Nejen informace o pohlavně přenosných chorobách či riziku nechtěného těhotenství mají být obsahem sexuální výchovy. Pokud se součástí vzdělávacího kurikula stane také téma rozkoše a potěšení, přinese to lepší výsledky, jak na úrovni sexuálního zdraví jednotlivce, tak celé společnosti. Lidé, kteří jsou vzděláni v tom, že sex je příjemný, jsou ochotní více používat kondomy. Ukazuje to nová rozsáhlá studie, na které se společně podílely University of Oxford a Světová zdravotnická organizace (WHO). Cílem WHO je změnit přijímanou definici sexuálního zdraví tak, aby zahrnovala také pozitivní vztah k sexu a sexualitě, stejně jako schopnost prožívat příjemné a bezpečné sexuální zážitky.
Programy sexuální výchovy se „tradičně“ soustředí na to, jak bránit přenosu pohlavních chorob a nechtěnému otěhotnění. Naopak zásadní důvod k tomu, proč lidé mají sex, tedy rozkoš a potěšení, bývá v rámci sexuální výchovy často opomíjen. Pokud se však se tato oblast zahrne do vzdělávacího kurikula, prokazatelně to přináší benefity, jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost. Platí to i v případě komunit, které vykazují sexuálně rizikovější chování, jako například muži mající sex s muži nebo etnické minority. Ukazuje to nová rozsáhlá metaanalýza publikovaná v žurnálu PLOS ONE, na níž se společně podílely britská University of Oxford a Světová zdravotnická organizace.
„Když dojde na sex, téměř výlučně se zaměřujeme na nebezpečí a škody, které by mohly nastat,“ popsala magazínu Slate Anne Philpott, která byla součástí autorského týmu a je ředitelkou mezinárodní organizace Pleasure Project, jejímž cílem je učinit „bezpečný sex sexy“, tedy vtáhnout do debaty o tom, jak mít sex zdravotně bezpečně, také to, jak si sex co nejlépe vzájemně užít. Doufá, že se tato metaanalýza stane podkladem proto, aby byly programy v oblasti sexuálního zdraví obsahující téma rozkoše a potěšení, lépe financovány. „Nejen, že by to znamenalo více skutečných rozhovorů o sexuálním zdraví, ale také to, že tyto intervence budou účinnější a nákladově efektivnější,“ shrnula. Dlouho totiž musely organizace jako Pleasure Project obhajovat, proč pracují odlišně. Nyní pro svou aktivitu mají konkrétní vědecké důkazy potvrzující, že tento pozitivní přístup k sexualitě nese své ovoce.
Podle této práce by se sexuální výchova, tak jak obvykle probíhá, měla zásadně změnit a přestat se zaměřovat pouze na to, jak praktikovat bezpečný sex a jaké negativní důsledky má, pokud lidé tato pravidla nedodržují. „Vzdělávání a služby v oblasti sexuálního zdraví tradičně propagovaly a propagují praktiky bezpečnějšího sexu tím, že se zaměřovaly na prevenci nemocí a snižování rizik, aniž by se věnovaly také pochopení toho, že bezpečnější sex může zahrnovat intimitu, potěšení, vzájemný souhlas s prováděnými praktikami a sexuální pohodu,“ uvedla doktorka Lianne Gonsalves, spoluautorka studie, která pracuje pro WHO a věnuje se oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví. „Tato práce přináší jednoduché poselství: programy, které lépe reflektují důvody, proč lidé mají sex – včetně potěšení – mají lepší zdravotní výsledky. Doufáme, že tyto závěry povzbudí odbornou komunitu zabývající se oblastí sexuálního zdraví k tomu, aby nabídla programy a služby, které vzdělávají a připravují uživatele k bezpečnému, konsensuálnímu a příjemnému sexu,“ dodala.
Mluvit o bezpečném sexu nestačí, důležité je potěšení
Nová rozsáhlá metaanalýza byla vůbec první prací, která systematicky sledovala, jaký dopad bude mít začlenění tématu rozkoše a potěšení do programů sexuální výchovy a intervencí. Přesněji analyzovala vědecké práce, které věnují různým edukačním programům v oblasti lidské sexuality, ať už v podobě sexuální výchovy dětí a dospívajících, nebo třeba intervencím ze strany neziskových organizací, zdravotnických nebo sociálních zařízení. Ukázalo se, že pokud se tyto aktivity nezaměřují jen na negativní aspekty sexu, ale soustředí se i na ty pozitivní, zvyšuje to ochotu veřejnosti chovat se sexuálně bezpečně. „Naše metaanalýza poskytuje důkazy o pozitivním dopadu intervencí zahrnující téma potěšení na používání kondomů, což má přímé důsledky na redukci výskytu HIV a pohlavně přenosných chorob,“ konstatuje autorský tým, který na základě svých zjištění doporučuje, aby se téma potěšení a rozkoše stalo něčím, čím se zabývají veřejné instituce působící v oblasti sexuálního zdraví. Jinými slovy, pokud je součástí sexuální výchovy či různých edukačních programů také to, že sex přináší potěšení a jak jej dosáhnout, zvyšuje to ochotu používat kondomy, tedy praktikovat bezpečný sex.
