V České republice bude podle současných odhadů brzy žít kolem půl milionu až milionu lidí z Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že skoro polovině lidí, kteří k nám dosud přišli, ještě nebylo 18 let, to bude znamenat, že v ČR bude kolem čtvrt milionu ukrajinských dětí. Problém však je, že dětští praktici jsou věkově nejstarší lékařská odbornost a v některých regionech mají potíže sehnat doktora i rodiče českých dětí. Už nyní tak je jasné, že praktičtí lékaři pro děti a dorost se bez pomoci o všechny uprchlické děti postarat nezvládnou (problematice jsme se věnovali také zde). V tuto chvíli již v některých nemocnicích fungují tzv. UA pointy, do budoucna by jich ale zřejmě mělo přibýt. Ulehčit dětským praktikům by měli například nemocniční pediatři, diskutuje se však i o zapojení dalších odborností. Problematice se věnoval na svém včerejším zasedání sněmovní zdravotnický výbor.
„Původní scénáře pracovaly s úplně jinými čísly, než jsou čísla aktuální – nejdřív se pracovalo se zhruba 50 tisíci uprchlíky, dnes jsme ale na cca 300 tisících. Zároveň vyšly studie, které mapují pohyb ukrajinského obyvatelstva na území Ukrajiny, kde je v pohybu zhruba 6,5 milionu lidí. Zatím je to vnitřní migrace, nicméně zástup směřuje k hraničním státům, tedy Polsku, Slovensku, Rumunsku či Maďarsku. 10 až 13 procent přitom chce skončit v České republice. Když se tedy na čísla podíváme jednoduchou matematikou, může být odhad až dalších 600 tisíc lidí u nás. Scénáře, které zpracováváme, tak jsou půl milionu až milion uprchlíků v ČR v následujících měsících,“ uvádí náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček, který dodává, že pokud bude krize trvat déle, dle zkušeností z minulosti lze očekávat, že 60 až 70 procent uprchlíků v hostitelské zemi zůstane.
Protože Česko patří k zemím nejvíce zasaženým migrační krizí, bude moci čerpat ze zvláštního fondu EU určeného na poskytování zdravotní péče. Česká vize přitom směřuje k tomu, že by tyto peníze neměly jít jen na transport vážně nemocných uprchlíků a poskytování základní péče, ale i na poskytování nákladné zdravotní péče. Je totiž nutno počítat s tím, že mezi příchozími budou i takoví, kdo budou vyžadovat finančně náročnou péči, například léčbu onkologického onemocnění nebo cystické fibrózy.
Uprchlíci, kteří mají vízum strpění, jsou státními pojištěnci a mají tedy péči hrazenou v rozsahu jako každý český občan. Na druhou stranu však zřejmě bude jiný přístup k pacientům se vzácnými chorobami léčenými těmi nejnákladnějšími léky. „Typicky je to Zolgensma (určená k léčbě spinální mozkové atrofie, pozn. red.). Včera jsme podepsali bilaterální dohodu s německým ministrem zdravotnictví, že v případě drahých pacientů je připraven okamžitý převoz do Německa, který oni zajistí. Poprosil jsem profesora Štěrbu, aby to s paní doktorkou Šebkovou u vybraných diagnóz koordinoval a u vzácných onemocnění jsme o překlady včas žádali. K nám zase byly přeloženy některé děti s hematoonkologickým onemocněním, protože jsme řekli, že máme volné kapacity. Na druhou stranu už od nás začínají být ukrajinské děti překládány do Rakouska či do Německa a Němci nám navíc nabídli, že jsou ochotni vyslat své zdravotníky na pomoc do našich zařízení,“ popisuje ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Je tu ale ještě další zvláštní skupina pacientů. Protože na Ukrajině běžela řada klinických studií, bude také třeba usilovat o to, aby pacienti měli pokračování léčby zajištěné i u nás. SÚKL poskytuje informace, jak se spojit se společností, která konkrétní studii provozovala, a lék přes ni zabezpečit. „Naprostá většina společností, které studie provozují, se k tomu staví čelem a navazují s pacienty tam, kde na Ukrajině skončili,“ doplňuje k tomu Jakub Dvořáček.
