očekávat, že některé z nich se začnou užívat i tady. Zároveň lze právě zde očekávat větší využívání nástrojů ke kontrole životosprávy a zdravého životního stylu.
„Implementace je nezbytná, takže čím dál více lékařů absolvuje kurzy zaměřené na kontinuální monitoraci. Víme, že technologie jsou dnes základem pro telemedicínu. My telemedicínu děláme už teď, ale je to živelné, ne vždy řízené a ne vždy za to dostaneme zaplaceno. Musíme také uvažovat o nových modelech diabetologické péče, větší podpoře a zapojení nelékařů, protože jen se stávajícími lékaři se to zvládnout nedá,“ uzavírá profesor Prázný.
Summit Technologie a inovace ve zdravotnictví se uskutečnil za laskavé podpory hlavního odborného partnera Medtronic, generálních partnerů Roche, Novartis a Leo Pharma, partnerů OKsystem, CCA Group a Sprinx a marketingového partnera Zentiva.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