Řada programů v této oblasti se však soustředí pouze na možné negativní aspekty sexu, tedy nechtěné otěhotnění či pohlavně přenosné choroby, a to, jak jim bránit. Pozitivní aspekty sexu jsou pak zcela vynechány, případně se objevují pouze zřídka, a to v souvislosti „poměru benefitů a rizik“. Změnou je pak přístup, kdy v centru pozornosti nestojí sexuálně přenosné choroby, ale sexuální zdraví, včetně potěšení a pozitivních dopadů sexu. Neznamená to nezmiňovat prevenci pohlavních chorob nebo to, jak bránit nechtěnému otěhotnění, ale hlavní je soustředit se na to, že sex má být příjemný.
Mohlo by vás zajímat
Podle WHO je právě rozkoš či potěšení „klíčový důvod, proč lidé mají sex“, tedy by tato oblast v rámci sexuální edukace neměla být opomíjena. Už jen proto, že definice toho, co je sexuální zdraví, zahrnuje nejen tělesné zdraví. „Sexuální zdraví je stav fyzické, emocionální, duševní a sociální pohody (pozn. redakce – v originále well-being) související se sexualitou. Není to pouze nepřítomnost nemoci, dysfunkce nebo poruchy. Sexuální zdraví vyžaduje pozitivní a respektující přístup k sexualitě a sexuálním vztahům, stejně jako mít možnost prožít příjemné a bezpečné sexuální zážitky bez nátlaku diskriminace a násilí,“ konstatuje WHO ve své definici.
Sexuální výchovu je potřeba změnit
Důraz na komplexní pojetí sexuálního zdraví, které obsahuje i možnost pozitivních zážitků, mění i obvyklé vnímání tohoto tématu. „Sexuální zdraví není neměnný stav bytí a potřeby člověka se během života mění,“ vysvětluje Ian Askew, někdejší ředitel programu WHO pro sexuální a reprodukční zdraví. Měnící se potřeby v oblasti sexuality by podle něj měly být reflektovány v tom, že sexuální edukační programy nemají být zaměřeny pouze na prevenci pohlavních chorob, ale zahrnovat také informace o tom, jak dosáhnout sexuální spokojenosti.
Podle WHO by tak závěry nové metaanalýzy měly být zohledněny v různých edukačních programech na poli sexuálního zdraví. Mají se soustředit nejen na to, jak mít sex bezpečně, ale jak z něj mít radost. Konkrétně metaanalýza ukázala třeba to, že pokud bylo součástí intervencí také sdělení, jak vnést do používání kondomů zábavu nebo jak používat lubrikant pro zvýšení sexuálního potěšení, promítlo se předání těchto informací i do chování uživatelů. Tato pozitivní souvislost byla podle autorského týmu prokázána také v komunitách vykazujících častější sexuálně rizikové chování, jako jsou muži mající sex s muži nebo etnické minority. Jednoduše řečeno, pokud programy podporovaly to, že lidé mají mít pozitivní zážitek ze sexu, promítlo se to také v jejich vyšší ochotě používat kondomy.
„Tato studie podporuje myšlenku, že zaměřit se na sexuální potěšení souvisí s tím, jak mít sex méně riskantní,“ uvedla pro magazín Slate Rosara Torrisi, spoluzakladatelka organizace Long Island Institute of Sex Therapy, která se nepodílela na této práci. „Korelace ještě neznamená kauzalitu, ale je to skvělé místo pro to začít a pokračovat v objevování,“ dodala. Samotná idea, že by součástí sexuální výchovy měly být také rozhovory o tom, že sex je skutečně fajn aktivita, není nová, a zejména na straně neziskových organizací, které se věnují podpoře sexuálního zdraví, se objevuje opakovaně. Jejímu většímu rozšíření ale obvykle brání představa, že by se intervence v této oblasti měly věnovat „jen tomu podstatnému“, tedy ochraně před šířením pohlavně přenosných chorob nebo nechtěným těhotenstvím. Tato témata jsou ale mnohdy spojena se strachem, obavami nebo dokonce snahou o kontrolu, což může být pro někoho velmi nepříjemné.
Naopak, pokud se lidé po sexuální stránce cítí dobře a vědí, že mohou spolu mluvit o tom, co by rádi vyzkoušeli a jak si vzájemně dopřát potěšení, je mnohem pravděpodobnější, že se také dostanou k tomu, jak mít společný sex bezpečně. Učit lidi formulovat to, „co je zajímá, co se jim líbilo nebo nelíbilo v minulosti je založeno na dovednostech související s potěšením“, je podle Torrisi cesta k tomu, jak otevřít dveře k rozhovorům o bezpečnějším sexu bez pocitů studu či ostychu.
Ludmila Hamplová