Péči na UA pointech zřejmě bude třeba rozšířit
Vzhledem k množství příchozích je každopádně jasné obrovské zatížení praktických lékařů, kterým je tak nyní snaha nějak pomoci. „Rozšiřujeme primární péči tak, abychom největší nápor zvládli. Vznikají proto takzvané UA pointy, což jsou nízkoprahové ambulance, které jsou v tuto chvíli u fakultních nemocnic. Diskutovali jsme s panem hejtmanem Kubou a Asociací krajů, kdy jsme si vysvětlovali schéma i pro krajské nemocnice. Na základě feedbacku připravujeme manuál, ale je na krajích, zda se rozhodnou podle něj postupovat, nebo půjdou vlastní cestou. Myslím si, že nás čeká rozšiřování této služby, protože lidé péči vyhledávají až v týdnech či měsících po příchodu,“ načrtává Dvořáček.
Na UA pointech by péče měla být poskytnuta rychleji než v normálních ambulancích, protože je tu zajištěn překlad a k dispozici bývá i koordinátor. Zároveň se jedná s dalšími zeměmi, WHO či UNICEF, abychom měli dostatek potřebných vakcín a léčiv. Děti, které s sebou nebudou mít očkovací kalendář nebo jeho kopii, přitom budou brány jako neočkované a bude se postupovat podle našeho očkovacího kalendáře.
Vůbec největší problém tak lze čekat v oblasti primární péče o děti. „Praktičtí lékaři pro děti a dorost jsou segmentem ambulantní medicíny, který je na tom v Česku kapacitně asi nejhůře. Průměrný věk těchto lékařek a lékařů je skoro 60 let a v řadě regionů narážejí na kapacity z hlediska úvazku ve velmi pokročilém důchodovém věku. Neumím si představit, že do této sítě neřízeně vstoupí dva generační ročníky dětí. Ročně se rodí kolem 110 tisíc dětí, a pokud tu trvaleji bude přes 200 tisíc dětí z Ukrajiny, tak to síť nevstřebá, pokud se to nebude centrálně řídit. Můžeme předpokládat, že děti nebudou masivně chronicky či vážně nemocné, ale i běžná péče je něco, co síť nezvládne,“ konstatuje ředitel ÚZIS Ladislav Dušek, který připomíná, že špatně jsou na tom bohužel i regiony, kde lze očekávat největší příliv dětí z Ukrajiny, jako je Praha (pečující i o region středních Čech) a Jihomoravský kraj.
Že dětští praktici nejsou schopni tolik dětí zvládnout, potvrzuje i poslankyně a dětská lékařka Romana Bělohlávková (KDU-ČSL). „Už teď máme velká města, jako je Jihlava, kde se neregistrují české děti. Tyto starší kolegyně jsou na hranici sil a je pro ně nemožné postarat se o desítky či stovky ukrajinských dětí. Budou nám tak muset pomoci kolegové z nemocnic. UA pointy jsou dobrá myšlenka, podle mě je ale bude třeba realizovat i v nemocnicích nižšího typu. Kolegové z dětských oddělení nám po zaškolení budou muset s dětmi pomoci včetně preventivní péče a očkování,“ poukazuje Bělohlávková.
V gynekologii péči zvládnou ambulance
Problém však je, že ministerstvo má v tuto chvíli omezené informace, a to jak o kapacitách praktiků, tak o potřebě péče ze strany uprchlíků. „Uvědomme si, že na rozdíl od covidu, kdy všechnu evidenci vedlo ministerstvo zdravotnictví a tedy pan plukovník Šnajdárek, nyní to tak není – vše vede ministerstvo vnitra,“ poukazuje ministr Válek s tím, že si věc koordinují kraje a informace se tak soustředí na UA pointech. K tomu, aby se vše dařilo zvládat, přitom podle Válka musí zdravotní pojišťovny mnohem více mapovat republiku, co se týče volných kapacit, a zároveň informovat, kde je možné péči v dané lokalitě zajistit.
Každopádně je snaha maximálně dětským praktikům vypomoci. K diskuzi je podle Válka například to, zda by s dětmi od 15 let nemohli pomoci internisté (o dospívající se koneckonců mohou starat už dnes dospělí praktici). Jak ale poukázal poslanec David Kasal (ANO), dospívající, kteří mají preventivní prohlídky jednou za dva roky, nepředstavují takovou zátěž – mnohem více práce je s malými dětmi, kde jsou prohlídky po několika měsících.
Dobrou zprávou je ale to, že není potřeba dělat UA pointy v nemocnicích pro ženy, respektive pro péči gynekologickou. „Předseda gynekologické společnosti Vladimír Dvořák mě ubezpečil, že je bez problémů pokrýt péči o 100, 150 tisíc žen v gynekologických ambulancích. Situace je tedy v různých oborech různá,“ dodává ministr Válek.
Michaela Koubová
